| Jan Kasl |
|
| Jan Kristofori |
Ročník 34 - číslo 44 |
Vždycky mne štvalo, že novináři, kteří se za nás všechny ptají, pokládají
často otázky, které mne nezajímají ani za mák, zatímco otázek, na které
bych chtěl znát odpověď, nacházím jako šafránu. Tentokrát jsem dostal příležitost
se ptát sám. Doufám, že ji v příjemném prostředí svého žižkovského
ateliéru (v domě, kde se za první republiky scházeli proslulí Masarykovi pátečníci)
dokážu využít.
Jan Kristofori
KRISTOFORI: A začal bych rovnou tím, co mne štve. Politické strany nechávají před volbami vyrobit tisíce všelijakých billboardů, miliony utratí za kampaně, které nás mají přesvědčit, koho volit. Přitom ti, kteří se nás z těch plakátů dívají, jsou už tak okoukaní, že na těch billboardech už být nemusí. Tak mne napadlo, že by místo billboardů mohly strany pro portrétování svých lídrů používat miniboardy. Plochy něčeho, co se tak jako tak po použití vyhodí - třeba zadní stranu lístku na tramvaj...
KASL: Tak nejlepší je si jít na tu zastávku tramvaje přímo stoupnout a ptát se lidí, jestli se jim dobře cestuje, co by chtěli zlepšit, co dělat jinak. Rozhodně je hloupost tvrdit z plakátu, že politickým cílem je průjezdná Praha. Praha nemá být průjezdná, Praha musí být objezdná. Tak, aby nikdo nemusel projíždět centrem z jednoho konce města na druhý, když do vnitřní Prahy vůbec nepotřebuje.
KRISTOFORI: Jenomže milion lidí osobně neoběhnete.
KASL: Proto ty billboardy, i když s Vámi souhlasím, že dívat se na stále stejné obličeje těžko někoho baví. Známé tváře tak nicméně připomínají lidem, že jejich politická nabídka trvá, neznámé se touto formou představují.
KRISTOFORI: Myslíte, že člověk jde po ulici a řekne si: "tenhle kluk na plakátu se mi líbí, toho budu volit?"
KASL: (smích) To určitě nestačí. Záleží také na programu. A také na tom, zda takovým programem občany oslovují důvěryhodné osobnosti. Jestli se netváří jako nová tvář a přitom tou jako novou tváří kryjí hodně staré a "profláknuté" tváře. Záleží ovšem také na tom, jakým způsobem dokážete před volbami svůj politický program "prodat".
KRISTOFORI: Jinými slovy: jak přesvědčit lidi, aby si dali tu námahu a seznámili se s nabídkou. A zároveň jim dokázat, že "já" jsem opravdu jiný, hodný důvěry, že to, co teď slibuju, se pak budu snažit do puntíku plnit. Myslím si, že k takovým důvěryhodným osobnostem patříte, jinak bych Vás konec konců nepodporoval. Co říkáte všem těm útokům na Vás? Není jejich smyslem právě dokázat, že jste úplně stejný jako všichni ti, co nás v české politice otravují? A jste vůbec jiný?
KASL: Ty útoky z poslední doby jsou velmi nepříjemné. Většina lidí,
které potkávám, jim sice nevěří a říkají mi, jak nepravděpodobně
spekulace o desetimilionovém úplatku vypadají, jenomže stín podezření se
Nově vyloudit podařilo. A pak se člověk ptá nejen sám sebe, jak je možné,
že prakticky nejmocnější televize v zemi udělá takovou špinavost, a nic
se neděje. Podal jsem sice žalobu, jenomže než proběhne soud, bude dávno
po volbách. Podal jsem podnět Radě pro rozhlasové a televizní vysílání,
ticho. Takže nezbývá než chodit a vysvětlovat, do omrzení.
