| V muzeu voní dávné časy |
|
| Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 48 |
Foto: archiv Náprstkova muzea
Pár hodin před tím, než Vltava zalila sklepní prostory pražského Náprstkova muzea, se PhDr. Mileně Secké s několika lidmi ze stěhovací služby podařilo zachránit z depozitáře pětadvacet tisíc knih. Ale už nebylo v lidských silách vystěhovat nábytek - ten skončil ve vodě: ten starožitný, starý i nejnovější. Pryč jsou regály a skříně i nová kamna, podlahová krytina a podlahy.
X Proč jste se tolik bála? Většina vašich kolegů
doufala, že tak daleko se voda nedostane…
Protože jsem znala fotografie z roku 1890, kde lidé na Betlémském náměstí
stojí na stolech a jiní kolem nich jezdí na lodičkách. Takže jsem v pondělí
začala evakuovat sbírkové předměty i osobní věci po Vojtovi Náprstkovi,
fotografie… A voda sem opravdu přišla.
X Jenže pro mnoho lidí by to byly jen rozmáčené papíry
a shnilé almary. Byla by to opravdu škoda?
Já jako historik a etnograf se na to dívám tak: každá knížka má svou
hodnotu a ty z tzv. historické knihovny Vojty Náprstka jsou většinou z 19.
století a ještě starší. Takže některé stojí tisíce, jiné desetitisíce
korun a navíc mají hodnotu neviditelnou: někdo se jich dotýkal nebo si do
nich dělal poznámky (například Josefa Náprstková nebo cestovatel Kořenský).
Už ze složení té knihovny poznáte, jaký ten který člověk byl a kdyby pár
knih ubylo… A historické fotografie - ty jsou naprosto unikátní, těmi je Náprstkovo
muzeum proslulé. Máme například jedinou známou fotografii mozaiky ve Svatém
Vítu a ta sloužila při její rekonstrukci!
X Je dost těch, kteří vlastně knihy nepotřebují - díky
počítačům a televizi jsou přehlceni informacemi i zábavou. Bude to tak
pokračovat ?
Doufám že ne, vždycky bude část národa "bláznivá" a bude
milovat fyzickou knihu, ve které mohou listovat, pohladit ji, očuchat si ji.
Text v počítači je pro mne mrtvý: je za sklem a já si nemůžu udělat na
stránce třeba oslí roh nebo si tam vložit čtyřlístek nebo záložku a pak
si vzpomenout, kde jsem zrovna tuhle stránku četla…
X A bude taky dost bláznů, kteří budou chodit do muzeí?
Věřím tomu. Když se dívám na skutečný předmět tak to je úplně jiné,
než obrázek v počítači, i když je ta věc zobrazena z různých stran.
Informační stránky muzeí jsou důležité, ale především jako pozvánka:
"Přijďte, tohle tady máme!" I věc denní potřeby je ve skutečnosti
umělecké dílo.
X Vojta Náprstek budoval muzeum mimoevropských kultur
proto, že se v polovině 19. století lidé dostali tak daleko jen výjimečně.
Teď je to ale jiné! Proč jste nezanikli?
Protože ukazujeme to, co většina z nás ani teď nikdy v reálu neuvidí. Každý
předmět má svou barvu, vůni a když si ho navíc můžete pohladit…
X Měla by být muzea místem, kde si některé předměty můžeme
pohladit?
O to se snažíme. Například na výstavě Svět urozených divochů byli
dokonce návštěvníci vybízeni, aby si sáhli třeba na štěrbinový buben.
Ten na obrázku vypadá jako válec, ale když před ním stojíte a
zabubnujete, zjistíte, že na různých místech má různý zvuk… To se nedá
technikou nahradit! S fotografií si taky nepopovídáte.
X Na Vánoce budeme mít víc času na rodinné procházky. Měli
bychom zajít k Náprstkům?
Určitě. Naši velice úspěšnou expozic asijských kultur v Liběchově spláchla
voda a proto na Vánoce nabízíme výstavu "Tradice draka a tygra" o
čínském umění. Vystavené předměty vyzařují nejen kouzlo dovedných
rukou řemeslníků, ale i jejich pohledu na svět - a voní to tu dávnými časy.
X Jak se vůbec připravuje tak exotická výstava? Jak poznám,
že mě neokouzlujete druhořadými předměty nebo dokonce suvenýry?
To je věc cti. Každou výstavu si tvůrci nechávají oponovat: člověkem přímo
z oboru a člověkem z oboru příbuzného. Když jsem připravovala výstavu
"Pojedete na dovolenou lodí", byly na ní nejen plakáty, ale i
prospekty. Takže mi scénář oponoval specialista na plakáty z Uměleckoprůmyslového
muzea a odborník na dopravu z Národního technického muzea. Protože jsem se
zmiňovala nejen o jídelníčku a službách, ale i zařízení lodi a jejích
rozměrech. Každá sebemenší výstava by měla poskytovat ověřené
informace a ne výkřiky okouzleného autora.
X A to se stává?
Stane se. A to si návštěvníci nezaslouží a když na tak "připravenou"
výstavu přijde odborník ze zahraničí, je to veliká ostuda. Takže všechno
několikrát ověřuji.
X Spousta věci z historie se však traduje …
Ale to by měl autor výstavy uvést! Tradice je nesmírně důležitá, ale
pokud se dostáváte na půdu pověstí nebo imaginace, musíte to říct!
Rozhodně by výstava renomovaných autorů v klasické budově neměla vydávat
senzaci za vědu. Snůška předmětů takřka suvenýrového charakteru výstavou
není, i když je to pěkná podívaná.
X Jak dlouho zraje muzejník, aby si neuděl takovou ostudu?
Jako víno: čím starší, tím lepší. Práce v muzeu není fádní; denně
se setkávám s materiály různého charakteru a když chci něco vystavit, musím
se pídit dál.
X Nestanete se nakonec specialistkou s uzouninkou specializací
třeba na "ručně soukané bílé nitě"?
Já tedy určitě ne! To spíš hrozí klasickým vědcům. Muzejníci denně
bojují s obyčejným životem - třeba zrovna s povodní, přeskupováním věcí
nebo lektorováním a proto stojíme oběma nohama na zemi.
PhDr. Milena Secká
vystudovala etnografii a historii na Universitě Karlově v Praze. Původně
pracovala v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, v roce 1994 se stala
vedoucí knihovny Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
1 Milena Secká (vlevo) na letošní vernisáži výstavy Rub a líc slávy Emila Holuba v Náprstkově muzeu.
1b) Literární večer z tvorby Věry Ludíkové v Náprstkově muzeu. Tam má už několik let domov obnovený Americký klub dam.
2) Pozvánka na výstavu Turecké vesnice v zalesněných oblastech.
3) Pozvánka na výstavu Tradice draka a tygra.