| Lábus, Merta aj. |  |
|
Ročník 34 - číslo 50 |
Pokračujeme ve velmi stručných odpovědích na dotazy dr. B. Kyjovské z
Brna. V závorce uvádíme vždy počet nositelů jednotlivých příjmení.
Janda (10 743)… Příjmení vzniklo od Jana, jednoho z nejrozšířenějších
jmen v našich křesťanských dějinách. Prapůvod je v hebrejském Jóchánán
s obsahem "Bůh je milostivý".
Kundera (396)… Jméno dnes asi nejznámějšího českého spisovatele, o nějž
jednou budeme možná vést spory s Francouzi (jako o Alfonse Muchu). V jeho příjmení
nelze hledat žádnou vulgaritu (v knihách má však intimit až dost). Pochází
z něm. Konrad/Kundrat s významem "smělý rádce". Někdy se
poukazuje také na možnost odvození od Günthera s obsahem "bojovník,
voják".
Labus, Lábus (24/60)… Podle Beneše patří jména Láb a Labus k těm, jež
byla odvozena z názvu obcí, z nichž dotyčný pocházel (a poté se přestěhoval
jinam). U předků našeho známého herce by tak připadala v úvahu čtyři místa
s názvem Laub v Bavorsku, Lauba v Sasku, Laube poblíž Poznaně. Pro toho, kdo
si povšiml, že ona dvojhláska -au- u Lába ani Labuse není, dodejme, že
staré německé "lab" = dnešní Laub. A znamená "listí".
Labusům, kterým se to nebude líbit: Víte, co znamená naopak maďarsky Liszt
(příjmení světoznámého skladatele)? Nic jiného než "mouka".
Přiznám se, že při výkladu Lábů a Labusů bych raději - na základě
tzv. lidové etymologie - vyšel z našeho slovesa "lábat". Definice
ze slovníků: "nezřízeně pít, chlastat".
Marvan (975)… Podle Eisnera je to nadávka pro "hlupáka, nevzdělance".
Kott a Bartoš vidí její původ v lašském a valašském nářečí. Slovník
z r. 2001 zabývající se druhým z těchto dialektů "marvana" neuvádí.
Merta/Mertlík (2420/580)… Obě příjmení souvisejí s Martinem a Markem. Ta
jsou odvozena od římského boha války jménem Mars, a to od jeho druhého pádu
"Marticus". Původní řecký význam = "bojovný". (Jeho
domáckou podobou je i Marx, známý bojovník s kapitalismem. Víte, že u nás
máme celkem 390 nositelů tohoto jména?)
Pilar/Pilař (57/3222)… Abychom - my Češi jako poleno - tomu příjmení paní
Evy porozuměli, stačí přidat háček. Kdysi dávno tedy šlo o jméno toho
(pomožme si dobovou citací), "kdo pily dělá nebo prodává" či
"kdo pilou řeže (řezáče)" nebo "kdo pilu, tedy mlýn na
prkna má".
Vzhledem k paní Evě nemůžeme neskončit u pěvců: "pilař" totiž
také bylo pojmenování jednoho druhu sýkorky (jinak tuším "mlynáříka").