| Putování suchozemce do norského fjordu a zpět |  |
|
Ročník 34 - číslo 50 |
Milan Šimáček
Foto: autor
Strážnice, pak Uherské Hradiště,
Praha, hraniční přechod Varnsdorf, po dálnici kolem Berlína do Rostocku.
Tady vás pohltí trajekt - doslova plovoucí město. Současně vítaná příležitost,
jak si protáhnout dolní končetiny po dlouhých hodinách v poloze autobusového
skrčence. Na konci plavby přes Baltské moře už čeká cíl cesty:
Trelleborg na jihu Švédska.
"Šíleně únavná cesta je daň za cestu do rybářského ráje. A jinak než autobusem to v podstatě nejde. Samozřejmě, dá se použít letecký spoj nebo vlastní automobil. Ale my můžeme táhnout každému de facto neomezené množství výstroje, a hlavně - vozík coby mrazák na dopravu úlovků domů," říká řidič Milan Kieryk z Částkova na Uherskobrodsku, který se v téměř nonstop jízdě střídá za volantem se svým synem Radkem. Na skalách podél skromné dálnice rostou husté pestrobarevné vřesy, z nichž začínají vykukovat dopravní značky "Pozor sob!".
Celá léta jsme slyšeli, že neexistuje žádná třetí
cesta mezi levičáckým socialismem a drsně tržním kapitalismem. Nebyla to
pravda. Země s takovým systémem existují a jmenují se Švédsko a Norsko.
Sociální polštáře jsou tady neuvěřitelné. Ale i zde existuje velký rozdíl
mezi "materialisticky orientovaným a zabezpečeným" Jihem a
"chudým" Severem. Když obyvatelé řídce roztroušených samot horní
poloviny země (v některých oblastech žijí jen dva lidé na kilometr čtvereční)
cíleně přehlasovali v referendu otázku vstupu do Evropské unie
a odmítli ji, zaplály na severu slavnostní ohně a vypukly bouřlivé oslavy.
Imigranti a domácí
Nečekal bych je, ale jsou i zde. Na chladném severu našli svůj druhý domov
někteří Pákistánci, Vietnamci, azylanti ze Srí Lanky i nefalšovaně černí
Afričané. Při pohledu na ně mi vždycky vyvstala v hlavě otázka, jak asi přežívají
každoroční dlouhé zimy, protože někteří Norové mívají z nedostatku světla
psychické problémy. Život na samotách s sebou nutně nese komplikace a
omezení již od dětství: dojíždění do základních i středních škol,
nedostatek kamarádů a kamarádek v místě bydliště - a v pozdějším věku
nelehké hledání partnera.
Jako na chatě
V rámci turistiky je v celé zemi velmi rozšířené a oblíbené ubytování
v chatičkách. Ceny jsou zhruba 160 NOK (norská koruna je 4,20 Kč) za noc -
podle vybavení, nikdy ale nechybějí lednička a vařič. U vchodu si přečtete
tři doporučení: před vstupem do domečku se máte zout, před odjezdem
uklidit a po desáté večer zachovávat noční klid. Ano, Norové jsou tiší,
uzavření, ukáznění, a jak se zdá, i rodinné typy.
Místo: katedrála Nidaros
Zasvěcena králi Olavu Haraldssonovi (nar. 995), který byl později prohlášen
za svatého.
Největší středověká stavba v celé Skandinávii.
Cíl poutí věřících i nevěřících.
Hlavní cíl všech, kteří do Trondheimu zavítají.
Nejnádhernější a nejhonosnější stavba v celém Norsku.
Místo posledního odpočinku členů norské královské rodiny.
Od roku 1814 dějiště každé korunovace.
Od roku 1152, kdy se Trondheim stal sídlem arcibiskupa, má chrám status
katedrály.
Co do náboženského
vyznání jsou Norové z 88 % protestanti, hlavní národní svatostánek však
imponuje všem bohatě zdobeným interiérem.
Dušičku jsem si pohladil ve vedlejším Kunstmuzeu ještě výstavou zřejmě nejslavnějšího norského výtvarníka Edvarda Muncha (1863 - 1944). Jeho litografie (Melancholie, Puberta, Dívka a smrt či Rozchod) si odnáším obtisknuté do duše.)
