| Keramika Wedgwood |
|
| Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 43 |
Před lety jsme od příbuzných dostali k sňatku modrobílou dózu na
talířku.. Manželovi se nelíbí, říká o ní, že je to urna na jeho popel.
Mně se naopak velmi líbí. Zdobí ji antické motivy a na dně talířku je
vyražen nápis HMX Wedgwood. Ráda by se něco dozvěděla o původu, stáří
i o účelu této dózy.
čtenářka Jarmila P. z Prahy
Když se ruská carevna Kateřina II. Veliká po vítězné válce s Turky rozhodla vyměnit jídelní servis ve svém sídle, neohlížela se po porcelánu z Delft či Sevrés, ale zakázku dala začínajícímu anglickému keramiku Josiahu Wedgwoodovi. Ten totiž několik let předtím začal vyrábět v nově založeném městečku Etrurie nádherné výrobky ze zvláštní kameniny, které se dodnes neřekne jinak než wedgwood.
Většina aristokratických odběratelů jí byla tehdy doslova unešena. Zakázka to byla velmi náročná. Carský servis totiž obsahuje 952 jednotlivých kusů a každý měl být zdoben ručně malovanou romantickou krajinkou s některým z anglických a skotských zámků. Wedgwodova dílna tuto zakázku zvládla za čtyři roky a udělala si tím celosvětovou reklamu.
Zakladatel manufaktury sice v roce 1795 zemřel, avšak měl zdatné potomky, a dodnes se v městečku Etruria vyrábí stále oblíbené tzv. wedgwoodské zboží. Má mnoho různých podob, avšak dva druhy keramiky jsou asi nejžádanější. Oba byly inspirovány drahými kameny. Ten první druh má černou barvu a výrobky z něj dokonce připomínají těžké železné nádobí. Říká se mu bazaltové zboží. Ten druhý se svou kvalitou blíží oblíbenému porcelánovému biskvitu a většinou se vyrábí v kombinaci barev bílé a světle modré. Pro tyto výrobky se ujal název jasperware, což česky znamená jaspisové zboží. A právě z tohoto materiálu je krásná dóza naší čtenářky. Samotná nádoba je vytvořena ze světlemodré hmoty, na kterou byly nalisovány bílé reliéfní motivy z řeckých tragédií. Tato krásná dóza zřejmě sloužila jako nádoba na čajové pečivo a tak je docela možné, že byla součástí většího čajového servisu.
Určit stáří této pěkné starožitnosti je vcelku jednoduché. Wedgwoodovi dědicové totiž v roce 1860 zavedli řád do označování svých výrobků a k firemnímu názvu přidávali kód. V našem případě je tímto kódem trojice písmen HMX a podle tabulky, kterou vlastní každý dobrý starožitník, zjistíme, že dóza byla vyrobena v roce 1869. Takto staré výrobky z Wedgwoodovy továrny se na našem trhu antikvit téměř nevyskytují, a tak cena této urny na popel, jak ji žertem nazval manžel tazatelky, by mohla na některé z aukcí dosáhout i 30 tisíc korun.