|
Pozor, přichází doba ledová A s ní se v kinech konečně zase objevuje pěkný film, na který se může vypravit celá rodina a dospělí přitom neželí ztraceného odpoledne. Baví se všichni, na začátku se děti řehtají na celé kolo, zatímco dospělí se usmívají, jen aby se neřeklo. Ale v polovině filmu i mámy a tátové odhazují zábrany a smíchy řve celý sál. Zápletka amerického filmu zpracovaného počítačovou technikou není složitá. Ze stáda migrujících zvířat se oddělí mamut Manfred a šlape si to proti proudu, protože on, takové velké zvíře, přece nepůjde s davem (za potravou a sluncem). To raději přečká led a sníh. K velké nelibosti se k němu připojí lenochod Sid, který migraci zaspal a teď potřebuje velkého ochránce před zbylými predátory. Časem se tato prapodivná smečka rozroste o krvelačného tygra Diega, jeho přináležitost ovšem vyprovokovala prostá vypočítavost. Má totiž dopravit vůdci tygří smečky lidské mládě, které se Sidovi a Manfredovi podařilo zachránit z divoké řeky a chtějí je vrátit lidem. Diego vede své souputníky do úzké ledové soutěsky, kde na ně číhají tygři. Sid a Manfred ho bez podezření následují. Morální ponaučení číslo jedna: v partě se nepodráží, všichni si navzájem důvěřujeme. Cestou na ně číhá řada úskalí a nakonec samozřejmě všechno dobře dopadne. Stačí, aby Manfred zachránil Diegovi život nad rozběsněným vulkánem, tygr si uloží morální ponaučení číslo jedna do hlavy a raději se postaví vůdci vlastní smečky a málem přijde o život, než aby vydal v nebezpečí své přátele. Zvířata dohoní pravěkou lidskou tlupu, mamut předá dítě a jde se dál... Řeklo by se tuctová hollywoodská moralistní zápletka. Proč se všichni tak baví? Protože na prostý příběh se nabaluje jedna groteskní historka za druhou. Jízda ledovým tobogánem, střet s hejnem blbounů nejapných, jako vystřižený z asijských bojových filmů, vrávorání nad kráterem žhavé lávy či hra prehistorických mláďat na vymírání druhů vás doženou k slzám (smíchu). Všemu vévodí jedna prehistorická veverka s oříškem, který si, chuděra, není schopna nikde pořádně hluboko zahrabat. Její marné úsilí vyvolává reminiscence ubohých postaviček z němých grotesek, kterým se nic nedaří, a přesto nad životem znovu vítězí. Ani morální naučení se divákům nebuší do hlavy. Dobré skutky vyplynou z veselých dobrodružství a to hlavní - že ve smečce si všichni navzájem pomáhají - přece dávno vědí i malé děti. Film je dílem režiséra Chrise Wedge, je dabován a trvá zhruba hodinu a čtvrt. |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|