| Smradi Zdeňka Týce |
|
| Agáta Pilátová |
Ročník 34 - číslo 44 |
S úžasem jsem v těchto dnech kdesi četla (pravda ojedinělý) názor, že nový český film Zdeňka Tyce Smradi prý připomíná normalizační díla z dob vlády bolševika. Ale tohle nespravedlivé "hodnocení" vlastně ani tolik neudivuje. I když naštěstí zůstalo osamocené, dalo se možná od jednoho či dvou takzvaných estétů očekávat, vždyť dílo, vzniklé podle scénáře (a také životních osudů) spisovatelky Terezy Boučkové, nehloubá a neobjevuje, jako některé psychologizující opusy, občas dosti vykonstruované složitosti lidské duše, "pouze" vypravuje. Navíc - příběh dobře dopadne, a to se přece dnes příliš nenosí, leda v komerčně romantických snímcích. A přece právě o křehkosti duše - totiž duše rodinné pospolitosti - říká sympatický Tycův film mnoho podstatného.
Zobrazuje kus života těžkého jedné normální, byť svým životním stylem možná trochu mimořádné rodiny. Příběh manželů Šírových a lidí kolem je pojednán v přímočaré rovině, přehledně a srozumitelně. Šírovi si přivedli z dětského domova dva cikánské kluky (přesněji: jeden je Rom jen napůl), třetí dítě se jim později narodilo. Ale přirozeně považují za vlastní všechny děti, i ty osvojené. Není to snadné, a proto rodina přesídlí z velkoměsta na klidný venkov; domnívá se, že zde ji společnost snadněji přijme takovou, jaká je. Koupí si domek a kvůli velkým výdajům neoplývá zrovna hojností, stačí jí teplo domova. Vzájemné porozumění je ale narušováno okamžiky stresu a drobných konfliktů s okolím. Šírovi se totiž zmýlili, "společnost" je nepřijala, diví se i odsuzuje: Proč běžná bílá rodina adoptuje právě děti s tmavou pletí, určitě problémové, s nimiž jsou a jistě ještě budou jen komplikace?
Nic na názoru okolí nemění skutečnost, že komplikace působí především oni, komunita obce, pro niž jsou Šírovi nepřijatelní. Pod usilovnou snahou o pohodu tedy stále pulzuje neklid a obava z reakcí nepřátelského okolí. Most nad dálnicí, který by měl spojovat početnou rodinu u hřbitova s vesnicí, je spíš rozděluje…
Ušlechtilost života Šírových je ve filmu všudypřítomně (a pro věrohodnost snímku velmi zdravě) narušována drsnou realitou, nic tu není zadarmo, tichý zápas o místo na slunci a klid provázejí konflikty a neurotické situace i uvnitř rodiny. Režiséru Tycovi se podařilo přesvědčivě navodit atmosféru domácnosti, v níž panuje láska, ale také život ve střehu, napětí a stres. Velkou oporou jsou mu herecké výkony Petry Špalkové - té především - jako Moniky a Ivana Trojana jako Marka. Dobře vybral a výtečně vedl také dětské představitele (J. Cína, L. Rejsek, T. Klouda). Pro celkové přesvědčivé vyznění filmu odpustíme tvůrci občasná nadbytečné kouzlení, např. časté pohledy kamery z výšky či neustálé přebíhání a přecházení přes most, která sice mají symbolický význam, ale stálým opakováním poněkud ztrácejí na účinnosti.