| Sonet na listopad |
|
| Petr Skarlant |
Ročník 34 - číslo 46 |
Zářivý soumrak
Na Kampě končí den, začíná smutný pohled,
tak něžně stmívá se, a nesvírám tvou dlaň.
Chci kráse uniknout, obrátit dalekohled,
zmenšíš se, zmenší se i mikulášská báň.Miláčku, větvičkou, kamínkem se mi ohlas,
dívám se v soumraku bez hnutí na stěnu
a z okna v zahradě Mozarta hraje rozhlas,
já však nechytím nic...na paži anténu.Tvá ruka, oči tvé jiného večer hostí,
na řece světla lamp se začla žlutě chvět.
Odcházím po mostě užírán žárlivostí,když člověk miluje, staví na druhém svět,
ze snění o tobě mě soumrak nevyprostí,
a nic nám nevrátí ztracenou lásku zpět.