| Lze katolíky pohřbívat žehem? |
|
| Vojtěch Eliáš |
Ročník 34 - číslo 44 |
Církev doporučuje, aby tam, kde existuje zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země, byl tento zvyk zachován, ale současně nezakazuje pohřeb žehem, pouze v Kodexu církevního práva (CIC 1176) uvádí důležitou poznámku: "…pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce". Jaké by to mohly být důvody?
Je dobré ihned říci, že se zcela jistě nejedná o důvody ekonomické nebo hygienické. To je otázka zcela jiná. Jedná se o důvody vyplývající z víry v život věčný. Kdo by při plném vědomí (ne tedy v pomatení mysli způsobeném třeba dlouhou nemocí) rozhodl, aby na důkaz toho, že neexistuje žádný život věčný a že vůbec nevěří v Kristovo zmrtvýchvstání, byl pohřben žehem, pak se jedná o důvody odporující křesťanské nauce a tento pohřeb (tj. rozloučení v obřadní síni) by nemohl vést kněz.
Ono je to zcela logické. Přeci ten, kdo zcela popírá základ křesťanství, totiž že Kristus přemohl smrt a vstal z mrtvých, není vlastně křesťanem a asi by nechtěl, aby se Kristova církev za něj modlila.
Ale co když nastane případ, že se neví, co si vlastně zemřelý přál, a jeho příbuzní zvolí pohřeb žehem třeba i z důvodů proti-křesťanských? Bůh naštěstí vidí do srdce každého člověka - i umírajícího - a přijímá jeho rozhodnutí, které nemůže po jeho smrti nikdo změnit. Jestliže tedy tento člověk zemřel v naději na život věčný, nemohou jeho příbuzní (a uveďme i věznitelé a odpůrci víry v dobách pronásledování) na tomto rozhodnutí nic změnit, i kdyby volili pohřeb co nejvíce z křesťanského pohledu ohavný. Má se pak katolík takového "protikatolického" pohřbu účastnit?
To záleží na okolnostech: kdyby moje přítomnost znamenala, že s tím vším souhlasím, pak by to bylo nerozumné a raději bych se někde jinde (třeba ve stejnou dobu) za pohřbívaného modlil, kdyby to však bylo vcelku jedno (třeba i proto, že mě nikdo nezná), pak bych tam klidně šel a naopak ve svém srdci bych tam přinášel světlo víry a modlil se nejen za zemřelého, ale k Božímu Milosrdenství i za ostatní, aby poznali radostné Kristovo vítězství nad smrtí.
Je dobré připomenout, že křesťanský pohřeb neuděluje zesnulému ani svátost, ani svátostinu, protože tento zesnulý již odešel z tohoto světa. Křesťanský obřad při pohřbu vyjadřuje se zesnulým společenství v živém Kristu a ve shromáždění příbuzných a přátel, kteří nemusí být vždy křesťany, zvěstuje naději na věčný život.