| Svatba v kostele |
|
| Mgr. Jan Gerndt |
Ročník 34 - číslo 47 |
Moje dcera by chtěla mít svatbu v kostele, ale není věřící.
Je to možné?
Z formulace dotazu nevyplývá, zda je Vaše dcera pokřtěná - jak známo,
mohou být i někteří pokřtění nevěřící a naopak. Protože většina našich
kostelů je katolických, předpokládám, že by chtěla mít svatbu v kostele
katolickém, a proto odpovídám z hlediska práva katolické církve.
Z právního hlediska může mít církevní sňatek každý, kdo byl pokřtěn v katolické církvi a formálním úkonem (tj. řádným písemným oznámením) z ní nevystoupil nebo nebyl vyloučen, splňuje-li jinak podmínky platnosti církevního sňatku. Těmito podmínkami se rozumí: že je svobodný nebo ovdovělý, že hodlá uzavírat svazek na celý život, že se zavazuje k celoživotní věrnosti a je připraven přijmout děti. Nesmí tu dále stát překážka blízkého příbuzenství nebo překážka církevního práva (svěcení, slavné sliby aj.). Takto způsobilé musí být obě strany.
Pokud (pouze) u jedné ze stran chybí křest, ale jinak jsou přirozené podmínky splněny, je možné tento nedostatek dispenzovat, ovšem za podmínky, že nepokřtěná strana nebude pokřtěné straně bránit ve vyznávání víry a je srozuměna s tím, že děti zrozené z tohoto manželství budou pokřtěny a ve víře vychovávány. Obě strany v takovém případě o tom před svatbou podepisují zvláštní prohlášení.
Osobní víra se zajisté nedá nijak "měřit". Jistě by bylo podivné, kdyby někdo, kdo absolutně neuznává např. jakoukoli existenci osobního Boha, přesto chtěl obřad, při němž bude říkat "k tomu mi dopomáhej Bůh" a naslouchat při něm slovu Božímu. Člověk by měl mít úctu i sám k sobě a zvážit, co je u něho pravdivé, a tomu dát přednost. Co do krásy prostředí mohou směle s našimi kostely závodit i některé zámečky nebo Staroměstská radnice, takže po této stránce se takto nevěřící nemusí cítit ošizen.
Častější však bývá spíše neznalost víry, často dnes slyšíme "já jsem v tom nebyl vychováván" (a tedy zpravidla ani pokřtěn). Shledá-li duchovní správce, že je zájemce o církevní sňatek v tomto směru otevřený a rád se účastní duchovní přípravy, může takový kandidát/kandidátka mít svatbu v kostele, i když není pokřtěný nebo není (tak moc) věřící.
Vzhledem k právní příslušnosti však nemohou být v katolickém kostele oddáni snoubenci, z nichž není ani jeden katolického vyznání (tj. katolicky pokřtěný a nevystoupivší).
Jelikož svatební obřad má veřejný charakter a má tedy církevní rozměr, přísluší konečné rozhodnutí v konkrétním případě faráři nebo jemu naroveň postavenému duchovnímu, anebo ve složitějších případech Ordináři, tj. biskupovi nebo generálnímu vikáři.