| Poslanci ve středověku |
|
| Karel Petr |
Ročník 34 - číslo 48 |
TEN, KDO SVOU CINNOSTI NENÁVRATNĚ ZNIČÍ ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKY, JE POVINEN NA VLASTNÍ NÁKLADY UMOŽNIT ZÁCHRANNÝ VÝZKUM. ARCHEOLOGOVÉ SICE SVOU ČINNOSTÍ DESTRUKCI NEZABRÁNÍ, ALE JEDEN PODSTATNÝ ROZDÍL TADY JE: PRO BUDOUCNOST ZACHRÁNÍ ČASTO UNIKÁTNÍ INFORMACE O ŽIVOTĚ NAŠICH PŘEDKŮ. LETOS SE DO TAKOVÉ SITUACE DOSTALI NAŠI POSLANCI. PŘES PROTESTY HISTORIKŮ SE ROZHODLI POD PALÁCEM KINSKÝCH V PRAŽSKÉ NERUDOVĚ ULICI VYBUDOVAT ROZSÁHLÉ PODZEMNÍ GARÁŽE. NAHOŘE BUDOU BYDLET ONI, DOLE JEJICH SLUŽEBNÍ AUTA.
Záchranný archeologický průzkum probíhal
v Nerudově ulici čp. 249 od června do října. Vedli ho pánové Havrda a
Podliska z archeologického oddělení pražského Památkového ústavu. V
"Nerudovce" nás na rozdíl od všudypřítomných stavebních dělníků
přijali vlídně. Dělníci většinou nemluvili česky a pokud jsme výslovně
nepřekáželi, byli jsme jim lhostejní.
Česky nemluvila ani většina kopáčů v archeologické sondě - hluboké jámě,
kterou by laik jako pracoviště historiků asi neidentifikoval (dnešní
studenti historie si hledají lépe placené brigády). Kopáči byli oblečeni
stejně jako dělníci, na hlavách stejné bezpečnostní přilby, v rukou většiny
z nich stejné lopaty a krumpáče, škrabky a štětce k dočištování, kterými
se odlišují, měli v rukou jen někteří. Jeden rozdíl mezi stavební jámou
a sondou archeologů ale zřetelný je: historici svou "díru" na rozdíl
od stavby "uklízejí", Zbytky středověkých základů domů či
hradeb pečlivě ometají, stejně jako jednotlivé vrstvy v příčném řezu,
které pomáhají určit, do kterého století se právě prokopali. Odpadky pod
sebe totiž nevrstvíme až my, dělali to i naši předci. Dva metry hloubky na
Malé Straně tak představují až jedenáct století lidského času.
Než se kopne poprvé
Zvenku
byste přítomnost archeologů nepoznali. Palác je obehnán lešením, místo
vrat prkenné zátarasy, všude nepředstavitelný hluk a špína jistě k
"potěše" místních obyvatel i turistů, kteří tudy v hojném počtu
putují ze Starého města přes Karlův most na Pražský hrad. Škoda, že si
naši zákonodárci nedali na stavbu ceduli s nápisem "Poslanci sobě",
alespoň by pak každý návštěvník Prahy hned viděl, jakou máme v Čechách
životní úroveň. A také to, že zákaz vjezdu motorovým vozidlům na úpatí
Nerudovky rozhodně nebude platit pro každého. Začátku historického kopání
předchází důkladná příprava. Alespoň tehdy, když
je na ni čas, a to u záchranných archeologických výzkumů často nebývá
(v posledních letech díky bujné stavební činnosti jiné než záchranné výzkumy
v Praze prakticky neprobíhají). Jak taková příprava vypadá? Bádá se v
archivu, studují zprávy o starších výzkumech prováděných v téže
lokalitě. V neposlední řadě se buduje výzkumný tým, kde kromě archeologa
nesmí chybět geodeti, fotograf, dokumentátoři. Hledají se kopáči (v oficiálním
slovníku "terénní pracovníci", ale ještě jsem neslyšel nikoho,
kdo by tohoto výrazu v řeči použil). Teprve pak dojde na rozhodnutí, kde se
bude kopat.
Kopat se totiž rozhodně nedá na celém území stavby, která normálně funguje výzkum nevýzkum. Záleží tedy hodně na tom, jak dobře se archeolog rozhodne. Sám jsem kdysi za studií kopal a dobře si pamatuji na zcela jalové sondy (tak se archeologickým jamám běžně říká), kde až na několik střípků, které najdete v Praze prakticky kdekoli, nebylo nic. Ačkoli šéfové výzkumu o ničem takovém nemluvili, záleží i na vstřícnosti řídících pracovníků stavby. Také oni mají své termíny. Když je nedodrží, čekají je nepříjemnosti a penále od investora.
