| Feministky:
nejsme žádný spolek! |

|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 42 |
Zdánlivě agresivní názory některých tzv. bojovnic za ženská
práva (feministek) vyvolávají někdy dojem, že feminismus je záležitostí
uražených starých panen. Není divu, že mě zajímalo, co to ten feminismus
vlastně je.
Protože nevím, jak do toho, abych vyloučil mužskou
zaujatost (šovinismus), pokusil jsem se porovnat názory a metody ženského
hnutí před sto lety a dnes. Ty starší cituji podle článků otiskovaných v
dobových ženských časopisech, současný pohled na problematiku ženského
světa vyjadřuje ředitelka feministického spolku (tohle označení mi ovšem
neschválila) Gender studies, obecně prospěšné společnosti zabývající se
ženskými právy, paní Michaela Marksová-Tominová (dále MMT):
"Feminismus není žádné jednolité hnutí. Každopádně mužský šovinismus
není reakcí na feminismus, ale naopak. Ženské hnutí vzniklo jako reakce na
staletí trvající situaci, ve které byly ženy považovány za jakési druhořadé
muže."


Nejsou feministky zapšklé staré panny?
Americké ženské listy se k této otázce roku 1901 vyjádřily takto: Jsou
jako nedoručené zásilky zůstavší na expresní stanici. Byly původně někomu
určeny, avšak osoba ta, které patřily, se nenalezla, buď že byla špatná
adresa, anebo nedosti čitelná. Často jsou to cenné předměty, které, pokud
by byly správně doručeny, byly by způsobily mnoho radosti a potěšení pravému
majiteli.
MMT: "Je pozoruhodné, že představa o feministkách jako šeredných ženách,
které se rozhodly bojovat za ženská práva, protože o ně nestál žádný
muž, zůstává sto let stejná - a naprosto stejně nepravdivá. Ženy, které
před deseti lety zakládaly Gender studies, jsou všechny vdané a mají děti."
Hlavními požadavky ženských spolků před sto lety bylo volební právo pro
ženy, možnost studovat a stejná odměna za stejnou práci. Zatímco o volebním
právu žen dnes v civilizovaných zemích nikdo nepochybuje a ženy tu tvoří
větší polovinu voličů, počet studentek na vysokých školách zůstává
spornou záležitostí a je tu i podezření z tzv. pozitivní diskriminace. Otázka
třetí není dosud uspokojivě vyřešena.
MMT: Je dobré si připomenout, že právo volit a studovat
nemají ženy ani v západoevropských zemích tak dlouho. Např. na univerzitě
v Cambridgi sice ženy mohly studovat od r. 1869, ale nesměly se zúčastnit
promoce. První ženou, která tu symbolicky převzala diplom v r. 1948, byla
nedávno zesnulá anglická královna-matka! A některé perličky z volebního
práva: Itálie 1945, Francie 1944, Belgie 1948, Portugalsko 1976.
Děvče, které si samo chléb svůj vydělává
Dívky, hledající místo, málokdy mají vytříbený názor na svůj poměr k
zaměstnavateli. Za plat musíme něco vykonati, neboť žádný šéf nemůže
dávat peníze zadarmo. Práci nutno věnovati veškerou energii a celý zájem.
Rozumějte, že každému šéfovi leží především zájem obchodní na
mysli, potom teprve zájem váš. Továrny, obchody a kanceláře podobají se
úlům a nejsou zaopatřovacími ústavy pro nezpůsobilé. Jak často odpoví
obezřetný zaměstnavatel takové uchazečce, že nemá volného místa (Šťastný
domov 1908). A jak dnes feministky obhajují tvrzení, že nefunguje zákon trhu
práce a že zaměstnavatel (jímž může být i žena) neplatí stejné peníze
ženě za stejný výkon jako muži? Cožpak jsou podnikatelé tak hloupí, že
platí zbytečně víc (muži), když by mohli platit méně (ženě) za tutéž
práci?
MMT: "To, že u nás existují velké nerovnosti, dokazují statistiky,
nejedná se o čísla ženských organizací. Souvisí to se segregací na trhu
práce, povolání vykonávaná ženami jsou méně hodnocena. U mužů se také
automaticky předpokládá, že živí rodinu a tudíž potřebují větší
plat. Ženy ve vyšších funkcích se prý nemohou tak dobře soustředit na práci,
protože se zároveň starají o rodinu. Zároveň jsou "vinny" samy
ženy, které si samy říkají o nižší mzdu."
