| Splněná přání v mosazi |
|
| Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 46 |
Pasíř býval kdysi řemeslník, který se zabýval zhotovováním pásů a jejich součástek, drobných předmětů z kovu (např. spon a ozdob), vyráběl také třeba drátěné košile. Řemeslníci vykonávající pasířské práce si v dřívějších dobách někdy říkali mosazníci, jindy klempíři či mědikovci. Další označovali svou živnost podle toho, jaký druh výrobků uměli dělat nejlépe a jenž v jejich produkci převažoval.
Ten, kdo dělal hlavně kotle, čili jídelní i kuchyňské nádoby (parní kotle tehdy nebyly), byl kotlář. Váhař se vyznal ve výrobě vah pro obchodníky a lékárníky, přezkař dodával na trh přezky na opasky i na obuv, svícnař či svícník zase nabízel svícny stojaté i visuté (lustry), konvář mosazné konve, flašnéři uměli kromě plechových lahví dělat též svícny a lucerny.
Někteří mosazníci
zhotovovali nástroje pro lazebníky, chirurgy nebo alchymisty, hudební nástroje
pro pozounéry či dokonce kování knih. Objevují se i litci, soustružníci,
mísníci, kruhaři a kružníci. A přitom všichni byli v podstatě pasíři,
čili lidé pasující kov do žádoucího tvaru. Nadarmo se neříká i dnes
"pasovat", když se má na mysli, že je něco uděláno dobře a přesně.
Jedno měli všichni společné - jako polotovar a surovina jim sloužily především měď a mosaz, čili červené a bílé kovy, na rozdíl od kovářů, klempířů, železníků a jiných řemesel pracujících se železem, čili kovem černým. Mosaz je pojem pro celou skupinu slitin mědi s různými kovy, zejména zinkem. Při 15 - 40 % zinku je kujná a tažná i za studena, při vyšším procentu zinku se zase lépe taví a odlévá.
Měď dodává mosazi červenou barvu, větší podíl zinku ji mění na žlutou až skoro bílou. Někdy mosaz obsahuje i menší množství olova nebo niklu. Niklové mosazi se říká alpaka nebo též pakfong, protože se k nám rozšířila z Číny, a hodí se zejména k výrobě hudebních nástrojů. Mosazníci všeho druhu se vyskytují v obecních zápisech od 14. století. K povrchovém barvení kovů, dnes bychom řekli spíš moření, se tehdy s oblibou používala dobytčí krev.
U pasířského mistra
Uměleckých pasířů je v adresáři jen několik. Štěstí nám přálo v
tom, že když jsme si jednu adresu vybrali, padli jsme na jednoho z nejlepších.
Hned první paní se psem, které jsme se ptali na příslušnou ulici, nás
poslala správným směrem a dodala, že na rohu sice chybí cedule, ale poznáme
ji podle toho, že tam sídlí firma Čermák. Na zazvonění nám otevřel sám
majitel.
V bystrém a jasném pohledu Vladimíra Čermáka jakoby se odrážel lesk výrobků jeho dílny. Hotovými naleštěnými výrobky je malý krámek za vstupními dveřmi doslova přeplněn (hlavní prodejna je jinde), zatímco dílny jsou prostorné, světlé a vzdušné. Když jsme vešli do pasířské dílny, první co zaregistrovaly naše smysly, byla čistota, pořádek a zvláštní vůně. Obráběná mosaz voní jinak než železo, její aroma se v kovodílně mísí s vůní ohně a oleje.
Devatero řemesel
Trochu se v řemeslech vyznám a tak mě zaujala i rozmanitost vybavení: kromě
nepřeberného počtu ručního nářadí také pily, brusky, leštičky, svařovací
aparát, soustruhy, vrtačky, tvarovací a kovotlačitelské stroje.. "Pasíř
musí umět všechno, byť to pak většinou nedělá," vysvětluje pan Čermák.
"Už v manufakturách přišli na to, že když každý na výrobku dělá
tu část, co umí nejlépe, výsledek je rychlejší a lepší."
