| Štěrba, Ščerbák a Štěrboholy |
|
| Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 44 |
Výpravy za jmény
Povšimněme si nejdříve několika příbuzných slov obecných. Koneckonců všechna vlastní jména vznikla z apelativ. Tak například štěrbák: má několik významů - štěrbák, Cichorcium je čekanka; rostlina, z níž se připravuje salát a… také - viz latinský název - cikorka. Bylina má "jako by roztrhané listy". Jako by s mezerami!
Štěrbák také byl (na Slovensku črpák!) "dřevěná dutá nádoba (proč ne rovnou hrnek?) z jednoho kusu vydlabaná". Zdůrazňuji: jde tedy o "díru" v tom kusu odříznutého polena, o funkční mezeru mezi dřevěným obalem, která - jsme-li na slovenské salaši - se dá naplnit nejspíš žinčicou. Štěrbovka je rostlina rodu Andreaea. Jde o druh mechu rostoucího - opět podtrhuji - ve štěrbinách. Ty jsou, jak se lze dočíst, "prostorem mezi dvěma útvary", tedy zase mezerou. Valašsky štrbatý = nerovnoměrně rozložený = s různými mezerami?
Štěrbou se nazýval i vylomený kousek z ostří nože či meče. My dnes takovému poškození, mezeře na břitu, třeba i na sekyrce apod. říkáme zub… A jsme u jádra věci; jak víme, jména často označovala člověka podle jeho určité tělesné či duševní vlastnosti. V daném případě se samozřejmě jedná o somatickou, fyzickou vadu. Podívejme se jí blíže na zoubek. "Štěrba" byla "zastara" přezdívka "toho, kdo v zubích mezeru má, člověka řídkozubého". Ale i Jan Otčenášek, spisovatel doby nedávné (1924-1979), se zmiňuje ještě o "štěrbatých zoubcích". Mezery mezi horními "jedničkami" si můžeme povšimnout i u dnešních generací. U dětí, zvláště budoucích slečen (tenhle titul vznikl zkomolením z původního šlechtična a dnes je záměrně komolen na svlečnu), se řeší chirurgickým zákrokem.
U předků dnešních Štěrbů, řekl bych, muselo jít o štěrbu, čili mezeru mnohem nápadnější. Třeba takovou, jež vznikla dotykem pěsti či v důsledku úrazu (ostatně i v prvním případě mohlo jít o úraz uraženým apod.). Štěrbák = Ščerbák - jen s tím rozdílem, že u druhého nebyla provedena hlásková změna -šč- > -št-. A ty nešťastné Štěrboholy? A. Profous tvrdí, že šlo o "lidi vyřezávající štěrby (vruby, zářezy, VM) do holí", což měla být jakási forma dluhopisů.
Jako člověk, který o jménech našich vsí něco málo ví, musím dodat, že v tom případě se patrně jednalo o nadávku sousedů (viz Měcholupy, Hrdlořezy, Všetaty = ves samých zlodějů, atd.). Postižení by - podle nich - zřejmě byli museli používat tento prastarý způsob úvěrování ještě v době - když to trochu přeženu -, kdy už byly na obzoru kalkulačky. V tom případě by se jednalo rovněž o štěrbu/mezeru ve vzdělání. Spíš ale o pomluvu!
K těm mezerám ve chrupu… Nejhůř na tom jsou ti, o nichž
se dnes říká, že mají zuby jako noty na buben. Samou pauzu.