| Katecheze hrou |  |
| Eva Remešová |
Ročník 34 - číslo 50 |
Foto: archiv autorky
Povídat dětem i dospělým o Bohu lze velice tvůrčím, všechny smysly zahrnujícím a atraktivním způsobem. Před několika lety se na Vyšší odborné škole pedagogické ve Sv. Janu začala vyučovat katecheze, která se její zakladatele z Německa věnují již dvacet let a kterou vyučují jednak na mateřských školkách v Německu, jednak budoucí katechety.
Její podstatou je, že zasahuje celou bytost dítěte (a nakonec i toho, kdo vyučuje). Zahrnuje stránku emocionální, tělesnou, duševní a duchovní. V jejím středu je respekt ke každé lidské bytosti i znalost dětské psychiky. Zatím u nás proběhly "Katecheze o srdci", "Vánoční a Velikonoční katecheze" a poslední byla "Katecheze o modlitbě Otče náš".
Na počátku dubna jsem se zúčastnila "Katecheze o modlitbě Otče náš" ve Vyšší škole u Sv. Jana. První, co mě upoutalo, byl velký stůl plný pomůcek. Zlaté celofánové kuličky, hromady různobarevných plátěných šátků, proutěné ošatky plné různých dřívek, kamínků, korálků, dřevěné misky s kuličkami, bubínek, velká zlatá obruč, provaz a malé provázky apod. K tomu jsou vybrané nahrávky pomalé hudby a můžeme začít. Nejprve se písničkou přivítáme, pohladíme si ruce, které mají sílu i cit, napíšeme sousedovi do dlaně své jméno a následuje písnička, že Bůh má naše jméno také vepsané v dlaň.
Pomocí velkého provazu, uděláme kruh, kterého se všichni chytnou a pak tento provaz vytvarujeme ve velké srdce. Každý si před sebou udělá z provázku svoje malé srdíčko, které zaplní šátkem své oblíbené barvy. Pak si stoupneme do velkého srdce a zjistíme, že je tam místo pro všechny. Místo sebe dáme do velkého srdce svoje šátky a uvidíme nádherný pestrý obraz. Velké Boží srdce, do kterého se všichni vejdou se svou pestrostí, jinakostí, takoví jací jsou a dohromady vytvářejí nádherný barevný obraz. A už je tady příběh o jednom muži, který žil před 2000 lety, měl obrovské srdce a byl víc než člověk. Pak si ze šátků stavíme své domečky okolo velkého Božího srdce, každý si pomocí korálků, skořápek, mušliček zdobí svůj obrázek, svoje malé srdce.
Vyprávění je prostoupeno písničkami s úplně jednoduchým textem: "Jsem rád, že jsem tady, jsem rád, že jsi tady i ty a u Boha místo mám."
Dokola se posílá velká rozsvícená svíce, symbolizující Krista, který je Světlem světa, všichni mají zavřené oči, a teprve když k nim doputuje svíce a plamen se jim rozzáří před očima, smějí oči otevřít a vidí světlo. Nebo si posíláme dřevěnou misku s dřevěnou kuličkou, pomalu čekáme až se kulička zastaví a pak dáváme dál. Při pozorování rychle dokola běžící kuličky, která nadělá velký hluk se vám hned vybaví slova sv. Augustina "Nepokojné je moje srdce, dokud nespočine v Tobě, Bože".
Právě názorné předvádění této velké náboženské pravdy, o lidském srdci, které se v hluku světa uklidní jen v Boží dlani, je zřejmé, že když děti i dospělí něco názorně pozorují, vyrábějí, smyslově vnímají, když se zapojí s celou svou bytostí, pak v nich pravdy o Bohu zapustí daleko hlubší kořen a jen tak nevymizí.
Veškerá činnost probíhá pomalu, soustředěně, na děti se nespěchá. Hodně se pracuje s tajemstvím. Různé předměty, které se používají, jsou nejprve zabaleny jako dárek pod složeným šátkem a jednotlivé děti vždy kousek tajemství poodhalí, odkryjí zase další cíp šátku a napjatě čekají, co bude pod ním. V naší konzumní době založené na rychlosti, na touze všechno mít hned, je výchova k tomu počkat, být překvapen, ještě se radovat, něco objevovat jako ta pravá alternativa.
