Ilustrace: Jiří Sehnal

S Jiřím Sehnalem, výtvarníkem, grafikem a spisovatelem, jsem se poprvé v životě setkala na autogramiádě u příležitosti vydání jeho nové knihy Modlitba pro Jitřenku (KN). Jiří co chvíli odskakoval ven, opíral se o mříž knihkupectví a blaženě kouřil.

Jak Modlitba pro Jitřenku vznikala? Už jen vaše ilustrace jsou krásné.
Každá kniha vzniká jinak. Tahle vznikla tak, že jsem přišel večer, byla tma, do sakristie u Týna, zaťukal jsem a ozvalo se: "Dále!"
Otevřel jsem dveře, za stolem seděl otec Reinsberg a na celý Týn, jak on to umí, zahalekal: "Co se stalo?"
Já jsem najednou ztratil řeč, na tohle jsem neměl repliku, to bylo doslova přepadení - Co se stalo?
Já jsem si v duchu uvědomil, zatím nic, ale stane se a to už jsem měl v hlavě tuhle knížku. Ilustrace, které byly předem hotové, jsem připasoval k textu, no a tak se stalo.

Vy jste výtvarník a zároveň i píšete. Je proces tvorby v obou případech stejný?
Když dělám grafiku nebo kreslím a do toho by mi někdo řekl: "Napiš fejetonek", tak nenapíšu ani řádku. Jsem někde jinde, jakoby na jiné planetě.
A naopak, když píšu a někdo by mi řekl: "Namaluj mi prasátko v zahrádce", tak jsem zase vedle. Souběžně to nejde. Musím dokončit jedno a pak nějaký čas dělat druhé.

Hodně výtvarníků mi říkalo, že když tvoří, tak mají pocit, že to snad ani není z nich, že jsou jakoby nástrojem toho, co jimi prochází.
Ano. Oni to nějak přefiltrují do určité techniky nebo kompozice. To je pravda. Já jsem od grafiky skoro odešel a věnuji se spíš psaní. Grafikou nedokáži tolik říct.
Nikdy nemám předem před očima obraz. Já si vezmu papír a začnu třeba v levém rohu nahoře, nebo v pravém rohu nahoře nebo uprostřed, to je jedno. Někde začnu a jak se to rozbíhá, tak to najednou získává tvary a buď je z toho katedrála nebo něco jiného. Ono to jde samo. Nechám se unášet tím, co je na papíře. Někdy se povede tůň u starého splavu. Netvořím abstrakce, jsou to konkrétní věci.
Cesty od nápadu, já nerad používám slovo inspirace, …. prostě člověk chce najednou něco říct. Vezme papír, rydlo nebo tužku a snaží se to říci, oslovit diváka. Obojí je něco jiného a přitom to samé - oslovit.

A co vás pudí k tomu oslovování?
Víte hledání a nalézání a znovu ztrácení a znovu nalézání, to je to, co mě žene. Já něco naleznu a ono se to ve mně dusí a já vím, že to za chvíli ztratím a budu hledat znova. Než se to ztratí, tak toužím to někomu říct. Pes tomu nerozumí. Žena je lékařka, pragmatický člověk, ta se o tom se mnou moc nebaví. Tak kreslím a uspořádám výstavu.

Stává se vám při kreslení, že se vztekáte?
Něčím začnu a někam se to dostane. Chtěl jsem udělat katedrálu a vyšla Boží muka někde na poli na Vysočině. Víte, to jsou ty nálezy. Chtěl jsem něco a je to jiné. Zrovna tak i v mé knize. Chtěl jsem nalézt sám sebe a co jsem našel - Reinsberga s jeho Co se stalo, našel jsem spoustu dalších věcí, jenom ne sám sebe - svou identitu. Protože já jsem se narodil někdy přibližně v roce 1944, někde pod Duklou, ale komu, to se nevědělo. Dodnes to nevím a pořád hledám. Ale ne po archivech, tam to nikde není.V tom co píši se hledám a je jedno, jestli mě počal ten či onen a kdy. Do krematoria to mám stejně vyměřený.

A oni vás někde našli?
Ano, v nějakém transportu. Ale to všechno najdete v té knize. Třeba první ilustrace, když se na ni teď podívám - to dělal někdo jiný a přece já. Ne že by to bylo schizofrenní. Prostě ty ilustrace jsem nedělal k tomu textu. Ty byly dřív než kniha. Například tahle vznikla, protože jsem chtěl vyjádřit vznešenost gotiky a Týn, ale pak jsem ji prolehčil tím obloukem a najednou se mi vynořilo Reinsbergovo Co se stalo?

Stává se vám také, že třeba přijdete na návštěvu, kde visí grafika nebo kresba od vás a vy svoji věc ani nepoznáte?
Po dvaceti letech jsem přišel na návštěvu ke kamarádce a uviděl jsem kresbu. Říkám jí: "Kdes to vzala? To mě dalo facku, jen jsem vstoupil. To je fakt síla. To je dobrý." Vzal jsem to do ruky a začal přemýšlet a ta kamarádka se hihňala, stejně jako vy teď, a říká mi: "Pamatuješ, jak jsi jednou byl ožralý na mol, vzal jsi jednu kresbu, měl jsi splín a křičel jsi se vším končím a roztrhl ji? Když jsi odešel, tak jsem ji vzala, zezadu slepila, dala ji do pasparty a mám ji." I to se stává.

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410