| Rokokové rytiny |
|
| Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 45 |
Po dědečkovi
nám zůstala složka s velmi starými barevnými rytinami. Jsou na nich vesnické
výjevy. Na rytinách jsou vytištěny i názvy, a to francouzsky, a na spodních
okrajích jsou asi uvedeni autoři. Nejčastěji se vyskytuje jméno Boucher
Pinx, Prince, Poilly, Helman, Mignard. Protože jsem uvedené autory nenašla v
žádné encyklopedii, ráda bych se o nich něco dozvěděla a taky bych ráda
věděla, jakou hodnotu mají tyto rytiny.
čtenářka Marie P. z Jihlavy
Francie 18. století byla místem, kde se do obliby umělců dostala starší výtvarná technika, mědirytina. V té době vrcholil rozmarný umělecký sloh, rokoko, který přímo vyžadoval, aby si šlechta a bohatší buržoazie zdobily zdi svých paláců stovkami roztomilých, ba až lascivních obrazů, které měly vyjadřovat slunnou stranu života za vlády Ludvíků.
Originálních obrazů malovaných olejovými barvami byl nedostatek, a tak obchodníci na ulici Saint Jacques požádali chudé umělce, ale i zlatníky a kovotepce, aby oprášili techniku mědirytu, která se do té doby užívala zejména na ilustrační doprovod knih, a provedli reprodukce obdivovaných děl ze zámků Versailles, Trianon a dalších. Jako první byly reprodukovány obrazy téměř neznámého malíře jménem Antoine Watteau. Později byly převedeny na rytiny snad všechny obrazy šlechtických sbírek.
Obliba rytin však byla větší, než mohl úzký okruh rytců uspokojit, a tak již v roce 1571 vychází první knížka pro amatérské rytce, které způsobila, že mědirytu se začali věnovat téměř všichni. I nejznámější žena francouzského dvora markýza de Pompadour propadla této vášni a světové galerie evidují 52 rytin vytvořených touto šarmantní dámou. Šlechtici, bankéři, generálové či vysocí církevní úředníci vytvářeli rytiny zejména podle obrazů, které měli ve svých sbírkách. Pak tyto nádherně kolorované rytiny rozvěšovali ve svých venkovských sídlech a dokonce ve válečných stanech, aby se mohli stále těšit z jejich kýčovitě nasládlého obsahu.
Samozřejmě i česká šlechta a obchodníci si rádi tyto rytiny z Paříže dovezli, i když nebyly nijak levné. A tak i na našich zámcích můžemě shlédnout v pozlacených rámech rozmarné letní scény, ve kterých lepé děvy s velkými dekolty slastně odpočívají ve společnosti pastýřů, rybářů či potulných hudebníků. Jména, která uvádí naše čtenářka, skutečně nepatří k vrcholům, avšak jsou typická. Francois Boucher, J.-B. Le Prince, Piere Mignard byli spíše malíři předloh. Za jejich jménem často najdeme zkratku pinx., což znamená namaloval. J.-B. de Poilly nebo Isidor Stanislav Helman byli spíše rytci a zároveň obchodníci s rytinami. Za jejich jménem se vyskytuje zkratka sculp., což je z latinského sculpsit neboli vyryl.
Ceny těchto rytin se dnes pohybují od 4 do 10 tisíc. V zahraničí to není
jiné. Například soubor 12 Boucherových listů se na aukci v Londýně prodal
za 2 100 liber.