| Letecký ptačí rekordman |
|
| Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 47 |
Už dávno před americkým pilotem Lindberghem, který se proslavil přeletem oceánu, létali mořští ptáci sem a tam několikrát do roka a mnohokrát za svůj život. V ptačí knize rekordů zvlášť vynikají albatrosi. Jméno dali albatrosům Portugalci, v jejichž řeči alcatraz znamená velký mořský pták. Angličané to později zkomolili na albatros.
Na ptáky mají všichni albatrosi neobvykle vyvinutý čich, který jim slouží i při vyhledávání potravy, protože loví převážně v noci. Mimořádně vyvinutý čichový orgán dal jméno celému řádu těchto mořských ptáků a jejich příbuzných buřňáků - trubkonosí. Trubičkami v zobáku vyměšují i přebytek soli z mořské potravy.
Mezi zvláštnosti albatrosů a jejich příbuzných buřňáků patří i schopnost uchovávat v žaludku velké množství olejovité tekutiny získávané z potravy. Používají ji k přikrmování mláďat, ale dovedou ji i vystřikovat proti nepříteli jako nečekaně účinný obranný prostředek. Nejen že ostře páchne, ale dravcům často slepí peří, takže ztratí schopnost létat a uhynou.
Jeden z rodiny albatrosů, albatros stěhovavý (Diomedea exulans) měří od hlavy k ocasu asi jeden metr, zato v rozpětí až čtyři metry, takže má nejdelší křídla v ptačí říši. Přitom je poměrně lehký, což mu umožňuje dosahovat vskutku rekordních leteckých výkonů. Celé hodiny se dokáže pohybovat ve vzduchu aniž by jedinkrát pohnul křídly. Nohy má poměrně krátké, a posunuté dozadu, takže při pohybu na zemi připomíná neohrabanou husu. Živí se drobnými mořskými živočichy, které loví při hladině, obvykle se za nimi nepotápí, ale dovede si poradit i když se při prudkém manévru ocitne pod hladinou.
Albatrosi často provázejí námořní lodě a sbírají z hladiny různé odpadky, což se jim může stát osudné. Kapitáni velrybářských lodí, plavící se třeba celý rok po oceánech, a také ztroskotavší námořníci, byli obeznámeni s těmito vlastnostmi a schopnostmi albatrosů a tak je nejednou využili namísto poštovních holubů. Mnohé z takto poslaných zpráv došly svému adresátovi.
Věrné manželství
Albatrosi hnízdí na pobřeží pevnin i ostrovů, převážně na jižní
polokouli. Před dravci se cítí bezpečněji ve věším houfu, stavějí si mělké
a skromné hnízdo, němž bývá jediné vejce, vážící asi tolik, jako šest
vajec slepičích. Oba rodiče o ně pečují společně, stejně jako o mládě
líhnoucí se po třech měsících. Další tři čtvrtiny roku trvá, než
jedináček doroste a naučí se létat. Tak dlouhá doba hnízdní péče je
dalším rekordním výkonem albatrosů. Rodinu zakládají jen jednou za dva
roky.
V péči o hnízdo se střídají asi po deseti dnech. V té době se druhý z rodičů vykrmuje. Pomocí družicového sledování se zjistilo, že během těchto deseti dnů urazí albatros na cestách za potravou až 10 000 km aniž by se dotkl země. Občas si zdřímne na hladině, dokáže ale spát i za letu. Po vyhnízdění se manželé společně vydávají na ještě delší cesty nad mořem trvající i několik měsíců. Přitom se nechávají unášet vzdušnými proudy a využívají svých dlouhých křídel stejně jako loď plachty. Za vznik výrazu plachtit ve vzduchu tedy vděčíme nejspíš jim.
Další z mnoha pozoruhodných vlastností albatrosů je jejich dlouhověkost - dožívají se až třiceti let. Rodinu zakládají na celý život, důvodem k rozvodu páru je jen neplodnost některého z manželů a dochází k němu až po několikerém marném pokusu přivést na svět potomky. Námluvy a zásnubní obřady páru jsou velmi nápadné a i při návratu domů se partneři navzájem zdraví máváním křídly a zpěvem.
Jednou z vlastností albatrosů je, že nikdy nemění svá hnízdiště. To komplikuje život jim i pilotům letadel startujících z námořních základen. Pokusy přesídlit je, nevedly k ničemu. I když byli rozvezeni doslova po celém světě, vždy se znovu vrátili do svého domova, což svědčí i o jejich mimořádném orientačním smyslu. Srážka ptáka s letadlem obvykle znamená katastrofu. To vedlo zejména za druhé světové války k masovému vybíjení ptáků např. na ostrově Midway, kde rozjezdové dráhy vedly napříč sídlištěm albatrosů.