Polštářová válka na Vinohradech

Polštářová válka na Vinohradech
Mária Uhrínová	Ročník 34 - číslo 43

Poslední premiérou divadelní sezony 2001-02 na scéně Vinohradského divadla je antická komedie Lysistrata, jedna z mála dochovaných her Aristofana, autora žijícího v době, kdy válčení bylo přirozenou součástí života. Není se proto čemu divit, že ženy - dárkyně života, jak jsou vznosně označovány - se válkám vzepřou. Ke svému protestu použijí nejen argumenty, ale hlavně odepřou svým rozkochaným mužům manželské lože.

Válka, vztahy žen a mužů, láska a sex jsou témata stará jako lidstvo samo. Po několika osvědčených překladech (V. Šrámek, F. Stiebitz) se o úpravu tohoto vděčného textu pokusil herec, spisovatel a spouzakladatel Divadla Semafor Jiří Suchý. Slovo "pokusil" jsem nezvolila náhodně. Divák jistě ocení srozumitelnost Suchého překladu. Jenomže veškerou tou lehkostí zbavil "nachu" původní verš a způsobil, že se ztratil i antický duch komedie. Rozpor mezi vysokým a nízkým stylem je odbourán a vznikla obyčejní, fádní až televizní rovina, prostor pro demonstrování slov, gest, bezbřehé veselosti a nic neříkající nevázanosti.

Režisér Jiří Menzel již od dob jejich spolupráce v Semaforu na Suchého poetiku slyší. Na jevišti vidíme hru se zpěvy, nebo jakýsi náznak muzikálu, po kterém všechna divadla prahnou, protože jeho veličenstvo divák se chce bavit. Upocenost, zplihlost a užvaněnost jsou základní rysy inscenace. Výtvarná stránka je zcela nejednotná a splňuje pouze dekorativní roli. Kašírovaná scéna (K. Glogr), které vévodí typický obrys ležícího ženského těla s kopcemi boků a ňader (tak příznačný pro všechny kresby družiček výtvarníka J. Suchého), je doplněna polštáři, tradičně vybízejícími k nevázaným milostným hrám, zde však prvoplánově vázaná k (ne)milostnému odříkání.

I přes všechny výtky musím uznat, že vinohradské představení přece jenom odráží dnešní realitu. Poukazuje na znepokojivou skutečnost: ženy jsou velmi nespokojeny s "mužským vedením světa", se všemi muži typu Klátila, Koita, Ospalida, Pidla (jak je vtipně česky pojmenoval J. Suchý). Jenže celá ženská pospolitost - antická, ale i ta dnešní- včetně titulní Lysistraty (Zlata Adamovská) nenachází správné řešení: použije k nápravě mužských jejich vlastní praktiky. To se jak u Aristofana , tak ve skutečném životě ženám vymstí - opilí chlapi vždy usnou bez činu a ženy buď pláčou do polštářů, nebo zcela k obrazu mužů vedou válku.