Život ve světle s. Augustina

Setkali jsme se asi pět dnů po záplavách, které Prahu postihly. První den, kdy bylo možné ke kostelu sv. Tomáše na pražské Malé Straně dojít. V chodbě se u stolu vybíraly charitativní dary pro oběti a postižené.

V klášterních prostorách těžko přehlédnete vysokého štíhlého muže s ostře řezanými rysy obličeje. P. William Stanislav Faix tady vede už sedmý rok mše zejména pro anglické návštěvníky Prahy. Pochází z New Yorku, kde se v roce 1936 narodil. Jeho otec byl česko-německého původu, dědeček "takový karpatský dojč", babička pocházela z Moravy. Rodiče maminky se narodili v Polsku ještě za cara, takže otec Wiliam může o sobě směle říkat: "jsem míchaný, slovanské krve a ještě dál - já mám dokonce i francouzské a katalánské předky...

Můj pradědeček pocházel z Brandenburgu. Marie Terezie ale tehdy potřebovala dobré obchodníky, a tak se vystěhovali. V další generaci se to však zamotalo. Pradědeček byl evangelík a chtěl si vzít katoličku. To by ovšem jejich rodičové nepřenesli přes srdce a tak jim nezbylo než se vystěhovat, někam, kde to tolik nevadilo. Odešli do Ameriky...

Co vás přivedlo k víře? Proč jste si vybral Řád obutých augustiniánů?
Moji rodičové už byli Poláci žijící v Americe, hlubocí katolíci, a moje víra pochází od nich. Ve Philadelphii jsem začal studovat bohosloví. Na univerzitě jsem se setkával s mnoha augustiniány. Krásní, vzdělaní a zajímaví lidé! A líbil se mi černý hábit. Byl jsem mladý a to člověk všechno vnímá jinak... V New Yorku jsem u augustiniánů dokončil školu a dostal se do noviciátu. To je moje historie, krátká i prostá.

Ale pak jste vrátil do země svých rodičů.
Studoval jsem na univerzitě ve Varšavě, získal jsem stipendium jako student a protože moji rodiče byli Poláci, mohl jsem tady dokončit doktorát.

Po doktoranském studiu jsem se vrátil do New Yorku, ale kardinál Wisniewski potřeboval učitele anglického jazyka, a tak jsem jel zpátky. Nebyl jsem z toho příliš veselý, za komunismu to bylo takové tmavé, teskno tam bylo, a já byl mladý chlapec. Nakonec jsem zůstal ve Varšavě dvanáct let, poté následovalo sedm let v Krakově. Mezitím se vše změnilo, i politická situace, byl jsem také jmenován farářem a byl tam až do roku 1995. Pak jsem chtěl pracovat v jiném místě - v Praze jsem už sedm a půl roku.

Kterými jazyky mluvíte?
Mluvím anglicky a mohu také číst italsky, španělsky. Domluvím se polsky. Polština je pro mne mnohem snazší než třeba čeština...

Do kláštera chodí mnoho cizinců…
Moje práce tady v Praze je více zaměřená na Američany a lidi pocházející z anglofonní oblasti, zejména z Velké Británie, což vyplývá i z mých jazykových možností. K nám chodí hodně cizinců a tady také spočívá význam a činnost kláštera. Počítali jsme to: chodí sem celkem dvacet sedm různých národností, domlouváme se v angličtině. Angličtina, vlastně novodobá latina, je wzpółnim przepraszam… Jak je to česky?

Společným...
...jazykem, takovým pojítkem všech národů. Mimoto jsem vikář pro anglicky mluvící věřící a farářem celé farnosti. Češi tady mají také českého faráře - je to páter Juan, ten je vikářem pro Čechy. A pater Antonio je vikář pro Španěly a Portugalce, všichni tvoříme jednu farnost. A pak slavíme některé církevní svátky v roku společně, například Květnou neděli, Vzkříšení, Seslání Ducha svatého, svátek Božího Těla či sv. Augustina a tehdy sloužíme mši latinsky...
Chodí sem spousty lidí ze zahraničí v neděli i jiné dny, také turisté, Praha je nádherné město, někdo o nás už ví, jiným poradí v turistických kancelářích, či recepcích hotelů. Chodí sem i hodně Japonců, lidí z Koreje, občas i z Číny.

V čem spočívá hlavní význam a činnost Řádu?
Sv. Augustin chtěl, aby bratři a sestry žili ve společenství, neboť v tom viděl další naději křesťanství. Křesťané v té době žili mezi nepřáteli. Snažili se proto tvořit rodinu, která by strázně překonala. I dnes chceme jednat v podobném duchu. V Sao Paulu se bratři setkávají s lidmi postiženými AIDS. Rodina se nemocných zřekne, lidí umírají na ulici. Augustiniáni poskytují přístřeší a naději, že nezemřou sami.

