| Zdeněk Mahdal: Emancipace platí pro všechny |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 51 |
Setkali jsme se v irské hospodě, která se jmenuje Tlustá koala. Zcela jistě je to zeměpisný nesmysl, ale v Praze je možné všechno: všude kolem nás se mluvilo anglicky a americky i australsky a teklo pivo. Objednala jsem si Velvet. Kvůli němu jsem se pak dostala s moderátorem Zdenkem Mahdalem do sporu: Mám si to pivo platit sama - když je to pracovní schůzka a ne rande? A když on ještě ke všemu jako řidič cucal kafe a kolu a smál se, že mám fousy od pěny…
Já vám nerozumím. Ženy přece v hospodě neplatí… Nemám rád zrovna tento druh emancipace - proč byste nemohla být mým hostem? Do života nepochybně emancipace patří: když hrají divadlo kluk a holka, musejí samozřejmě dostat stejný honorář, pokud jsou stejně dobří. Novináři taky dostávají zaplaceno za kvalitní článek víc, než za horší - bez ohledu, jestli jej napsal autor nebo autorka.
X Takže zrovnoprávnění se má týkat stejně tak žen i
mužů?
Jo. Jedna moje kamarádka se rozešla s kolegou proto, že ho (jak říká)
"sedm let živila". Neznám chlapa, který by se rozešel s holkou,
protože ji "sedm let živil". Když má být emancipace, tak
oboustranná. Jestliže žena vydělává víc než muž, proč by se nemohli
dohodnout, že se o domácnost a děti bude starat on? To je logické a ani ona,
ani on by to neměli považovat za křivdu.
X Moje kolegyně opustila manžela, protože přestala snášet,
jak nervózně pokašlává…
A vyměnila taky děti?? Já přece mám povinnost k dětem a to i za cenu, že
žiji v jedné domácnosti se ženou, kterou už romanticky nemiluji!
X To mluvíte o sobě?
To nebylo nic osobního, to platí o b e c n ě! Já bydlím na okraji Prahy v
domečku, kterému tam lidé říkají mateřská školka, protože je to roztažený
3+1. Tam se mnou a se ženou žijí tři kluci: osmiletý Zdenek, tříletý
Marek a půlroční Mirek - toho jsem dostal k narozeninám.
X Dostanete ještě další takové dárky?
To by bylo nezodpovědné, protože až jemu bude osmnáct, tak já budu slavit
šedesátiny - tedy aspoň doufám, že se toho dožiju. Proto například nechápu
tu podivnou módu mezi bohatými a vznešenými pány, kteří si berou mladá děvčata
a v pětašedesáti se stanou tatínky…
X Máte tradiční pohled na partnera a děti?
Především na povinností k dětem: to je našim posláním na této planetě
- chodit do práce a uspokojovat jejich potřeby. A samozřejmě taky potřeby
manželky.
X Teď se spousta mladých lidí rozhoduje, že budou žít
sami a nikdy nezaloží rodinu. Jak to bude dál?
To mi přijde proti přírodě! A taky: co bude, až si homosexuální páry
budou moci osvojovat děti? Jak je budou vychovávat?
X A nepřijde vám proti přírodě taky současné životní
tempo: třeba vaše a moje? Máte ještě radost z toho, že hrajete a
moderujete?
Na to je jediná odpověď: Kdo chce kam, pomožme mu tam. Chytřejší lidi než
já tvrdí, že jediné, co se musíte naučit v kapitalismu, je říkat: NE! My
jsme na něj strašně nepřipravení, protože nás zastihl pozdě.
X Vy přece máte na takový šrumec vzdělání, ne?
Já jsem nejdřív udělal filmovou průmyslovku v Čimelicích, pak jsem
nastoupil na Janáčkovu akademii múzických umění, kterou jsem počátkem
osmdesátých let "zdárně absolvoval" a od té doby se živým tím,
čím jsem vyškolený. A jsem šťastný - protože je to můj koníček.
X Takže jen dřete?
Učím se říkat Tantiémy v podstatě neexistují - dostanu tak jednou za rok
částku, která se rovná životnímu minimu! A to na ten národ mluvím každý
den z rádia i televize!
X Co všechno děláte?
Jako každý Blíženec umím všechno a nic pořádně. Umím se postavit na
tenisový kurt a po třech úderech to vypadá, že už jsem to někdy hrál. Umím
předstírat, že umím hrát tenis a taky umím hrát, že mi k rukám přirostla
elektrická vrtačka. Kdybych měl v životě dělat jen jednu věc, tak bych se
zbláznil. Jediným hnacím motorem je pro mě změna.
