| Čas nákupů |  |
| PhDr. Jana Skarlantová |
Ročník 34 - číslo 50 |
Historie módy
MÓDA Z RODINNÉHO ALBA
Atmosféra blížících se Vánoc nakonec přinutí i ty nejzarytější odpůrce nákupů, aby se i oni stali účastníky mohutné předvánoční show, v níž hrají všichni: ti za nákupními pulty i ti před nimi. Dnes si můžeme vybrat, jestli onu příslovečnou nákupní horečku prožijeme v supermarketu, útulném obchůdku, nebo v ohromném nákupním centru. Jak na tom byli s vánočními nákupy naši předkové? Jak prožívali čas nákupů?
Idylicky! Tak se nám to alespoň jeví na dobových obrázcích dam a pánů s elegantně zabalenými dárečky. Jisté je, že se netlačili v supermarketech, ovšem jistou nervozitu z předvánočních nákupů pociťovali i oni. Vždyť výběr dárků a všech těch drobností, které dohromady tvoří Vánoce, vyžadoval tehdy mnohem důkladnější přípravu. Chcete na chvíli doprovázet prababičky na předvánočních nákupech?
Nákupy pod nebem
Velký výběr všeho potřebného před blížící se zimou nabízel jarmark "kateřinský". A protože se svátek sv. Kateřiny slaví koncem listopadu, byla to dobrá příležitost také k nákupu vánočních dárků. Co takový jarmark v malém venkovském městečku nabízel? Všechno možné od jehly až po šaty. Sortiment byl opravdu rozmanitý. S trochou nadsázky můžeme přirovnat starodávné jarmarky k našim supermarketům - ovšem pod širým nebem.
"Milostpaní se vydala nejdříve mezi kalounice. Kalounice podle paní
Kráčmerky byli všichni kramáři se střižním zbožím, tedy tkaným zbožím,
třebas ani tkaloun neprodávali. Ale u nich na Táborsku kalounice prodávala všechno:
nitě, jehly, tkalouny, bavlnu, pentličky na dětské čepičky, květiny a věnce
do bálů i nevěstám a družičkám, šerku, sukně krajovky do chléva, plátno
i kanafas i perkály na šaty k muzikám, bareš a tibety na vlněné šaty, šátky,
hřebeny, prstýnky a zrcátka i obrázky svatých, zkrátka všechno, co člověk
venku potřebuje.
Na jarmarce kupovali ženským již ušité soukenné nebo sametové kazajky a
mužským šaty, také již ušité, boty a střevíce, nůše, košíky, nádobí,
řemínky a řetězy na dobytek, biče a tak dále - všechno možné. Zkrátka
a moudře: na jarmarce si každý koupil, co potřeboval. Kalounice u nich byla
ještě ze starého vydání: Nepřecenila zboží, ale taky neslevila ani
krejcaru. Chceš-li vezmi, nechceš-li, nech tak. Kalounice a kalouník dávno už
umřeli a je jich škoda, takoví lidé se teď nerodí."
(P. Biliánová: Do panského stavu)
Chrámy moderní doby
V poslední třetině 19. století se magnetem velkoměst staly obchodní
domy. Ty první vznikly v Paříži. Jejich názvy jako Samaritaine, Louvre,
Bon-Marché známe, neboť existují dodnes. Nákup pod jednou střechou soustřeďoval
především textilní, oděvní a galanterní výrobky. Obchodní domy s nasvícenými
výkladními skříněmi a naaranžovanými vitrínami představovaly obrovskou
přehlídku módy. Ta byla najednou dostupná všem. Obchodní domy nabízely
celé komplety v různých cenových relacích. To umožňovalo nákup módních
novinek i v levnějším provedení a přispívalo tak k rychlému šíření módy.
Po vzoru Paříže vznikaly na konci 19, století obchodní domy i v dalších
evropských městech. Samozřejmě i na nových prostorných ulicích Prahy.
Jejich dobrovolnou "obětí" se staly především ženy. Samozřejmě
ty, které měly dostatek financí i volného času k neustálým návštěvám
- k nákupům. Ty se staly oblíbenou kratochvílí mnoha dam "z lepší
společnosti". Módní dům popisuje E. Zola jako chrám moderní doby:
"Dům, který Mouret vytvořil, zaváděl nové náboženství, jeho
obchod poznenáhlu nahrazoval chrámy, opuštěné upadající vírou, jinak by
nyní duše zůstaly prázdné. Ženy k němu chodily trávit volný čas, ty
rozechvělé a neklidné hodiny, které dříve prožívaly v kaplích."
(E. Zola: U štěstí dam)
Byly to především ženy z prosperující měšťanské společnosti, kdo na konci 19. století veřejně prezentoval úspěšnost svých rodin. K této vrstvě patřila i románová "veselá vdova" Marie Nedobylová. Po smrti svého zámožného, ale lakomého manžela se jí nákupy staly doslova drogou.
"Denně objížděla nebo obcházela krámy na hlavních pražských
ulicích a nahlížela do výkladních skříní, bedlivě pátrajíc, co jí ještě
chybí v domácnosti nebo co by způsobilo radost někomu z jejích drahých a
blízkých; a čím déle a pilněji tak činila, tím jasněji se ukazovalo, že
lidské potřeby jsou neomezené a že je zcela nemožno si představit člověka,
který by mohl a směl po pravdě prohlásit: Už mám všeho dost a není na světě
nic, co by se mi ještě mohlo hodit… Že měla peněz bez omezení a ruku
lehoučkou, obchodníci se jí kořili a běhali jí v ústrety, div se nepřerazili.
- Uctivě ruce líbám, jemnospaní, čím mohu posloužit?"
(Vladimír Neff: Veselá vdova)
Zastesklo se vám po zdvořilosti prodavačů před sto lety? Nebo dáváte přednost anonymitě moderních nákupních center? To, co nás spojuje s minulostí, je snaha udělat někomu vánočním dárkem radost. A radost z radosti druhých - to je přece ta nejkrásnější odměna za náročný předvánoční "čas nákupů".
Obrazová příloha: archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze
1. Reklama na obchody s módním zbožím měla na konci 19. století velký
význam pro rozvoj obchodu i módy. (Plakát z roku 1899)
2. Pro dobře situované dámy se staly nákupy každodenní kratochvílí. (Nové
Pařížské módy 1908)
3. V předvánoční době se před sto lety - stejně jako dnes - těšily
pozornosti obchody s hračkami.