| Wallendorfský porcelán |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 51 |
Od svých příbuzných v Německu jsme v roce 1967 dostali k Vánocům
starožitnou porcelánovou sošku děvčete s pejskem. Na spodní straně je značka
"W "s rokem 1764. Domníváme se však, že tak stará tato soška asi
nebude. Mohl byste nám poradit, případně sdělit její hodnotu?
Čtenářka Jiřina S. z Ústecka
Naše čtenářka má zřejmě umělecky založené příbuzné, když jí v šedesátých letech přivezli porcelánovou plastiku. V té době jsme byli obdarováváni spíše tranzistoráky, baloňáky a džínami. Pokud však příbuzní naší čtenářky pocházeli z východní části tehdejšího Německa, přivezli zřejmě to nejlepší, co mohli.
Při letmém pohledu na tuto pěknou porcelánovou sošku asi každý pozná, že datum uvedené na značce nebude rokem výroby, ale zřejmě rokem založení porcelánky. Když si toto vročení spojíme s písmenem "W", dojdeme k závěru, že plastika naší čtenářky byla vyrobena v malé duryňské porcelánce ve Wallendorfu. Právě tato porcelánka používala tuto kombinaci jako svou značku. Bylo to v době, kdy byla součástí velkého konzernu VEB Vereinigte Zierporzellanwerke.
Takže v té době se o starožitnost určitě nejednalo. To však nijak nesnižuje hodnotu této plastiky. Již ve své době se tyto složité figurální plastiky vyráběly ve velmi omezeném množství. Hlavní náplní závodu byly hladké bílé vázy a lze předpokládat, že figurální produkce byla pouze doplňkem. O individuální produkci svědčí i fakt, že tato figurka je malovaná ručně. Dnešní hodnota této porcelánové sošky se bude pohybovat kolem jednoho tisíce korun, avšak předpokládám, že během několika let se její cena zvýší. Figurka je totiž velmi kvalitně vyrobena a její námět je velmi oblíben zejména mezi vlastníky domácích mazlíčků.
Manufakturu ve Wallendorfu založil limbašský hrnčíř Johann Gotthelf Greiner v roce 1764. Tento přirozeně inteligentní řemeslník přišel sám na technologii výroby porcelánu již v roce 1762 a nemusel tak platit vysoké odměny arkanistům - znalcům výrobního tajemství z Míšně. Proto mohla být jeho produkce levnější než míšeňská. Dokonce jeden čas upravil svou značku "W" do podoby dvou modrých skřížených mečů a tajně dovážel svůj porcelán přímo do Míšně. Byl však záhy odhalen a saská vláda zakázala dovoz wallendorfského porcelánu do Saska. Pro Greinera to byla velká reklama, mohl totiž prohlašovat, že se Míšeň obává jeho kvalitních výrobků.
Greinerové drželi továrnu až do roku 1833, poté její sláva upadala a často byla pouze pobočným závodem jiné větší porcelánky. K rozkvětu ji těsně před 2. světovou válkou přivedl Heinz Schaubach, který tuto manufakturu koupil od konkurzního správce. Své výrobky prodával pod novým názvem "Schaubach Kunst". V roce 1952 mu byla dílna znárodněna a začala užívat dnešní značku. Je zajímavé, že nejdříve používala chybnou značku s vročením 1763, záhy však vedení značku upravilo do té podoby, jaká je i na plastice naší čtenářky.