| Knihy pro vás |
|
| Alena Hůlová |
Ročník 34 - číslo 45 |
Rakousko a novokřtěnci
Ten, kdo soustavně sleduje ediční řadu Nakladatelství Lidové noviny Dějiny států, s netrpělivostí očekával ohlašované Dějiny Rakouska, původní dílo české historiografie. Kolektiv autorů z univerzit v Pardubicích, Brně a z Historického ústavu AV ČR v Praze (V. Veber, M. Hlavačka, P. Vorel, M. Polívka, M. Wihoda a Z. Měřínský) se musel poměřit s nelehkým úkolem: zpracovat dějiny státu dnes nazývaného Rakouskou republikou, země, jejíž dějiny se proplétaly (a často byly jejich součástí) s dějinami jiných státních celků, země, která se pod vládou Habsburků stala spolu s Nizozemím a Španělskem jádrem jejich světové říše.
Rozlišit historii vlastního Rakouska od dějin celé habsburské monarchie (od roku 1804 Rakouského císařství a od roku 1867 tzv. Rakousko-Uherska) bývá složité. Rovněž obtížné je popsat novodobý vývoj česko-rakouských vztahů a rozlišit, co pochází z "rakušanství" a co z "němectví".
Dnešní Rakousko je různorodým celkem, který se pomalu a postupně integroval do jednoho státního útvaru. Některé země a regiony se v průběhu staletí ocitly v jeho svazku, postupem doby však byly opět ztraceny nebo z něho vystoupily. Pro čtenáře je ovšem poutavé sledovat tento pestrý a neobyčejně komplikovaný územní vývoj.
Celé území Rakouska dnes tvoří (včetně hlavního města Vídně) devět spolkových zemí: Dolní Rakousy, Horní Rakousy, Burgenland, Štýrsko, Salcbursko, Korutany, Východní Tyrolsko, Tyrolsko a Vorarlbersko. Každá z nich prošla samostatným vývojem a vzájemně se kulturně odlišují. Je třeba dodat, že jistými mírnými odlišnostmi se vyznačují i kapitoly této monografie. U tak početného kolektivu autorů tomu ani nemůže být jinak. Nakladatelství však správně usoudilo, že aktuální vydání prvních rakouských dějin v češtině je v současné době charakterizované ochlazením vzájemných vztahů naléhavou potřebou.
Po Dějinách Rakouska asi nejčastěji sáhneme tehdy, budeme-li žádat nějaké konkrétní poučení. Kdo si však chce počíst a neodtrhnout se od čtivě napsané historické monografie, asi otevře útlejší knížku téhož nakladatelství - Novokřtěnci v Münsteru. Nebudu se kochat nadějí, že toto téma přitáhne každého, ale dovolím si zdůraznit, že autorem této studie je jeden z nejnadanějších a nejživěji píšících historiků střední generace, autor oceněné knihy Evžen Savojský, život a sláva barokního válečníka, popularizátor historie (doporučuji rubriku Jiné čtení v časopise Reflex) a ředitel Sbírky starého umění Národní galerie Vít Vlnas.
V této knize Vlnas obrátil svůj zájem k reformaci, lépe
řečeno k jednomu z jejích následků - vzniku celé řady sekt a denominací.
Patřili k nim i novokřtěnci, kteří od roku 1525 působili ve střední
Evropě a kteří našli útočiště také na jižní Moravě. Jednou z nejznámějších
enkláv novokřtěnců byl vestfálský Münster, místo, které novokřtěnci
dokázali ovládat rok a půl. Jak to u Vlnase bývá, autorův zrak je soustředěn
na psychiku - prožívání a motivy - tehdejších lidí a historikův jazyk
není držen na uzdě, nýbrž s gustem a barvitě líčí pohnuté události až
do tragického konce ("nového proroka zapíchli jako králíka"). Předností
tohoto historika je i to, že nezapomíná na literární a výtvarný odraz
historických událostí.