| Dětské schválnosti |
|
| PhDr. Václav Mertin |
Ročník 34 - číslo 47 |
Mnoho nedorozumění mezi rodiči a dětmi vzniká z přesvědčení dospělých, že děti se schválně nechovají dobře. Naschvál strčí do malého bratříčka, naschvál nepomáhají rodičům při oblékání, naschvál nechají upadnout na zem zmrzlinu, která jim moc nechutná... Mnohé "schválnosti" se týkají učení. "On mi řekl, že 2 krát 8 je 35; přece není možné, aby nevěděl, že nesmí házet školní tašku za dveře, vždyť mu to říkáme každý den! On nám to snad dělá schválně!"
Podobné věty slýchám v psychologické poradně hodně často. Už byl večer, sedmiletá Ivanka si měla uklidit nový kočárek s krásnou panenkou. Při sjezdu ze schůdku se kočárek Ivance trochu vymknul z ruky a panenka vylétla obloukem na zem. "Jak to zacházíš s takovou krásnou panenkou? Kdyby se ti to stalo s miminkem, tak ho zabiješ a zavřou tě," rozčilovala se maminka. Neřekla Ivance, že panenku vyhodila schválně, spíš měla na mysli hodně velkou nedbalost. Vůbec nepopírám, že děti některé přestupky udělají schválně, tedy s plným vědomím a s úmyslem. Odhaduji, že se jedná o pár promile ze všech dětských prohřešků. Ivanka už byla po celoodpoledních narozeninových oslavách hodně unavená a to koordinace trošku vázne i u dospělých. Navíc je Ivanka pohybově nepatrně méně obratná, takže sjíždění ze schodu s dost velkým kočárkem pro ni není jednoduché.
Dospělí nemohou pochopit, že jinak šikovné, bystré dítě nezvládá zcela jednoduchou věc. Petr umí násobilku, jako když bičem mrská, přece není možné, aby nespočítal tak jednoduchý příklad. Já chodím po světě drahnou řádku let, chodit umím docela dobře, přitom občas zakopnu, škobrtnu, zamotají se mi nohy. Podobně se mi někdy slova v hlavě někdy zmotají tak, že řeknu úplný nesmysl. Dělám to schválně?! Jsem rád, když se mohu v té chvíli něčeho nebo někoho chytit, když najdu oporu, rozhodně by v té chvíli nepomohlo, kdyby mi někdo vyčítal, že ho utrápím, že to dělám schválně, co jsem to za dřevo.
Dítě v každé takové krizové chvíli potřebuje naši
pomoc a ne rozčilování, výčitky, moralizování. Je trápí prohřešek určitě
víc, než si umíme představit. Většinou pomůže chvíle odpočinku, zasmání.
Rozhodně nic nezkazíme, když vyjádříme dítěti slovní i fyzickou
podporu. Dítě by mělo jasně chápat, že takové věcí se dějí i rodičům
nebo učitelům. A jestli jsme přesvědčeni, že nám něco dítě dělá
opravdu schválně, tak přemýšlejme, co bychom mohli v přístupu k němu změnit.