Přitom nejde jednom o mne. Nova vylila kbelík špíny přese mne i na další
osobnosti mého týmu. To mě možná štve nejvíc. Nejhorší je, že se
najednou pro nic za nic dostanete do situace, ve které vám nezbývá, než se
bránit. Věnovat té obraně spoustu času, který chybí jinde. A o to jim asi
také šlo.
Jestli jsem jiný? Jsem, jaký jsem. Myslím si, že mne Pražané měli příležitost
poznat a rozhodnout se, zda mi mohou důvěřovat. A nejen mně. Jsme tým, navíc
počítáme s úzkou spoluprací s občanskými organizacemi i jednotlivými občany.
Věřím, že lidé za týden přijdou k volbám. Už proto, že se komunální
problémy velmi úzce dotýkají každého z nás prakticky denně. Pražská
radnice potřebuje změnu a lidé, kteří ji dnes reprezentují, změny chystat
nebudou. Vyhovuje jim to, co je.
KRISTOFORI: Co kdysi přivedlo úspěšného architekta Jana Kasla do politiky? Většina lidí je dneska přesvědčena, že politikem se stávají pouze dva typy lidí: první očekávají, že zbohatnou, druhým pro změnu vyhovuje pocit, že svým spoluobčanům vládnou.
KASL: Výzva. Také jsem patřil k těm nespokojeným. Jenomže nadávat
nestačí. Nestačilo to kdysi, nestačí to ani dnes. Proč jsem do toho šel
navzdory varování přátel i kolegů z branže? Kvůli sobě, kvůli rodině,
kvůli dětem. Chci žít tady a chtěl bych žít ve městě, které funguje.
Bez korupce, svinčíku a pocitu, že každý občan úředníka či politika
obtěžuje.
Peníze v politice nehledám - jako soukromý podnikatel jsem vydělával víc,
než jako primátor. A vládnutí? O to přece vůbec nemá jít! Demokratická
politika je služba, nikoli nadvláda.
KRISTOFORI: To mluvíte o tom, proč jste se stal primátorem Prahy. Ale já se ptal, co Vás přivedlo do politiky a ODS?
KASL: Prakticky totéž. V ODS jsem byl od samého počátku, předtím v Občanském fóru. Za OF jsem počátkem devadesátých let nastoupil jako kooptovaný místopředseda Národního výboru Prahy 1. Pokud jde o ODS - dodnes si nemyslím, že by její program byl špatný, že bych se za něj nedokázal postavit. Byl srozumitelný, byl čitelný, odpovídal tomu, co si myslím o světě kolem. O lidech bohužel nemohu tvrdit totéž.
KRISTOFORI: To se hezky poslouchá, jenomže Vy jste to nakonec vzdal i jako primátor, ne?
KASL: Nepodařilo se mi přesvědčit politickou většinu na radnici a dlužno říci, že ani většinu ODS. Soukromé zájmy jednotlivých politiků převažovaly nad koncepcí, nad zájmem celku. Na tom jsem se podílet nechtěl a nechci. Proto jsem odešel a proto se - s novým týmem poctivých profesionálů - chci vrátit.
KRISTOFORI: A to tvrdíte, že Vám politika nezalezla pod kůži. Proč se
chcete vrátit? Abyste dokázal Klausovi a jeho hochům, že jste lepší? Nebo
jste si zvykl na primátorské pohodlí a nebaví Vás jezdit tramvají?
Mimochodem v norském Bergenu, kde jsem prožil léta emigrace, jezdil primátor
tramvají běžně. Bez ochranky, tajemníků, sekretářů… Jednou týdně měl
celý den vyhrazen veřejnosti, kdy mohl přijít kdokoli s jakýmkoli problémem.
Proč by to tak nemohlo fungovat i u nás?
KASL: Nepotřebuji nikomu nic dokazovat, ani sobě ne. Prostě jsem nedokončil
práci, kterou bych dokončit chtěl. Je to nabídka Pražanům. Pokud budou chtít,
abych se pokusil načaté změny dotáhnout, jistě tento názor ve volbách
projeví.