Kdo jsme a co chceme
Roku 1887 usnesla se americká ženská Liga pro volební právo oslavit čtyřicetiletí
tohoto hnutí mezinárodním sjezdem. O rok později byl založen Svaz amerických
ženských spolků. Na sjezdu v Chicagu v roce 1893, za účasti žen z 30 států,
se myšlenka rozšířila na založení Mezinárodní rady žen (Světového
svazu žen). Českou místopředsedkyní tu byla zvolena Josefa Zemanová, pozdější
redaktorka časopisu Šťastný domov. Na třetím sjezdu v Berlíně roku 1904
byl založen Světový svaz pro hlasovací právo žen.
Paní Sewallová, tehdejší předsedkyně Rady se v té době
o českých ženách vyjádřila: "Nevzdávám se naděje, že české ženy
stanou se v krátké době mocným faktorem v mezinárodní radě žen, nechť už
do ní vstoupí jako členky rakouského svazu nebo jako neodvislá národní
jednota."
MMT: Všechny významné české spisovatelky, o nichž se učíme
ve škole, byly velmi aktivní v ženském hnutí. Např. Eliška Krásnohorská
usilovala dvacet let o založení dívčího gymnázia (Minerva), protože jedině
maturita mohla ženám otevřít přístup na vysoké školy. Ženské hnutí
tehdy spolupracovalo i s muži (T.G. Masaryk, Vojta Náprstek...).
Co dělají ženské organizace
Jest nepochopitelno, že ještě dnes se najdou lidé, kteří se ve své nevědomosti
táží:"A k čemu vlastně jsou ty ženské kluby?" Nejlepší odpověď
dává ženský klub v Chicagu, jenž první na světě zasadil se o soud pro
mladistvé provinilce, otevřel vězeňskou školu, sebral peníze na průmyslovou
školu pro chudé a vybavil osmdesát veřejných umýváren. Provozuje bezplatné
právní poradny pro chudé ženy a dítky. Zařídil sbírky šatstva i
stanice, ve kterých se rozdává mléko a založil nadaci pro chudé ženské
studenty. Tyto a další skvělé doklady lidumilné činnosti vysvětlí lépe
než celé knihy, jak vznešený úkol si vytknul Ženský klub v Chicagu.
MTM: Tomu byste měli věnovat samostatný článek. Někdejší
Politická strana žen a matek sice dávno zanikla, ale fungujících organizací
je několik desítek, třeba Unie katolických žen či Kluby křesťanských žen,
vykonávající rozmanitou charitativní činnost. Klubů mateřských center je
u nás asi 120. Početně největší zůstává Český svaz žen. Pak jsou tu
politické organizace jako Klub levicových žen a Sociálně demokratické ženy.
Dále je tu řada regionálně působících organizací a sdružení žen manažerek
a podnikatelek. Gender studies je informační a vzdělávací centrum a
knihovna, kromě toho působí i skupiny na univerzitách v Praze a Brně,
organizující přednášky z oblasti "gender studies" tedy o všem,
co se týká vztahů mužů a žen. V Sociologickém ústavu AV působí Gender
team a Národní centrum žena a věda.
Budoucnost a cíle Mezinárodní rady žen formulovala před
sto lety její významná členka lady Aberdeen: "Děti dospějí v lepší
rodiče, v lepší občany, lepší muže a ženy. Jako muži a ženy budou nadšenější
pro lidskost, vděčnější za krásu a radost života, odhodlanější čelit
svízelům a starostem."
MMT: Z mužských organizací znám jen Unii otců usilující
o rovné svěřování dětí do péče oběma rodičům. Fakt, že soudy svěřují
děti po rozvodu téměř výhradně matkám,
je další podobou genderového stereotypu, jehož důsledkem je tentokrát
diskriminace mužů.
Ženy ve společnosti
Paní Cobeová do bostonského časopisu Globe před sto lety
napsala:"Každá nevýhoda, s níž se setkává žena při své domácí i
veřejné činnosti, je zbytkem brutálního názoru o nadřízeném a podřízeném
pohlaví. Ženy ušly veliký kus cesty od doby, kdy musely rozemílati všechno
zrní a nosit všechna břemena, leč nesou dosud mnoho nespravedlivých břemen,
mezi nimiž nemalým je i vědomí, že je vůbec nésti mají a musí. Příroda
dala ženám přednosti stejné, ne-li větší, nežli jsou přednosti mužů.
Dokud však platí jejich umělé omezování, dotud je velkou nevýhodou být
ženou!"
|