Řemeslníkům zpracovávajícím barevné kovy se svého času říkalo také rotšmídi. Zaměřovali se především na výrobky pro praktickou denní potřebu, nevyhýbali se ale ani zdobení. Náplň těch starobylých názvů řemesel si dnes můžeme spíše domýšlet, ale pasíř o nich musí vědět skoro tolik, jako by se chtěl přihlásit k tovaryšským zkouškám každého z nich. V každém dobrém pasíři je alespoň kousek zámečníka, brusiče, soustružníka, cizeléra, svářeče, kovotlačitele, klempíře, kovotepce a cizeléra.
Baroko, secese i orient
"Pokud si zákazník nevybere mezi hotovými výrobky, svou představu nám
sdělí třeba jen v podobě náčrtku tužkou na útržku papíru. Kupodivu se
nám málokdy stává, že by někdo přinesl třeba stolní lampu s tím, že k
ní chce do páru podobnou lampu stojací, nebo že potřebuje dodělat ztracený
kus ze starožitné krbové soupravy. Dokážeme se přizpůsobit baroku, secesi
nebo třeba orientálním tradicím. Právě teď doděláváme sadu lampových
lustrů pro stylovou thajskou restauraci."
Ačkoli Čermákovi svým podnikáním v posledních deseti letech nezbohatli, podařilo se jim vybudovat rodinný podnik v duchu lepších tradicích tohoto pojmu. Kromě hlavy rodiny je zaměstnána manželka i dcera. O následníka je postaráno - syn Jan je vyučený pasíř a studoval i dezign. Mají učně a nevím o jiném pasířství, které by nabízelo praxi v oboru.
"Nemáme ale vlastní slévárnu, takže lité části našich výrobků, především figurální ozdoby, rokajly čili rokokové ornamenty atp. objednáváme, což není právě laciná záležitost. Totéž ostatně platí i o hutních polotovarech pro naši práci jako jsou plechy, tyče, trubky a různé profily (jekly) pocházející zpravidla z dovozu", říká pan Čermák.
Není všechno zlato…
Povrchová úprava pasířských výrobků se provádí leštěním, kartáčováním,
patinováním nebo pískováním. Nakonec se dílo opatřuje bezbarvým
vypalovacím lakem zabraňujícím povrchové oxidaci materiálu, což je přirozená
vlastnost nejen předmětů s příměsí mědi, ale prakticky všech kovových
materiálů kromě zlata. I když se mosaz dobře leští, takže je na první
pohled zlatu velmi podobná, čehož využívají někteří podvodníci nabízející
na ulici mosazné prstýnky a vydávají je za zlaté, třeba u měděných střech
je tato tenká vrstva oxidů naopak žádoucí, protože poskytuje přirozenou
ochranu proti hlubší korozi.
"Tam, kde chceme dosáhnout
tmavší a matný odstín povrchu, nemůžeme čekat, až vznikne přirozeně,
to by u díla pasíř zešedivěl, takže provádíme tzv. patinování, jímž
se docílí různých odstínů hnědé. Složení patinovacích lázní patří
k pasířským výrobním tajemstvím, mohu vám ovšem říct, že volskou krev
už dneska nepoužíváme, směje se pan Čermák"
Pasíři patřívali k cechu mědikovců, jehož význam ocenil roku 1659 i císař Leopold I. věnováním znaku s císařskými symboly. Uprostřed ve štítě stojí v kotli řemeslník s pracovní zástěrou a kladivem v ruce. Císařské iniciály drží štítonoši převzatí z císařského erbu. V pozadí jsou alegorie Spravedlnosti a sv. Václava. Jistou symboliku má také velká dřevěná deska na stěně jedné z dílen Čermákova pasířství zaplněná nejrůznějšími kleštěmi, nůžkami, hasáky, závitořezy a jiným, očividně dlouho nepoužitým "vercajkem".
"Potřebné nářadí má každý dělník uloženo tak, aby bylo co
nejlépe po ruce. Ta deska je něco jako památník. Ty nástroje něco odvedly
a zažily. Jsou ohmatané tisíci doteků řemeslníků a tak si nezaslouží,
aby skončily ve šrotu," uspokojil mistr pasíř mou zvídavost. Každého,
kdo se chystá vstoupit do Čermákova pasířství, vítá nápis na vstupních
dveřích: Splníme každé Vaše přání v mosazi. Obvykle sice nevěřím
podobným reklamním tvrzením, ale pasířskému slovu se věřit dá.