X Takže jste nejen profesí, ale i náturou mužem mnoha
profesí?
Ano: vyměním vrtání za tenis, ten za jeviště, to za moderování, to za režírování…
Asi od roku 1996, kdy jsem opustil kamenné divadlo (Wolkerovo, pak Karlín a
potom ABC) jsem na volné noze. Nejdřív jsem dělal moderátora v rozhlase a
tam jsem se naučil komunikovat s lidmi.
X Jaký je rozdíl mezi povídáním si s posluchačem a povídáním
s divákem? Nikoho z nich nevidíte…
V rádiu jdete víc pod kůži, protože posluchač využívá jen jeden smysl -
sluch - a tak daleko víc vnímá…
X … a taky od vás víc chce!
Ale já se na něj můžu během písničky připravit, leccos do mikrofonu i přečíst…
To v televizi nejde: tam bych si připadal jako blb, že mám v ruce desky.
X Já v rozhlasovém projevu objevím faleš dřív, než na
obrazovce. Tam mne kolegové ožulí tím, že se usmějí, poposednou si,
povzdechnou "jakoby pro sebe"…
Víte, teď jste narazila na jeden problém, zase obecný. Tady může kdokoli dělat
cokoli, když má kamarády na správném místě. Třeba tramvaják moderátora
- nebo co třeba já náměstka ministra?!
X Kultury?
Ne, financí, abych měl do důchodu vystaráno. Já bych ani nekrad, jen jednou
bych něco podepsal…
X … a pak by vám kluci dalších deset let pašovali na
Pankrác v termosce kafe?!
To je další věc. Já kdykoli udělám jakýkoli prohřešek, tak jsem za něj
desetinásobně potrestán. Kdybych teď jen ochutnal vaše pivo, tak mě hned
za rohem čapnou policajti. Po mnoha letech by mě najednou kontrolovali….
X Teď jste především moderátorem. Kdo byl tenkrát před
deseti lety vaším prvním hostem?
Iveta Bartošová. A ten večer jsem si natrhnul achillovku. To bolí jak …,
byl jsem v sádře, pak se rozcvičoval a když jsem se z toho dostal, tak mi
ruplo koleno. Na stejné noze. Takže jsem nemohl dělat žádné divadlo, ale
naštěstí se na moderování začal nabalovat dabing - i když nemám žádného
"svého zahraničního herce". Ale dabuju kluky, kteří jsou stejní
jako já: takoví "hezouni", kterým se občas musí srovnat ksicht.
Takže například Kevinu Costnerovi tady promítali asi pětadvacet filmů a já
jsem jich daboval deset.
X Takže jste jako on: chlap s něžnou a zranitelnou duší?
Jo, jo, jo… Navenek chlapák, ale to je maska a uvnitř je křehký chlapec z
venkova. Já su totiž Moravák. Ale venkov vás zase naučí, že jedna a jedna
jsou dvě, přímé vztahy.
X A co když vám teď někdo tvrdí, že jedna a jedna je
sedmnáct?
Vyklízím pole. Dřív jsem diskutoval i za cenu toho, že mi srovnali budku,
ale to nemůžete dělat do nekonečna. Takže to většinou dopadne tak, že s
ním ještě chvíli vydržím a pak jdu. A ocitnu se mezi jinýma lidma. A zase
zjišťuju, kolik je jedna a jedna… Já už jsem všechny ideály ztratil.
X Můžou se hvězdy zábavního průmyslu, kteří se
pravidelně objevují ve všech televizích, lidem zprotivit?
A taky proto se musíme naučit říkat NE. Nevěřte tomu, že je něco
definitivního a že něco platí - to tahle doba neumožňuje. Ze dne na den
zjistíte, že nemáte NIC a najednou jste někdo jiný… ale co bude za deset
let? Nové televize, noví majitelé, noví akcionáři…
X Zapomeňme na problémy. Jak by vypadal váš vysněný den
- kdybych vám jej mohla splnit?
Já si takové dny zažívám - mám práci, která mě baví. Mám tři šklebíny,
kteří mě baví a jsou na mě fixovaní. Mojí ženou je herečka Mirka Součková
- kdysi hrála s Olegem Tabakovem ve filmu Kukačka v temném lese. S tou jsem
se potkal ve Wolkerově divadle - a jsme spolu už čtrnáct let.
X Takže jste postavil dům, zasadil stromy a máte tři
syny… Co víc chtít od chlapa?
Aby věděl, jaké má povinnosti. Že musí mít práci a teprve pak může
odpočívat. Aby přestal zbytečně riskovat a od blbostí šel pryč.