| Vstávání při mši |  |
| Pavel Kopeček |
Ročník 34 - číslo 50 |
Rád bych věděl, jak je to při mši se vstáváním a sezením. V našem kostele je v tom zmatek?
Odpovídá P. ing. Pavel Kopeček
Pavel Kopeček přednáší liturgiku na katolických
teologických fakultách v Praze a Olomouci, je knězem Brněnské diecéze.
Věřící při slavení mše svaté zaujímají následující tělesné
pozice: stojí, klečí, sedí a nebo chodí. Jak říká Všeobecný úvod k římskému
misálu (čl. 20), tyto společné postoje jsou znamením vzájemného společenství
a jednoty shromáždění. Jimi se nejen vyjadřují city a smýšlení účastníků
(individuální prvek), ale má se má jimi dosáhnout jednoty v úkonech a chování
(společné liturgické slavení), proto by měla být v těchto úkonech
jednota a ne "zmatek".
Mše svatá není projev osobní zbožnosti věřících, ale je to slavení Kristova velikonočního tajemství ve společenství církve, při němž se uskutečňuje spása člověka a oslava Boha. Proto je důležitá jednota i v těchto úkonech, které nejen vyjadřují jednotu církve, ale i symbolicky znázorňují a odpovídají slavenému tajemství. V rámci zachování této jednoty může kněz, jáhen a nebo přisluhující knězi, k tomu vyzvat věřící jež danou výzvu mají respektovat. Tato liturgická gesta odvozují svůj význam ze své vlastní povahy (sezení je postoj naslouchajícího a toho, kdo učí; stání je postoj modlitby, úcty a svobody Božích dětí) a takto jsou i v liturgickém slavení chápána a presentována.
Při každé mši svaté, pokud není stanoveno patřičnou autoritou jinak, věřící stojí od začátku mše (příchod kněze k oltáři) až ke vstupní modlitbě včetně, při zpěvu Aleluja před evangeliem a při četbě evangelia, při vyznání víra a přímluvách, od modlitby nad dary až do konce mše s následujícími výjimkami. Sedí při čteních před evangeliem a responsoriálním žalmu, při homilii a přípravě darů, dle okolností po přijímání. Klečet se má při proměňování, pokud nejsou rozumové důvody ke stání (nemoc, množství věřících, nedostatek místa, …).
Biskupská konference může tyto obecné principy, jež se
nacházejí ve Všeobecném úvodu k římskému misálu (články 20 - 22), přizpůsobit
místním zvyklostem a tradicím. Je třeba však dbát, aby odpovídaly smyslu
a charakteru jednotlivých částí mešní liturgie.
Proto je úkolem kněží seznámit se s patřičnými instrukcemi o liturgických
postojích, jež stanoví místní biskup - biskupská konference a uvést je do
života. Nespadá do kompetence kněze určování kdy mají věřící sedět
či stát. Pro jednotu v těchto znameních je třeba se snažit, v rámci celé
lokální církve (diecéze), o sjednocení stání a sezení všech věřících,
aby nedocházelo k zastínění podstaty slaveného tajemství a různost postojů
nepůsobila rušivě - "zmatek".