| Tatínek je zabiják |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 34 - číslo 50 |
Kdo viděl
Americkou krásu režiséra Sama Wendese (jeho prvotina si odnesla pět Oscarů),
určitě si nenechá ujít nový film tohoto britského divadelníka, na jehož
filmových počinech se již podvakrát producentsky podílel Steven Spielberg.
Při příštím udílení Oscarů si možná bude tato hvězda Hollywoodu rvát
vlasy - očekává se, že o většinu sošek budou bojovat právě Mendesova
Road to Perdition a Spielbergova Minority Report.
Svým druhým filmem Road to Perdition se Sam Wendes obrací k tématu klasické gangsterky. Spíše než o "střílečku" z doby prohibice (kdy Chicagu vládl Al Capone) jde o psychologicky důvěryhodně vykreslený vztah otce a syna, z nichž se po vyvraždění zbytku rodiny stávají uprchlíci s touhou pomstít se. Michael Sullivan (skvělý Tom Hanks) dokáže své rodině i v době, kdy druzí nemají co jíst, zajistit slušný život - jeho žena (Jennifer Jason Leighová) tuší, co taťka dělá, ale nahlas se raději neptá. Mladšího syna to dosud nezajímá, ten starší chce otcovu zaměstnání, k jehož výkonu je potřeba pistole, přijít na kloub. Stane se nevítaným svědkem popravy jednoho z členů "rodiny" a tím podepíše bezprostřední rozsudek smrti své matce a mladšímu bráškovi.
On sám se s tátou octnou na útěku - před nevlastním "dědečkem" - starým mafiánským bossem (výborný Paul Newman), který musí těžce volit mezi životem svého vlastního, ale nevyvedeného syna a životem muže, kterého přijal za vlastního a miluje ho. Ale krev není voda a stařík se rozhodne jednoznačně. Druhou psychologickou linii vztahu otec - syn naplňuje urputná snaha Sullivana staršího uchránit svého syna Mikea před převzetím zabijácké štafety.
Co dělá tenhle film dobrým? Velkým kladem je nepochybně kvalitní scénář (David Self): divák se nikde necítí být podveden, všechny vraždy mají svou logiku, pokud se nějaká "vymkne", následuje nestandardní řešení. Skoro jako z antické tragédie. Je ovšem nutno podotknout, že závěr už tolik antickou tragédii nepřipomíná. Spíše než o katarzi jde totiž o hollywoodskou praxi "nakonec všechno dobře dopadne". Nejsilněji se ale do snímku otiskl sám režisér.
Ještě více než v Americké kráse vystoupila do popředí jeho posedlost detailem, dokonalým řemeslným ztvárněním (kamera si jakoby mimochodem povšimne špinavé a pomuchlané košile Sullivana staršího po dnech trvajícího útěku). Divák dobře vnímá průhledy škvírami a skly dveří, zrychlené tempo při takřka parodickém líčení Sullivanova vykrádání bank… Nejsou samoúčelné, naopak - slouží k ještě silnějšímu podtržení nálady filmu. Jeho největší ozdobou jsou však herecké výkony. Neokázalý Tom Hanks, stále se zahalující do kabátu a klobouku a tím vlastně jakoby strhávající svou hlavní postavu z centra pozornosti, dává vyniknout hlavně dvěma vedlejším postavám: Paulu Newmanovi v roli starého "dobrotivého" mafiánského bosse a Judeovi Lawovi, který ztvárnil perverzního nájemného zabijáka.
Foto: Bontonfilm