Ivan Vyskočil: Učím se žít a nespěchat

Ivan Vyskočil: Učím se žít a nespěchat
Venda Šebrlová	Ročník 34 - číslo 46

Nepamatuji se, že kdy naposledy jsem se v divadle tak pustě řehtala - až teď, když v divadle METRO uvedli Moliérovu Školu žen. Když přistoupíte na princip "divadlo na divadle", během pár minut se ve vás začnou prát dva pocity: zda Ivana Vyskočila zabít (jak je na jevišti nesnesitelně protivný a hloupý) nebo ho konejšit (když prohlédne a pak brečí)…

A víte proč? Protože Moliére se musí umět dělat a Gustav Skála to umí. Moliére je krásný, ale nesmíte z něj mít strach. Já jsem ho původně nechtěl hrát, ale když ho čtete, tak zjistíte, že lidské záležitosti (vztahy mezi muži a ženami a mezi přáteli, jaké prožívám na jevišti) jsou pořád stejné!

X Jak dlouho jste se na titulní roli pána z Pařezova připravoval?
Pět neděl… To je nějakých veršů… byl jsem z toho pěkně nervózní. Nejdřív si text procházím, pak zjišťuju, odkud v roli jdu, a pak se učím. V lese na procházce se psem.

X Kolik rolí už umí váš pes?
Já si staré role neopakuji, tak nevím. Ale kavkazský ovčák je pes velmi učenlivý.

X Vy nejste moc sympatická figura: poroučíte, vytahujete se na ostatní, jste "nejlepší"…
Jenže do doby, než nás budou řídit počítače, pořád takoví budeme! Včetně toho prohlédnutí - takže chvílemi nevíte, jestli ta hra je komedie nebo tragédie.

X Vy jste přesně na hraně - chvílemi by vás člověk uškrtil!
To je právě to, co nezestárne. To z textu musí režisér vytáhnout, protože zápletka "starší muž - mladinká dívka" je prostá. Ale běžná, protože dodnes si chtějí někteří muži vytesat svou ženu snů jako starořecký sochař Pygmalion.

X Jako vy doma Anife?
Lidé si myslí, že muslimky jsou pokorné ženy. Jsou, navenek. Ale pozor - doma jsou to velké bojovnice! Musím to zaklepat, stojí to za to! Je to zvláštní vztah - máme třeba občasné jazykové problémy: moje žena je tady od roku 1995 a o v rok později jsme se vzali. Zatímco Anife-Anička je velmi jazykově nadaná, já jsem od sebe v turečtině dlouho nerozeznával ani jednotlivá slova. Dneska už přibližně vím, o čem mluví - někdy. Ale bez rukou se nedomluvíme.

X Vaše Anička se při premiéře Školy žen velmi bavila… jakoby tu hru viděla poprvé.
Ale ona ji viděla poprvé! A navíc má nádhernou vlastnost: umí se radovat. To jsem už před lety zažil v Jugoslávii, kde jsem točil film Sarajevský atentát. Na premiéru do Puly přiletěl vrtulníkem maršál Tito. (Jsem jeden z mála Čechů, kteří si s ním podal ruku.) A ti lidé při filmu třeba křičeli: "Nechoď tam!" A přesně to dělají Anička a její syn Hari u televize. Komentují: "To je ale blbec… Toho bych zabila…"

X Je taková pořád?
Doma si třeba povídá s kytkama: "Co to mi děláš, vždyť já tě zalejvám a proč ty mně chcípáš?!"

X Odkud pochází?
Vyrostla v Bulharsku, ve zbytku Osmanské říše, v malé vesnici, kde měli statek a ona pásla ovce. A prožila si všechno možné. Paní Zázvorková o ní říká, že je úžasně přirozeně inteligentní… takže když potřebuji počítačem poslat zprávu, tak si zavolám tureckou pasačku ovcí, protože toho nejsem schopen.

X Jak jste se potkali?
V okamžiku, kdy její vztah s krajanem už za nic nestál a mně se rozpadalo manželství. Seznámil nás můj syn Jakub.

