| Miniknížky pro velkou radost |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 49 |
Foto: Miroslav Martinovský
Ing. Libor Michalák je vystudovaný zootechnik. Osud však hospodářství, kde pracoval, nepřál, a tak po jeho rozpadu zkusil štěstí a založil dvě cestovní kanceláře. Později vyhrál konkurz na místo asistenta ekonomické fakulty Západočeské univerzity v oboru cestovního ruchu, ale nikdy ho nepřednášel. Místo toho tam učí marketingovou komunikaci, výzkum trhu a propagaci. Od velkých peněz utíká do úplně jiného světa.
Orientuji se na marketing neziskového sektoru, přesněji řečeno na dárcovství krve. Před devíti lety jsem se studenty založil akci "Kýbl akademické krve", který teď v prosinci bude už devatenáctý. Navíc během čekání na odběry dělám průzkumy proč lidi krev dávají a proč ji naopak nedávají. V pěti okresech jsme se ptali pěti tisíc respondentů, také jsme testy (kterými prošel např. i kosmonaut Remek) zkoumali míru strachu před prvním odběrem.
X Jak velký je ten kýbl krve?
Patnáctilitrový - od třiceti dárců. Už jsme jich naplnili třiadvacet.
X Od Libora Machaláka - dárce krve se obrátíme k jinému
Liboru Machalákovi - tvůrci miniaturních knížek. Při natáčení Tobogánu
jsem od vás dostala verše Jana Skácela, doma mám prastaré kolibří vydání
Veršů psaných na vodu. Kolik miniatur máte vy?
Málo, protože všechno rozdám. Ale udělal jsem jich za těch uplynulých
dvacet let tisíce, pro tisíce lidí.
X Tato forma knihařiny je velmi náročná - svými nároky
na preciznost mi připomíná špičkovou krejčovinu. Kde se ve vás vzala ta
trpělivost a pečlivost?
Než se mi stal úraz na motorce a ochrnula mi levá ruka, tak jsem odpočíval
u kytary a bendža. Protože jsem Ostravák, hrával jsem zamlada v tamních malých
divadlech s Tomášem Slámou a Luďkem Nekudou… Pak jsem musel najít jinou
radost, při které bych relaxoval.
X A jak tedy vedla cesta z jeviště ke knihařskému lisu?
Jak jinak, než přes ženu! Moje manželka je knihovnicí chebského muzea, pro
které dělá restaurátorské práce Milan Kodejš. Když měl v Chebu výstavu,
tak u nás bydlel a po večerech mě (při víně) učil šít knížky. Kupoval
jsem si tenkrát v antikvariátu brožované kolibříky a vázal je do kůže
ze starých rukavic. Pak se stalo, že měl v Chebském muzeu výstavu malíř
Ivan Svatoš, vernisáž mu uváděl knihkupec Vráťa Ebr a ten nás fascinoval
tím, že vytahoval z kufru knižní kuriozity.
X Knížky malé, menší a ještě menší?
Ne, knížky které jsou objekty. To mě učarovalo.Úplně první jsem dělal
knihu - NEknihu s názvem "Těhotná". Teď mám takových NEknih na
osmdesát: například knížečku zadlabanou v celerové bulvě, která se
jmenuje "Knižní best-celer". Poslední jsem dělal minulou neděli z
rozbitého mobilu: panel jsem vsadil do desky knihy, anténku z tranzistoráku
jsem přilepil na hřbet a jmenuje se to "Rádiovka". Mám taky knížku
velkou jako krabička od sirek, kde je do desek vsazená ručička od panenky a
jmenuje se "Čí ručka? Příručka!"
X Jenže taková kniha už není ke čtení, ale ke koukání…
Z jakého materiálu děláte nejraději? Mluvil jste o kůži…
Teď už pracuji hlavně s papírem a tím nejoblíbenějším jsou papírové
stuhy, které používají v květinářství. Je ideální, protože je vláčný,
neprotrhne se a má hodně barev. Teď jich mám asi třicet odstínů. Kůže
se na malých formátech špatně zpracovává do rohů a ta hodně jemná se
navíc těžko shání.
X Takže kradete rukavičky?
To ne, ale když vidím ženskou v kožené sukni, tak neobdivuji jak se nese,
ale říkám si: "To by bylo knížek!"
X Tak proč jen ten papír?
Protože i ta nejlepší kůže se kroutí, prosákne lepidlem a když uschne,
tak zdeformuje desky - no, má cenu se rozčilovat? Papír neklade odpor.
X Z jakého papíru je samotná kniha?
Z obyčejného xeroxu, ty noblesnější z papíru ručního.
X Která je nejmenší?
Verše Jaroslava Seiferta, ilustrované Ivanem Svatošem - ta knížka má rozměry
1,5x2 cm. . Vráťa Ebr tvrdí, že je to "nejmenší Seifert v Čechách".
X Kdo má nejvíc vašich knížek?
Asi Tomáš Sláma… Tři knihy má Hana Hegerová, dvě Marta Kubišová…
X Co jste to dával našemu fotografovi Mirkovi Martinovského
- v plechové krabičce?
Protože je kuřák, tak knížku o Jeanu Nicotovi a zabydlování tabáku na
evropském kontinentě. A ta se přesně vejde do krabičky od cigaret.
X Co chystáte na Vánoce?
Mám knížku o víně od čínského básníka Li Po, která má poutko a dá
se navléknout na hrdlo lahve. Příběh je o básníkovi a jeho mladičké přítelkyni,
"která neumí mluvit, ale krásně zpívá. Takže co mu zbývá…"
1) Libor Machalák srovná celé knihařské vybavení na zahradní stůl.
2) O miniknížky se zajímal i Tomáš Sláma v pořadu Tobogán.
3) Detail knihy