| Turkménský čepec |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 49 |
Máme
doma prazvláštní pokrývku hlavy, pravděpodobně pochází z Asie. Rodiče
ji dostali od příbuzného, který byl pilotem a viděl snad celý svět.
Jelikož již nežije, nemohu se ho zeptat, kde tuto čepici zakoupil. Rádi
bychom se o této starožitnosti dozvěděli něco více.
Čtenářka Libuše V. z Plzeňska
Koncem 80. let šla moje maminka do důchodu. K této příležitosti dostala od závodního výboru jako pozornost zájezd do Sovětského svazu. Přestože to byl zájezd, který mnozí před ní odmítli, ona z vrozené slušnosti přijala. A nelitovala. Zájezd nebyl směřován do Kyjeva, Moskvy či na Jaltu. Tři týdny strávila ve střední Asii. Alma-Ata, Buchara, Taškent, Samarkand, poušť Karakum, Ašchabad. Dnes by takový zájezd stál několik desítek tisíc korun a možná by se ani nedal uskutečnit. Mnohé turisty určitě zneklidňuje blízkost nepokojného Afghánistánu.
A právě fotografie z tohoto zájezdu mi pomohla blíže určit předmět, který dostala naše čtenářka od svého příbuzného. Ta fotografie byla pořízena na slavnosti v Ašchabadu, hlavním městě Turkménie. Desítky děvčátek a mladých dívek oděných do prostých černých rouch mělo na hlavách podobné čepce. Většina z nich však byla bohatěji vyzdobena. Zejména boční závěsy byly delší a zdobenější. Tyhle svobodné dívky pocházely z kmene Tekke a jejich čepce byly zřejmě velmi starobylé. Předávaly se z generace na generaci a některé mohou být staré i více než sto let. Podobné čepce jistě nosily nevěsty již v dobách Alexandra Velikého či babylonské říše.
Vlněný barevný červenomodrožlutý čepec je pošitý stříbrnými tepanými plíšky rozličného tvaru a dekoru. Na bocích jsou závěsy rovněž zdobené stříbrem, ale i korálky, perlami a různými drahokamy. Nejsem specialistou na středoasijskou kulturu, takže o účelu této vzácné ozdoby mohu jenom spekulovat. Zřejmě tímto čepcem dávaly mladé dívky najevo případným ženichům bohatství své rodiny a tím i velikost budoucího věna. Podle fotografie nelze zjistit, zda i turkménský čepec naší čtenářky je skutečně pošit stříbrnými plíšky a nejedná se o suvenýr, který vyrábělo některé umělecké družstvo na březích Kaspického moře.
Doporučuji proto ukázat tento krásný předmět zkušenému
starožitníkovi, který posoudí hodnotu stříbra, perliček a korálků.
Pokud bude čtenářka chtít určit i stáří tohoto čepce, musí se obrátit
na odborné pracoviště buď v Umělecko-průmyslovém museu, nebo v Náprstkově
muzeu v Praze. Na základě jejich posouzení lze pak určit cenu. Cenová
hladina těchto orientálních předmětů je v naší zemi pořád velmi nízká
a tak se obávám, že naše čtenářka nezíská prodejem této krásné památky
více než 4 tisíce korun.