X Máte velké zkušenosti se ženami?
Má velké zkušenosti muž v šestapadesáti letech? … Já je asi mám; moje vztahy k ženám byly vždycky hezké, i když moje první manželství v roce 1968 trvalo jen měsíc, bylo to studentsko-válečné manželství. Moje manželství s Anife Ismet už trvá skoro sedm let.

X Jaký je život s cizinkou?
Je to téžky!! jak říká Anička. Už to, že kdejaký mafián dostane občanství - a moje manželka potřebovala neskutečně papírů, než na ně dosáhla. Její jedenáctiletý syn jej nemá dodnes.

X Anička i my všichni ostatní jsme reagovali na hru velmi spontánně. Nepřipomnělo vám to doby, kdy jste hrál v Divadle Jiřího Wolkera pro děti?
Reakce dětí jsou úplně jiné, což je prima i obtížné - protože vám vehementně dají najevo, když se jim něco líbí nebo nelíbí. Ještě pořád jsem přesvědčen, že toto divadlo bylo neprávem zničeno pražským magistrátem. Ředitelka kulturního odboru paní Brabencová se jednou bude vařit v pekle. To divadlo mělo úroveň - jinak by nám například Adolf Born nedělal výpravu!

X Je divadlo METRO jeho dobrým nástupcem?
Není to divadlo pro děti, ale je to dobré divadlo. Jenže "ausgerechtnecht" do centra Prahy (sídlíme na křižovatce Národní a Spálené) teď nejezdí metro. Otvíráme ve velmi obtížné situaci a jako každé nové divadlo čekáme na diváky.

X Jste dobrý soubor?
To už jsme poznali nejen na zájezdech, ale také když jsme hráli v Divadle u Hasičů. Paní Zázvorková například dostala Cenu Thálie také za roli ve hře Gustava Skály "Drahá máti, milá dcero" o vztahu císařovny Marie Terezie a její dcery Marie Antoinetty. V Japonsku by byla "žijícím národním pokladem"…

X Cožpak není??
Je, já vím. Jenže například o té hře nikdo z kritiků nenapsal - a to ji hrajeme dva roky! Lidé jí na konci představení pořádají ovace, protože to je opravdu herecký koncert. Pro kritiky je zřejmě jednodušší psát o televizi, protože na ni koukají doma.

X Možná vás nechávají stranou proto, že v představení ničím nešokujete.
A to by je zajímalo? Já jsem zakládal Hereckou asociaci, jsem jeden z otců divadelní ceny Thálie. Tu jsme založili mj. právě proto, že jsme byli z divadelní kritiky znechuceni.

X Utíkáte z divadla domů?
A jak rád! Bydlíme za Prahou, na samotě, máme velkého hlídacího psa a teď koťata, která ho "loví". Pletou se mu mezi nohama, on je očuchá, pak je svým obrovským jazykem olízá a když ho okřikneme "ne kočky, ne kočky!", tak se diví. To je divadlo!

X Co vám dává ne-lidský svět?
Víte - já jsem kluk ze Žižkova a jedinou přírodou, kterou jsem znal, byl kopec Žižkovský vrch. Ten je vidět na starých rytinách: vedle sebe jsou Vítkov a Šibeniční vrch. Takže bych měl být zarytý Pražák, ale město už mi jde strašně na nervy. Mám je rád, ale musím do lesa, jinak bych se zbláznil. A když vyleze sluníčko, tak mě doma nikdo neudrží.

X Ani Anička?
Víte, co mi říká? "Vy furt spěcháte, my žijem." Ona je nesmírně pracovitá: uklidí celý barák - a pak nechá lux a kýbl s vodou a hadry, sedne si a zapne televizi. Řekne, že už jí "nehraje srdce" a nic s ní nehne.

Jednou k nám přišli dva bouchači z její vesnice. Odjížděl jsem na zájezd a bál jsem se o ni. Ale ona si řekla o mou pistoli a když jsem se zeptal, jestli z ní umí střílet, tak mi řekla: "Ty blázen, já rozeberu kalašnikov za dvacet vteřin!"

X A rozebere?
Jo. Ona se s ničím nemazlí. Když jsme se poznali, tak říkala: "Ivan, tebe já chytit s jiná ženská, tak tobě hlava dělat upadla!"