Jsou i lidé s různými osobními problémy, bezdomovci, alkoholici, těžce nemocní. Snažíme se také nalézt východisko, nestačí přece jen krásně mluvit. Někteří zase, ač věří v Boha, mají spoustu pochybností. My chceme, aby naše společenství bylo otevřené. Ne každý to dělá.

Jak jste přežili záplavy?
Poměrně dobře. Pár dnů sem jen nikdo z věřících nesměl. V Praze je zle, ale co jsem slyšel, tak na severu je to ještě horší. S páterem Juanem i převorem Antoniem tam odjeli pracovat na celý den dobrovolníci, kteří nás jinak navštěvují.

Žil jste v Polsku, Americe, v Čechách. Jsou skutečně Češi takoví ateisté, jak občas slýcháme?
V Americe jsem už 27 let už nebyl. To je dlouhý věk, celé pokolení. Mohu mluvit leda o Polsku a Čechách. Poláci jsou stejné národnosti a tedy i víry, kdežto tady byla kultura trochu slovanská, trochu německá, židovská, či ještě uherská. Být Polák znamená být katolík, i když to pomalu přestává být pravda.
Tady v Čechách bylo vše podzemní, tedy těžké a problematické. Ale také to pomalu přestává být pravda.
A ještě jste se ptal na Angličany. Znám ty, kteří chodí k nám. Tam je to zase něco úplně jiného. Angličané měli farní školy a tak církevní, náboženské prostředí, to je pro ně taková normální atmosféra. Jenomže i to už někdy přestává být pravda....

Co přinesla víra vám, otče?
Dala mi naději, že mi budou opuštěny mé hříchy, víra mě učinila svobodným člověkem.

Kdo jsou augustiniáni
Řád sv. Augustina má několik odnoží. Patří sem augustiniáni kanovníci, nepříliš početní Bosí augustiniáni, (OAD) č Augustiniáni obutí - latinsky Ordo Eremiterum S.P.Augustini, Augustiniani Calceati, OESA, OSA.
V roce 1244 vydaná zakládající bula Religiosam Vitam byla vyústěním myšlenek papeže Innocenta Čtvrtého. Sloučením několika samostatných poustevnických kongregací vznikl nový řád, ke kterému se postupně ještě přidali další. V polovině 18. století, v době největší slávy, měli augustiniáni na 15000 konventů. V současnosti je to třetina domů ve dvaceti osmi provinciích a čtyřech viceprovinciích. Mezi více než třemi tisíci řeholníky najdeme téměř čtyři pětiny kněží.
Nejvyšší představitel, každých šest let volený generální převor, sídlí v Římě. Napomáhají mu čtyři asistenti, generální prokurátor a řádový sekretář. Provincie spravuje provinciál.
Do Čech Řád přišel zásluhou Přemysla Otakara Druhého na doporučení papeže Urbana IV. v roce 1263. Usídlili se například v Bělé pod Bezdězem, Domažlicích, Litomyšli a v roce 1296 také v Praze u sv. Tomáše na Malé Straně. Některé kláštery přežily i sekularizaci Josefa II. Mnichy potkáme většinou v černém oděvu s dlouhou kapuci a koženým řemenem, novicové naopak mají oděv bílý.
Hlavní světci Řádu jsou sv. Augustin a jeho matka sv. Monika. Svatý Augustin se narodil v roce 354, stejně jako dříve jeho matka, v severoafrickém Tagaste, které tehdy spravovali Římané. Monika se provdala velice mladá za nepokřtěného Patricia, a mimo Augustina měli ještě Navigia a Perpetuu. Ačkoliv se o Patriciovi tvrdí, že byl nepřístupný, nebránil křesťanské výchově a ke sklonku života se nechal manželkou přesvědčit ke křtu. Když zemřel, Monika upřela své schopnosti na syna. Augustinova cesta byla klikatá, dokonce se od křesťanství, ve kterém byl od mládí vychováván, odvrát.Po dlouhém hledání se v roce 386 nechal pokřtít od sv. Ambrože. Byl vysvěcen na kněze a posléze se stal biskupem v Hippo. Pak zasvětil svůj život Bohu a na jeho způsob života se snaží navázat augustiniáni. Monika je vážená jako vzorná matka, křesťanská silná a moudrá žena.
K nejznámějším českým augustiniánům patří jeden ze zakladatelů genetiky Johann Gregor Mendl 1822-1884 či skladatel Pavel Křížkovský. Také filosof, univerzitní profesor, buditel, spisovatel, který se ovšem se Řádem ne zcela shodl a nakonec vystěhoval do Spojených Států, František Matouš Klácel, podle jehož díla Václav Levý tesal sochy do pískovce u Liběchova, byl původně augustinián. U nás v Praze a Brně slouží dvanáct augustiniánů.