| Průkopník novodobé misie František Xaverský |  |
| Ludmila Kotmelová |
Ročník 34 - číslo 49 |
Foto:archiv autorky
První
slavnou a všeobecně platnou památku věnuje církev letos na počátku
prosince sv. Františku Xaverskému, jednomu z největších křesťanských
misionářů, od jehož smrti uplynulo letos 450 let.
Skutečně žádný jiný hlasatel víry neovlivnil misie tak trvale, jako tento španělský jezuita, který je uskutečňoval zcela novým způsobem se zcela novým zdůvodněním. František Xaverský, člen vysoké navarské šlechty, vzdělaný na nejlepších univerzitách, spoluzakladatel jezuitského řádu a důvěrný známý papeže, neváhal sestoupit na svých misijních cestách do nejbídnějších čtvrtí. Přizpůsoboval se mravům a zvyklostem v tamních oblastech, studoval místní jazyk i původní náboženské formy, ale všude pomáhal a sloužil. Jezuita Jiří Schurhammer nazval Františka Xaverského průkopníkem novodobé misie. Pravem byl spolu se sv. Terezií z Lisieux prohlášen za patrona misií a to zejména na Dálném Východě.
Rancisso de Yasu se narodil 7. dubna 1506 na zámku Javier (Xavier)
v Navaře na severovýchodě Španělska. Vystudoval na pařížské universitě
filosofii a již ve 22 letech dopsáhl hodnosti doktora svobodných umění.
Jako student zde poznal sv. Ignáce z Loyoly. Toto setkání ho později natolik
ovlivnilo, že se rozhodl r. 1534 ještě se 4 druhy zavázat Tovaryšstvu Ježíšovu
předepsanými sliby chudoby, čistoty, k pouti do Jeruzaléma a poslušnosti
papeži. 24. června 1537 přijali všichni v Benátkách kněžské svěcení.
František Xaverský následoval Ignáce r. 1538 do Říma a podpořil
zakladatele jezuitského řádu při sestavení první řádové konstituce,
která dostala r. 1540 potvrzení od papeže Pavla III.
Pak se cesty Františka Xaverského a Ignáce rozešly.
Z pověření papeže a portugalského krále se František o svých 35. narozeninách vydal na misie do Indie. Po 13 měsících obtížné plavby dorazil do Goye (hl. města Portugalské državy). Město Goa mělo kolem 200 000 obyvatel. Portugalští křesťané byli sice křesťané, ale žili hůře než pohané. Byli nesmírně zpustlí v mravech, žili v mnohoženství a zotročovali domorodé Indy. Problémů bylo tolik, že by se mnohý zalekl. Jemu se však podařil zázrak - už za pět měsíců jeho působení se mravně zdevastované město změnilo na místo žijící křesťanskými ctnostmi. Zvolil výbornou a účinnou metodu. Sám o tom psal do Evropy: "Chodil jsem po ulicích a svolával jsem zvonečkem děti, křesťanské i pohanské. Vodil jsem je buď do kostela nebo na jiné příhodné místo, vykládal jsem jim víru křesťanskou a vybídl jsem je, aby doma vypravovaly, co slyšely ode mne. Tak jsem činil den co den a rodiče přicházeli, přinášeli své modly, abych je zničil, přiváděli své děti, abych je pokřtil .. Pohany jsem přesvědčoval o pravdě víry Kristovy, křesťanům jsem kázal pokání a život podle víry…"
Počet obrácených se počítal na desetitisíce. S růžencem za pasem chodil František Xaverský do nejbídnějších chatrčí, do nemocnic, do jeskyní, kde se museli skrývat malomocní. Pečoval o nemocné a trávil velkou část noci u jejich lůžek, ve dne sbíral pro ně almužny. Říkali mu za to "velký otec" a s jeho prací byli spokojeni i guvernér a místní biskup. Kam František přišel, tam svou laskavostí a osobním příkladem získával další stoupence, kteří mu začali účinně pomáhat.
Františka však srdce táhlo do neznámých dálek k těm, kteří se dosud neseznámili s Kristovým poselstvím. Jak jen mohl vyplul na moře mezi hledače a lovce perel na blízkých ostrůvcích a potom ještě dále na Mallaky, na Ceylon a souostroví Molucké. Ostatní však měli o jeho život strach a tyto plavby mu zakazovali. Snažili se ho postrašit divokou zvěří a jedovatými hady. I na to měl František Xaverský odpověď: "Víra v boha je dobrým protijedem." Jeho popularita rostla a s ní i uznání. Mnoho dalších krajů přicházelo se žádostí o jeho misijní činnost. Španělský jezuita se dokonce obrátil i na samotného portugalského krále Jana III.: "Bůh tobě daroval Nový svět (Indii) nejen proto, aby se obohacovala tvá královská koruna, nýbrž hlavně kvůli blahu lidí a ke cti Boží…"
Nejvíce Františka přitahovaly vzdálené japonské ostrovy, které byly v té době objeveny. Už za půl druhého roku se vypravil na cestu do "nové země". Naučil se ve velmi krátké době japonsky. Roku 1550 cestoval s nesmírnou námahou pěšky do hlavního města Miyaka, dnešního Kyota, aby vykonal návštěvu u císaře. K panovníkovi ho však nepustili a tak zklamán a zcela vyčerpán se František vrátil zpět. Také v Japonsku slavila jeho misie nemenší úspěchy. Za 10 let jeho činnosti přibylo v " zemi vycházejícího slunce" 400 000 křesťanů.
Roku 1551 se vrátil úplně vysílen do Indie. Tam ho čekala radost - byl jmenován prvním provinciálem nově založené indické řádové provincie. František už měl ale na mysli nový cíl - vnést světlo poznání do Číny. Byl si jist, že pokřesťanštěním Číny získá více vlivu na Japonsko. Téměř u cíle 3.12.1552 však zemřel ve věku 46-ti let. Jeho tělo bylo o několik měsíců přeneseno do Goa a tam pochovánov kostele Bom Jesus. Roku 1619 byl prohlášen za blahoslaveného a r. 1622 za svatého.
Sv. František Xaverský referoval v dopisech do Říma o svých zkušenostech z misií. Od roku 1545 byly všechny jeho dopisy tištěny a rozšiřovány po celém Západě. Těmito dopisy vyvolal misionář, ačkoli dlel vdaleké cizině praqvé misijní nadšení a stal se vzore pro další tisíce, které jej následovali.