Nejvytrvalejším spáčem mezi lidmi je pohádkový Honza, který nikdy neslezl z pece. Ve světě přírody jsou proslulými ospalci medvědi nebo jezevci. Ve skutečnosti jsou to ale učinění čilouši proti trpasličím savcům, z nichž někteří dokonce létají.

Vysvětlení, proč tomu tak je, poskytuje věda zdánlivě poněkud odtažitá - nauka o teple. Čím menší je živočich, tím větší je povrch jeho těla v poměru k objemu a hmotnosti a tím větší je proto jeho tepelná výměna s prostředím. S velikostí této energetické spotřeby souvisí intenzita životních funkcí jako je četnost tepů a dechů, pohybová aktivita a spotřeba potravy. Čím menší je živočich, tím menší část aktivního života může prolenošit a proto jsou malá zvířátka mnohem čilejší než ta velká. Nic jiného jim nezbývá, než se neustále pídit po potravě. Horečná činnost je ovšem velmi vyčerpávající, takže není divu, že pomalá želva se dožívá požehnaného věku dvou set let, slon žije asi stejně dlouho jako člověk, kdežto dvouletý myšák už je kmet.

Spánek prodlužuje život
Některá zvířata dokázala vyřešit tento metabolický problém pozoruhodným způsobem, totiž spánkem. Během své aktivity mají stejný výdej energie jako ostatní savci téže velikosti. Dokáží ale své tělesné funkce utlumit až 30 krát. To umožňuje třeba netopýrům dožít se třikrát delšího věku nežli stejně velkým a podobnou potravou se živícím hrabošům a rejskům. Přitom jsou aktivitní zejména v letu, což je činnost mnohonásobně energeticky náročnější nežli jakýkoli pohyb na zemi.

Poměrná spotřeba energie netopýra v letu je asi 25 krát vyšší nežli u těžce pracujícího horníka. Netopýři dokážou pro tuto náročnou činnost našetřit energii zejména regulací tělesné teploty ve spánku. Během zimního spánku, který trvá déle než půl roku, klesne teplota jejich těla jen na 2-3 stupně nad bod mrazu. Totéž dokáží i v denním rytmu, kdy snižují ve spánku svou teplotu asi o třetinu a úroveň energetických procesů na pouhou padesátinu základního stavu. Pro sníženou teplotu živočichů během zimního spánku se požívá pojem letargie (podle starořeckého nápoje zapomnění). Při hluboké letargii čili tzv. pravém zimním spánku, mají netopýři jen kolem 5 srdečních tepů a dechů za minutu, čili asi setinu toho co za letu. Pozoruhodnou vlastností netopýrů je i to, že se během několika málo minut dokáží probudit a zvýšit během půl hodiny tělesnou teplotu o 30 stupňů! To jim umožňuje přerušit zimní spánek i na krátkou dobu a vyhledat výhodnější místo k nocování.

Mají i další úsporná zařízení. Během zimního spánku je přerušen krevní oběh v létacích blanách, které si ovšem zachovávají svou vynikající izolační schopnost a netopýr je používá jako přikrývku. Netopýři jsou sice svým smyslovým vybavením a schopností létat mimořádným druhem savců, ale metodou, jak si spánkem v období, kdy není dostatek potravy, prodloužit život, nijak mimořádní nejsou.

Pokud byste si chtěli opatřit jako domácího mazlíčka nějakého plcha nebo křečka užijete si jeho společnosti jen polovinu roku, protože od října do dubna se ukládá k zimnímu spánku. Šelmy šetří energii tím, že tráví celé zimní měsíce v doupatech v jakémsi polospánku (např. medvědi včetně medvěda ledního, jezevci, skunci). Jejich tělesná teplota se snižuje asi o pět stupňů, počet tepů klesne na čtvrtinu. Jenže i tak výměna látková probíhá mnohem intenzivněji než u pravých zimních spáčů. Sice si doupě brzy zateplí, ale to nestačí na nějakou výraznou úsporu energie.

Během zimy se často probouzejí, potřebují vyvětrat a "zajít si" na záchod. Pokud si nestačili vytvořit dostatečnou tukovou zásobu během léta a podzimu, tak se skoro nevyspí, protože potrava, kterou v zimě najdou, jim sotva nahradí energii, kterou ztratili jejím sháněním.

Největší spáči jsou ti nejmenší
Mnohem důkladnějšími spáči než pověstní medvědi a jezevci jsou drobní hlodavci od horských myšivek, přes pouštní pytlouše, křečky, frčky až po některé myši domácí. Náš křeček polní se naučil čelit zimnímu hladu tím, že v polospánku si občas odskočí do zásobárny, kterou si v létě naplnil. Přesto i on dokáže snížit svou teplotu až na pouhé tři stupně a je to tedy pravý zimní spáč Jen nemá dostatečnou zásobu energie v tuku, takže se během dlouhé zimy párkrát probudí. Zato svišti, plši nebo sysli mohou obvykle spát celou zimu, protože vystačí se zásobou energie v tukové podkožní vrstvě.

Tihle spáči se řídí vnitřním biologickým budíkem nastaveným na cyklus podzim - jaro a ukládají se ke spánku bez ohledu na počasí. Studenokrevná zvířata, jako žáby, hadi nebo včely a čmeláci nemají vlastní mozkový regulátor a řídí se podle vnější teploty. Podobný termostat má v sobě i ježek. Probudí se, když venkovní teplota přesáhne 12 stupňů.

Praví zimní spáči mají mnohem delší život než zvířata aktivní po celý rok. Ježek se dožívá sedmi let, netopýr velký žije dokonce třikrát tak dlouho, kdežto nespaví hmyzožravci jako rejsci a bělozubky žijí jen dva roky. Skoro bychom mohli zimním spáčům závidět.

Kdybychom mohli prospat celou zimu a prodloužit si o to život, jistě by to mnozí z nás, kdo nemáme v oblibě zimní plískanice a zasněženou krajinu, využili.

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410