Samotné archeologické kopání je vlastně jedna velká destrukce. Postupně se totiž odkrývají jednotlivé historické vrstvy - až k původnímu geologickému podloží. Při cestě dolů časem musíte logicky likvidovat vše, co je mladší (kromě vertikálních zdí či hradeb, pokud nepřekážejí dalšímu kopání). Každá vrstva je ale pečlivě dokumentována - popsána, zakreslena, fotografována. Vzhledem k tomu, že po historicích nastoupí buldozery a obří rypadla, je "likvidační" výzkum opravdu záchranný - po stavebnících by nezbylo vůbec nic. Snad jen ty podzemní garáže.
Palác
Kinských v proměnách času
Rozlehlý palácový soubor čp. 249-III,
dříve zvaný dům Marštalkovský a U zlaté koruny, vyrůstal do dnešní
podoby v několika stavebních etapách. Do Nerudovy ulice na sebe upozorňuje
průčelím se čtyřmi páry sdružených oken v prvním a druhém patře.
Drobnější okna třetího patra vedla do půdního prostoru. Nejvýraznějším
motivem renesančního průčelí, upraveného v pozdním klasicismu, je raně
barokní pískovcový portál s erbovou kartuší ve své římse. Nic z toho do
ukončení stavebních prací neuvidíte - fasádu kryje lešení se zelenou
ochrannou sítí. Celou jižní hranici parcely zabírá rozměrná zahrada. Právě
tady budou poslanci parkovat svá vozidla. Zahrada má být zachována na střeše
budovaných garáží.
Dům na parcele dnešního paláce se připomíná již roku 1385. Nevelká cena
nemovitosti při jeho prodeji v roku 1449 svědčí o tom, že dům byl vcelku
nevýstavný. Jeho hodnota stoupla až na přelomu 15. a 16. století, kdy je
goticky přestavěl a dostavěl tehdejší
majitel Wolf Kameník. Koncem 16. století a před rokem 1628 došlo znovu ke
dvojímu růstu kupní ceny, z čehož lze usuzovat na další výraznější přestavbu
a rozšíření domu. Renesanční stavební akce potvrzuje i Hollarův prospekt
z roku 1636 a především zachované díly dnešního paláce.
Roku 1637 přešel dům do šlechtického majetku, když jej získal hrabě
Rudolf z Valdštejna. Jeho dědici dům se zadní zahradou prodali o třicet let
později Františku Oldřichu hraběti Kinskému. Ve druhé polovině 18. století
Kinští palác přestali využívat k bydlení a v roce 1800 jej v nepříliš
dobrém stavu prodali společně se sousedním domem Ignáci Konnemannovi. Jím
provedené stavební úpravy byly až do roku 2002 úpravami posledními, pokud
k nim nepočítáme postupnou devastaci v letech 1949 - 1989. Dnešní stavba
nenávratně ničí pozůstatky přemyslovské hradby Malé Strany a deformuje
prostor druhého nádvoří nájezdovou rampou. K tak rozsáhlému stavebnímu
ruchu mohl povolení získat opravdu málokdo.
Korálek, záušnice a hradby
Z toho, co archeologové v průběhu šesti
měsíců v Nerudovce vypátrali, my laici příliš užitku mít nebudeme. Zatímco
naši fantazii asi nejvíce polechtá kdysi dávno ztracený a při vykopávkách
nalezený korálek či záušnice, archeologové jásají nad tzv.
"situacemi" - hmotnými doklady historické zástavby zkoumaného místa.
První počátky kamenné zástavby Malé Strany dokumentují písemné prameny
od 14. století.
Pouze díky archeologům víme, že tato místa byla osídlena mnohem dříve.
Bez archeologických výzkumů bychom zkrátka o raném středověku mnoho nevěděli.
Takže nakonec - chvála poslanecké stavbě. Kdyby k ní nedošlo, nemohl by
nikdo - ani historici z vědeckých účelů - provádět na Malé Straně tak
rozsáhlý odkryv půdy s následným výzkumem archeologických památek. Nechť
se jim za to v Nerudovce dobře bydlí a parkuje.
Poděkování patři pánům Mgr. Janu Havrdovi a Mgr. Jaroslavu Podliskovi, bez
jejichž vstřícnosti a času, který mi věnovali, by tato zpráva o paláci
Kinských v pražské Nerudově ulici nevznikla.