| David Torkington: Čekání na Boha |  |
|
Ročník 34 - číslo 49 |
Milá Zuzano,
Vím, že to chce trpělivost Joba, abys vydržela u modlitby, když jsi ustavičně
pokoušena ji ukončit a jít dělat to, co se zdá pro tvou rodinu mnohem důležitější.
Věř mi, prosím, že není nic důležitějšího než učit se trpělivosti
modlitbou., skrze niž přicházejí i všechny ostatní ctnosti.
Zrovna včera jsem si četl v díle svaté Kateřiny Sienské. Trpělivost podle ní není ani tak ctnost sama o sobě jako spíš zkouška každé opravdové ctnosti. Nemá-li člověk vůbec žádnou trpělivost, je šance jedna ku deseti, že nemá ani žádné ctnosti, které by stály za řeč. Všichni jsme najednou takhle malincí, že? Začal jsem přemýšlet, proč jsem vždycky tak netrpělivý, když mám na něco čekat, ať už je to pošťák nebo vlak nebo letadlo nebo když stojím v supermarketu frontu u pokladny. Musím přiznat, že nesnáším čekání na cokoli, protože to znamená, že nejsem pánem situace. A koho by netěšilo, že má dění i lidi kolem sebe pod kontrolou? Zkrátka chceme, aby nám byl každý na zavolání k dispozici, aby se všechno kolem nás točilo a bylo nám k službám - kde, kdy a jak s nám zlíbí. Říct o někom, že je netrpělivý , je totéž jako říct, že je naduty, domýšlivý a přesvědčený o své vlastní důležitosti.
Ale domýšlivost nebo pýcha, ať jakéhokoli druhu, zatemňuje ono základní nahlédnutí, které by měl mít každý z nás na paměti, totiž že jsme slabí a že ničeho opravdu trvalého či hodnotného nedosáhneme bez boží pomoci. Pokud to nevidíme,jsme slepí. A celý život se pak budeme plahočit a nikdy se neobrátíme k modlitbě, aby nám bůh skrze ni mohl dát lásku, která jediná nás uspokojí a dodá nám hlubokou vnitřní jistotu, kterou potřebujeme ze všeho nejvíc. Není samozřejmě nijak zvlášť příjemné, zjistíme-li, že jsme od svatosti vzdáleni několik milionů světelných let, ale je to alespoň začátek. Co se s tím však dá dělat? Na to je třeba najít odpověď.
Najdeme ji v modlitbě, alespoň to tvrdí sv. Kateřina Sienská. Nemá tím na mysli pouze modlitbu, ve které prosíme o trpělivost, ale i procvičování trpělivosti uvnitř modlitby samotné. Většina nás vzdá modlitbu dříve než s ní začne, protože se nic neděje a my jsme příliš netrpěliví, než abychom se učili od Boha čekat. Totéž říkají všichni světci, totiž že se člověk naučí trpělivosti tím, že ji bude trénovat, a modlitba je k tomu nejvhodnější. Za všechny jmenujme alespoň sv. Lukáše. To co říká o modlitbě on, je zvláště důležité, protože nám předává učení samotného Ježíše. Říká nám nejen to, jak Boha oslovovat, ale také nám radí, co bychom mu měli říkat a oč bychom ho měli prosit.
Ten nejdůležitější poznatek o modlitbě je však následující: bez ohledu na to, kde začneš a jak postupuješ dál, přijde čas, kdy jsi udělala všechno co bylo možné, a pak se musíš naučit na Boha čekat. V tomto bodě se člověk praktickou zkušeností učí, že to není on, kdo má všechno pod kontrolou, ale že je to Bůh. Přichází, kdy se rozhodne on, ne my. Naším úkolem je vždy být připraveni ho přijmout.
Čekání na Boha je jednoduché, když se zdá být na dosah
ruky, poslouchá všechno, co mu říkáme a plní všechny naše požadavky. To
je ale vypočítavá láska, ne?Opravdová zkouška lásky přijde, když jsme dál
připraveni milovat, dál dávat, dál čekat, i když se zdá, že je Bůh
daleko, že nás vůbec neposlouchá a žádné naše požadavky neplní.