Mezi rybáři
V den, kdy jsem katedrálu Nidaros navštívil, jsem poprvé jedl losa. A den předtím
chytil svoji první rybu v životě. Podmořská fauna je tu nebývale bohatá,
na háčcích s návnadami skončily nejrůznější druhy ryb. Máte-li
dostatek zkušeností, umu a kus štěstí, bývá vrcholným zážitkem zdolání
krále ryb - lososa. Z celé naší výpravy byla ovšem nejúspěšnější žena:
valašská rodačka Ivana Lišková ze Štítné nad Vlářím. Učinila tak
sebevědomě a s vrozeným půvabem. Jak jinak v zemi, kde ženy jako první v
Evropě získaly roku 1913 volební právo? Dnes jich v parlamentu zasedá stejný
počet jako mužů.
Petrův zdar!
Dosud jsem v české kotlině a moravských úvalech znal především jeden
obligátní pohled
na rybáře - sedí, kochají se tichem a většinou vůbec nic nechytí. V
Norsku je to jiné. Tam se stávají nadšenými lovci i ti, co rybářství
dosud znali jen z obrázků. Naladí vás malebná krajina a parta lidí, se
kterými začnete velmi brzy sdílet nadšené pocity. Že prší? Nevadí! Sedíte
na loďce a čekáte. Dlouho ne. Téměř každý tahá z vody jednu rybu za
druhou. Je to zvláštní, adrenalinový zážitek: zápas lovené ryby a člověka
na kymácející se loďce. Jsem gurmán a rád ochutnávám ryby upravené na
jakýkoliv způsob - ovšem dosud nepoznaná představa, že právě teď a
tahle mnou ulovená ryba bude upravena k večeři mi dodávala ještě větší
sílu. Večer se čistilo, kuchalo a zamrazovalo… Roztápěli jsme kamna, sušili
jsme mokré věci a k večeři bylo rybí maso pokaždé jinak. To, co jsem prožíval,
bych přál každému zkusit na vlastní kůži.
Hory
Norská krajina je se svými fjordy, vodopády, prudkými bystřinami, jezery, náhorními
plošinami, divokými horami a lesnatými pásmy syrově drsná a nespoutaná.
Nad hladinou fjordu se často tyčí obrovitý skalní blok. Na náročný výstup
se vyplatí mít dobré boty, dalekohled a něco k pití - po cestě na horskou
chatu nenarazíte. Mimochodem, alkoholické nápoje jsou v Norsku opravdu velmi
drahé a dají se koupit pouze ve státních obchodech.
Architektura
pokory
Až na naprosto zanedbatelné výjimky nevyrostly v Norsku žádné paneláky a
nevkusné haciendy rychlokvašených zbohatlíků. Staví se tu pořád stejně:
s velkou úctou ke krajině
a s dřevem jako základním stavebním materiálem., protože by do zdejší
krajiny nic nezapadalo lépe než skromné dřevěné domky připomínající
krabičky. Jejich typickou barvou je červenohnědá, vidět je však i modrá,
žlutá, béžová či bílá. Místo střechy občas trávník, na oknech a nad
dveřmi markýzy, kolem plno květin. Bydlení je to nenákladné, zato však
pohodlné a útulné. Plně vyjadřuje základní myšlenku ekologie: žít v
souladu s okolními tvory.
Norsko s necelými čtyřmi a půl miliony obyvatel disponuje velkým nerostným
bohatstvím a tak je střední vrstva široká a chudí téměř neexistují. Na
norských domech velmi často vlaje státní vlajka! Proč? Norové jsou velcí
vlastenci. Srovnával jsem, kolik českých vlajek se objeví v našich oknech třeba
28. října, kdy si připomínáme hlavní státní svátek a zastyděl jsem se
i sám.
Vracíme se
Na zpáteční cestě k jihu Norska zastavujeme v Dombasu, Lillehammeru a konečně
i v Oslu, nejstarším norském městě, které s necelým půl milionem
obyvatel působí ve srovnání s ostatními evropskými metropolemi až
venkovsky. Za vjezd do norského hlavního města zaplatí osobní auto 15 NOK,
u ostatních větších měst je situace stejná. Ó, jak účinný a jednoduchý
tlak na řidiče, říkám si v duchu, aby nechávali svoje čtyřkolové miláčky
na okrajích, a dále pokračovali hromadnou dopravou!
Billboardů u cest a dálnic vidíte po cestě na sever desetkrát méně již v
Německu - a v samotném Norsku se jejich počet blíží nule. Vůči krajině
ve mně tento fakt vyvolával upřímnou závist: vždyť příroda si žádá
naši pokoru!
Pohoda, klid, čerstvý vzduch, zeleň… Ať ti ta harmonie vydrží dlouho,
Norsko!