Tramvají a metrem jsem jezdil a jezdím jako kdokoli druhý, chodím
nakupovat… Primátorské výhody jistě existují, ale záleží jen na Vás,
do jaké míry jim podlehnete. A rozhodně to není důvod k návratu.
KRISTOFORI: A co jiné prebendy? Nebo opojení vlastní důležitostí, mocí? V roce 1992 jsem Václava Klause podporoval. Dnes mám pocit, že se v politice hrozně rychle změnil, i když připouštím, že jsem se před deseti lety také mohl mýlit. Nemění politika k obrazu svému i lidi, kteří do ní vstupují s čistým štítem a dobrými úmysly?
KASL: Pokud jde o Václava Klause, nemám pocit, že by se osobnostně měnil.
Politika a jeho výsadní postavení snad jen daly vyniknout některým jeho méně
lichotivým osobnostním vlastnostem, ale nezměnila je.
Jinak je pravda, že se kolem politiky a nad hlavy politiků - stejně jako manažerů
- vznáší nejrůznější pokušení, většinou hmotného charakteru. Stačí
nepodlehnout. To není boj s jakousi tajemnou sílou temné politiky, je to boj
sama se sebou. Přichází-li do takové pozice chudý člověk, jakým byl
mimochodem v roce 1990 i Václav Klaus - na rozdíl od Václava Havla - jsou
pokušení o to větší a tím těžší bývá odolat. Říkám tomu "ředitelská
nemoc" a připouštím, že ji mnoho lidí neustojí a podlehne.
KRISTOFORI: Jaký je prý člověk doma, takový je doopravdy. S Vámi je to trochu komplikovanější. Rozvedl jste se a vzal si svou tehdejší spolupracovnici Terezii Jungrovou, vnučku Ferdinanda Peroutky. Nemyslíte, že i tohle Vás může v očích lidí poškozovat?
KASL: Bez rodinného zázemí domova si vůbec neumím život představit. Je
to přístav jistoty, odkud vyrážím ven a vím, že se zase mám kam vrátit.
I v těchto dnech je domov místem příjemného bezpečí. Doma se mne neptají,
kde mám těch deset milionů. Doma vědí, že je nemám, že jsem je neměl.
Že si tímto způsobem vydělávat nepotřebuji.
Moje první manželství trvalo 27 let. Rozešli jsme se po vzájemné dohodě,
klidně, bez emocí. Nechtěl jsem udržovat vztah s Terezou jako vztah mimomanželský
a utajovaný. Také proto jsem to byl já, kdo vše dobrovolně a první zveřejnil.
Jan Kasl
Architekt Jan Kasl se narodil v Praze poslední den roku 1951. Po 27 letech manželství
se s Michaelou, se kterou má dcery Lauru (1977), Sandru (1981) a Niké (1981),
rozešli. V roce 2000 se oženil s Terezií Jungrovou. Členem ODS v letech 1992
- 2002, poslední tři roky byl primátorem hl. města Prahy. Před volbami v červnu
2002 vystoupil z ODS, opustil primátorský post a založil stranu Evropští
demokraté, která bude v letošních listopadových komunálních volbách
usilovat o hlasy voličů v koalici s nezávislými pod názvem Demokraté Jana
Kasla. Jeho cílem je návrat do funkce pražského primátora a dokončení změn,
které v této funkci započal.
Jan Kristofori
Malíř, grafik a ilustrátor Jan Kristofori se narodil 17. července 1931 v
Mukačevu. Syn Robert (1958) vede v Praze grafické studio. Po létech vynucené
emigrace žije napůl v Praze a ve Švýcarsku. V jeho žižkovském ateliéru
se téměř každý pátek scházejí jeho přátelé - ve stejném domě, který
za první republiky navštěvovali slavní Masarykovi pátečníci. Jeho krédem
je: "Humor se má brát vážně a vážné věci s humorem".