| České granáty |
|
| Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 47 |
Maminka mi zanechala plnou krabici granátových šperků.
Prý jsou ještě po její babičce, takže budou hodně staré. Já už žádnou
parádu neužívám, ještě by mne někdo okradl. Poraďte, na koho se obrátit
s prodejem těchto šperků, nerada bych naletěla.
Marie T. z Kutnohorska
Když se
kdysi dávno procházel po dešti svým políčkem náš prapředek, mohl na
zemi nalézt malé červené svítivé kaménky. Lidé jim říkali ohnivé oči,
a proto je vzdělanci té doby zapsali do starých kronik pod řeckým názvem
pyrop, což je doslovný překlad českého názvu. Slávu však těmto našim
drahokamům přinesla až doba rudolfínská. Jeden z mnoha císařských lékařů
Anselm Boetius do Boot předvedl Rudolfovi II., známému svou sběratelskou vášní,
několik větších kusů pyropu. Zřejmě si nevzpomněl na původní název
nebo chtěl dodat své ukázce slavnostní ráz, a tak pojmenoval tyto kameny
latinsky "granati bohemici".
K tomuto názvu jej zřejmě inspirovalo granátové jablko, které se již v té době objevovalo na císařském stole. Od té doby říkáme českému národnímu drahokamu granát. Rudolf dal okamžitě svolení ke sběru a broušení těchto červených kamínků. Samozřejmě pod podmínkou, že ty největší je nutno odevzdat do královského pokladu. Na broušení byli pozváni italští mistři. Ti se usadili kolem Turnova. Italskou kolonizaci například dodnes připomíná název obce Kacanovy, dříve Cassanuova. Turnov pak zůstal střediskem zpracování granátů až do dnešních dob, přestože se granáty těžily jinde, kolem obcí Třebenice, Třebívlice a Podsedice. Ještě v padesátých letech 20. století zde s kufry plnými peněz obcházeli chalupy zaměstnanci družstva Granát, aby měli dostatek materiálu na výrobu exportních zakázek. Později se granáty těžily průmyslově.
Pro své malé rozměry se české granáty osazují do šperků ve velkém množství. Často pokrývají celou plochu šperku tak, že není vidět základnu. Osazování granátů do stříbra či zlata se děje carglovou technikou tak, aby kameny byly nahuštěny co nejblíže k sobě. Šperkaři, ale i akademičtí výtvarníci mohou při výrobě granátových šperků naplno popustit uzdu své fantazie. Carglovou technikou lze vytvořit ty nejbizarnější tvary, a když fantazie dojde, existují vzorníky, ve kterých najdete desetitisíce realizovaných šperků.
Jak prodat granátové šperky? Doporučuji obrátit se na soudního znalce, aby provedl základní ocenění. Vypočítá hodnotu použitého vzácného kovu a hmotnost kamenů. Pak můžeme tyto šperky nabídnout solidním starožitníkům. Cena by měla být s ohledem na umělecké zpracování a starožitnou hodnotu vyšší, než určil znalec, minimálně však 150 korun za karát. Další možností je dát tyto šperky do aukce. Těch je zejména v Praze víc než dost.