| Pozor: je sobota a blíží se jedenáctá! |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 51 |
Foto. Miroslav Martinovský
Bylo
to netypické sobotní dopoledne: neposlouchala jsem rádio, ale šla jsem se
podívat, jak se rozhlasový pořad připravuje. Nekořenila jsem sváteční oběd,
ale naopak se dívala, jak Tomáš Sláma vaří Tobogán: tu připepřil
vtipem, chvilkami stáhnul plyn a nechal hosty vydechnout, pak zkušeně
zakvedlal tématem tak, že účinkující řekli i to, co původně nechtěli.
Příprava však začala mnohem dřív než v jedenáct, kdy se na stanici Český
rozhlas Praha týden co týden ozve znělka Tobogánu…
Lidé se začali scházet už o půl desáté - aby si mohli popovídat ještě před tím, než se sednou do hlediště Divadla u Hasičů. Převažovaly starší dámy, které se znaly ještě ze školy, z práce nebo z lázní. Byly v partě tři nebo čtyři, rozesmáté a vyparáděné…Lodičky a kostýmky, ale také kostýmek a botasky na rozbolavěných nohách a šaty z dob dost minulých. No a co? Uvědomila jsem si, jak rádi sem lidé přišli - i ti staří pánové, kteří přicházeli po dvojicích a tykali si s kluky ze šatny. "Nazdar, buď tak hodnej a schovej mi tu tašku!" zasípal jeden z mužů a podával za šaltr igelitku se zeleninou. Seděla jsem ve foyer a prohlížela si diváky - pak si vedle mne sednul pán, který mě pozdravil a okamžitě usnul…
Tajemství zákulisí
Co se dělo v zákulisí? Produkční Saša Vebrová sháněla Janu Koubkovou,
aby podepsala smlouvu. Neviděla ji - já jsem ji však slyšela, jak se rozdýchává
a pak jsem ji objevila mezi kulisami. Rozhýbávala si krční páteř, pak si
začala tleskat a pobrukovat. Neviděla a neslyšela ani to, jak si její
kytarista Zdenek Fišer stěžuje Tomáši Slámovi, že musel brzo vstávat a měl
by tedy dostat příplatek, nebo dva, nebo tři…
Podpis, prosím…
Ve foyer stojí ukázněně ve frontě lidé s knížkami v ruce. Stojí frontu
na podpis fejetonisty Rudolfa Křesťana, který napsal už stovky půvabných
povídání a dokonce se už o něm (mém spolužákovi, heč!) píší diplomové
práce. Zažila jsem hodně autogramiád, ale na žádné se lidé
nepodepisovali do obří knihy Kdo je kdo. Tuto sobotu měl její majitel pečlivě
zapapírkované stránky se jmény lidí, kteří se dnes v Tobogánu objeví:
kromě Jany Koubkové a Rudolfa Křesťana samozřejmě moderátora Tomáš Sláma
a dalších fejetonisté: Jiřího Justa a Michala Pavlaty.
Pozor, začínáme!
Vracím se zpět do hlediště. "Tak kam si sedneš?" ptá se moderátor
Michala Pavlaty, který si znalecky prohlíží přistavené židle, i když
jsou všechny stejné. Přicházejí další hosté a zkoušejí, jak se jim
bude sedět, přisouvají a odsouvají mikrofony. Už nejsem v hledišti sama: káva
v přilehlé kavárničce je vypita, novinky sděleny a je čas si najít místo.
Blíží se jedenáctá a to musí Tobogan začít, i kdyby na jeviště pršelo.
Mezitím jsem několikrát za sebou ztratila a znovu našla
fotografa Mirka Martinovského, který se tady zná s každým a každý ho chytá
za rukáv. Saša Vebrová v zákulisí svolává účinkující a Tomáš Sláma
je zve na jeviště. Začíná Aréna fejetonistů.
První minuty
První, kdo rozesmál publikum, byl hned v prvních vteřinách Jiří Just.
Podařilo se mu zabloudit na deseti metrech čtverečních mezi čtyřmi
kulisami, takže zatímco my jsme ho viděli přemýšlivě přecházet zleva
doprava a zpět, on se zarputile díval na podlahu. Tomáše Slámu nakonec našel
po hlase.
Jana Koubková byla mezi hosty jedinou ženou - ale zato nejen zpěvačkou, ale také výbornou fejetonistkou. Občas si sice musela vydobýt prostor pro mluvené slovo, ale když začala zpívat, nikdo jiný už na jevišti (obrazně řečeno) nebyl. "Kdo neslyšel zpívat Janu Koubkovou, jakoby neznal barvy" napadlo mě, když jsem začala podupávat do rytmu.
Tobogán je, když…
Víte, kolik odkazů je na slovo "tobogán" na internetu? Rudolf Křesťan
říká, že
9 610 psaných a 635 obrázků. Na rozhlasový Tobogán Českého rozhlasu je
odkazů přes padesát.
O čem je
Tobogán? Ptala jsem se diváků v předsálí a slyšela jsem: "O lidech!
O legraci! O vlídnosti Tomáše Slámy!" Lidé chodí do malého divadélka
na Vinohradech proto, že se tady sejdou s přáteli a pro mnohé z nich (hlavně
ovdovělé paní) je dopolední natáčení společenskou událostí. Před vysíláním
si vypijí kávičku, schroupají si pišingr a dovědí, co se za týden událo.
Uvidí herce a zpěváky, které znají z rozhlasu a televizi, ale většinou už
ne z divadla (protože tady stojí lístek nesrovnatelně míň a oni se navíc
bojí jít večer z domu).
Pointa
Po vysílání jsme seděli se štábem Tobogánu na obědě a povídali si. Přišel
Tomáš Sláma a důvěrně mi zašeptal: "Dneska to nebyl přímý přenos,
protože jsou senátorské volby a všechny přenosové vozy jsou v terénu!"
Začala jsem se dusit smíchy: stalo se to totiž v letité tradici pořadu
teprve podruhé - a já jsem zrovna teď přišla psát reportáž z přímého
přenosu. "Nic si z toho nedělej!" konejšil mě Tomáš.
"Michal Pavlata volal svoji maminku, aby si zapnula v jedenáct rádio, že
tam bude… A ještě mě na jevišti hlídal, abych skončil přesně!"