| Výpravy za jmény - Patočka, Ředina, Vodička |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 48 |
"Má příjmení Patočka něco společného s "patoky"? A
jedná se o předponu "pa-", která signalizuje vždy něco nepravého,
falešného, hanlivého?"
Karel Gruntorád, Jičín
Převážná většina jevů i věcí, jež nás obklopují, bývá složitější, než se na první pohled zdá. Hodně problémů spočívá v tom, že se na ně díváme z dnešního hlediska, tudíž ahistoricky. Tak by tomu mohlo být i s otázkami v záhlaví… Samotná předpona "pa-" - pokud jde opravdu o předponu (papír není žádný falešný pí(ý)r; pasparta není hanlivé označení pražského klubu apod.), má funkci uváděnou čtenářem, tedy dysfemizující. Viz pavědu, pachuť, paklíč. Ale…
Co znamená výraz patoky dnes, ví každý mužský pivopitel. Myslím, že by mezi ně a pojmy jako slivky a čůránky bez váhání vložil rovnítko! Ale patoky nebyly vždycky jen pouhopouhou nadávkou pivu (případně i vínu). Bylo to "řidší pivo vařené z prvého dolití na mláto". Dnes bychom asi řekli "druhák". Předpona "pa-" tedy signalizuje doslova něco sekundárního. Výroba a prodej uvedeného nápoje bylo zcela legální podnikání.
V kalendáři Daniela Adama z Veleslavína z poloviny 16. století se můžeme dočíst i o ceně: "Patoček pinta za peníz." "Patokáře" definuje J. Jungmann jako toho, "kdo patoky prodává", "ředináře" jako "prodavače řediny", tj. piva vařeného z druhého dolití (něm. Halbbier = poloviční pivo). Patočkou i Ředinou (Patokář/Patočkář a Ředinář u nás neexistují) mohli tedy podle mě sousedé nazvat nejen ty, kteří takové pití vyráběli a prodávali, ale rovněž jejich konzumenty. Někteří z nich si je možná i pochvalovali, byť zdrženlivým: "Patočky? Pořád lepší nežli voda!"
O uvedeném hierarchickém rozdílu mezi "patoky" a "ředinou" svědčí mj. také pan Pivoň, postava V. K. Klicpery, lající hostinskému, jenž má čepovat normální pivo: "Ty abys byl ředinářem nanejvýš patokářem". A také to, že sympatičtější zdrobnělé příjmení Patočka má u nás bezmála dva tisíce osob (Patoků všeho všudy 13), zatímco Ředinů je osmkrát méně (a Ředinka ani jediný).
Mnohem hůř než ti dva na tom byla řada předků našich
Vodičků, kteří dostali svou přezdívku proto, že prodávali nekvalitní řídké
nápoje ("křtíce je" apod.), vydávavše je za opravdické pivo.
Ostatně, jak mnohý pivař dosvědčí, řidší desítka za dvanáctku se zaměnuje
dodnes. (O "křtění" vína ani nemluvě.) "Vodičků" však
nepřibývá. Co kdyby naše soudy zavedly jako nový trest "záměnu jména
za přiléhavější" podle druhu přestupků zlodějských a jiných
individuí?!