Sv. Anežka Česká - znamení doby

Sv. Anežka Česká - znamení doby
Ludmila Kotrmanová	Ročník 34 - číslo 46

Před 13 lety, dne 12. listopadu 1989, byla ve svatopetrském domě v Římě svatořečena blahoslavená Anežka Přemyslovna, panna z řádu sv. Kláry, kterou náš národ vždy velmi uctíval. Letos uplynulo od její smrti 720 let.

Anežka byla dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie. Narodila se v Praze patrně kolem roku 1211 a ještě jako dítě byla poslána do kláštera cisterciaček v Třebnici ve Slezsku. Tam byla svěřena do péče vévodkyně sv. Hedviky a její dcery abatyše a tam také prožívala první duchovní zkušenosti. Potom se zdokonalovala v Doksanském klášteře řeholnic premonstrátek.

Otec ji předurčil ke královskému sňatku a zasnoubil ji Jindřichovi, synovi německého císaře Fridricha II. Anežka tedy znovu putovala, tentokráte k vídeňskému dvoru vévody Leopolda, aby si osvojila zvyklosti, jaké vládly na dvorech. U vídeňského dvora strávila pět let. Toto prostředí ji vůbec neuspokojovalo, neboť toužila po klášterním životě. Chtěla se zcela oddat Bohu a konat skutky blíženecké lásky. V cestě jí stálo hodně překážek, ale zbožná Anežka se vytrvale modlila a její prosby byly nakonec vyslyšeny. Anežčino zasnoubení s Jindřichem bylo zrušeno ve prospěch Leopoldovy dcery Markéty a Anežka byla poslána zpátky do Čech.

Později žádal o Anežčinu ruku anglický král, pak dokonce znovu bývalý snoubenec Jindřich a po něm sám jeho otec císař Fridrich II., který mezitím ovdověl. Anežka hledala vždy pomoc Boží a ta přišla. Dívčiným zastáncem byl papež Řehoř IX., který v její záležitosti zasáhl.

V té době přišli do Prahy bratři minorité a v Anežce se probudil velký obdiv p

ro prostý způsob života v duchu evangelií po vzoru Františka a panny Kláry z Assisi. Předsevzala si, že je bude následovat v chudobě a pokoře. Skutečně brzo potom začal rozdávat své bohatství chudým. Za pomoci svého bratra a matky Konstancie vybudovala pro chudé kolem roku 1233 hospic a založila špitální bratrstvo, které bylo později povýšeno na řeholní řád křížovníků s červenou hvězdou. Podpořena členy královské rodiny vystavěla také tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský františkánský klášter, klášter klarisek a zmíněný rozsáhlý špitál. Komplex těchto staveb vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která na Vltavském břehu soupeřila s protilehlým sídelním palácem na Hradčanech.

Roku 1233 vstoupilo do kláštera klarisek prvních pět řeholnic od sv. Damiána z Itálie a zanedlouho také Anežka, ještě se sedmi dívkami z předních českých šlechtických rodin. O Anežčině nádherné obláčce, které se účastnilo sedm biskupů, pražský královský dvůr a množství velmožů, se shodně v mnoha kronikách psalo jako o divu století. Papež Řehoř IX. ji ustanovil abatyší a Anežka řídila řeholní rodinu skryta s Kristem v Bohu plných 47 let.

Srdečné přátelství pojilo Anežku se sv. Klárou, která v ní rozpoznala nejen spřízněnou duši, ale rovněž vlivnou pomocnici v zápase o záchranu čistého ideálu sv.Františka. Svědčí o tom dopisy, které si Anežka s Klárou vyměnily, z nichž se 4 dochovaly.

Roku 1252 položila Anežka základy k nové budově špitálu a kostela u Pražského mostu, jejichž stavbu řídila z klauzury kláštera. I do klášterního ticha však pronikaly události, které se v Čechách odehrávaly. Byla to bezesporu Anežka, která zprostředkovala usmíření krále Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem II. a zabránila tak pokračování občanské války, které zemi hrozilo. Byla to také Anežčina přímluva, která Moravu a Čechy zázračně uchránila od tatarského vpádu. Legenda vypráví, že ke konci života Anežka spatřila ve vidění bitvu na Moravském poli, kde padl roku 1278 její synovec Přemysl Otakar II. Po tragické bitvě zůstala jedinou Přemyslovnou v Praze uprostřed zničené země. Zemřela ve svém klášteře na Františku 2. března 1282 jako smírná oběť za svůj rod a národ.

Anežka Přemyslova byla prohlášena za blahoslavenou roku 1874 Piem IX. Proces svatořečení dovedl do konce pražský primas kardinál František Tomášek a mezi svaté ji zařadil první papež slovanské krve Jan Pavel II. Na kanonizaci se sjelo do Říma deset tisíc poutníků z bývalého Československa, což nemělo v historii těchto poutí obdoby. Při audienci u papeže lidé s nadšením skandovali: "Do Prahy, do Prahy, Svatý otec musí do Prahy."

"…Papež žehnal přímo před našimi tvářemi…Dotek jeho rukou byl jen letmý, zato však zůstal hlubokým dojmem na celý život. Jakési pohlazení sametem, královským hermelínem, které vyvolávalo pocit nejen hmatový, ale i duševní. Jakási vnitřní síla, povzbuzení, dojetí, ale i klid a radostná pohoda…" (F. Růžička, Fragmenty římské)

Vyvrcholením byla děkovná bohoslužba, sloužená v pohnutých dnech "listopadové revoluce" ve Svatovítské katedrále. Dóm i prostranství Pražského hradu byly do posledního místa naplněny těmi, kteří přišli uctít českou světici a pak se v mohutném proudu připojili k manifestaci na Letenské pláni, aby odtud nesli poselství rodící se svobody a demokracie.

Blahoslavená Anežka viděla nejen trpící nedostatkem a nemocemi, ale i ty, kteří trpěli nejednotou, rozbrojem a nepřátelstvím.
František Kardinál Tomášek