| Nitěnky |
|
|
Zoja Zlonická |
Ročník 34 - číslo 42 |
PRO ŠIKOVNÉ RUCE
Toto "čarování" s nití zkoušejí rády i děti, které mají k výtvarným činnostem veskrze záporný vztah. Jde tu o hru s náhodou, fantazií, na které se (kromě umazání) nedá nic zkazit.
Přeložíme a zase rozložíme bílý kancelářský papír. Připravíme si asi 40 cm pevné nitě, na jednom konci uvážeme očko na držení. Volný konec nitě namočíme do inkoustu a rozložíme ve smyčkách na papír. Vyzkoušíme na jednu polovinu nebo na prostředek. Suchý konec nitě musí přesahovat okraj papíru. Nyní papír přeložíme, zatížíme (vhodné jsou Zlaté stránky - alespoň se nemusíme bát ušpinění) a nit vytáhneme. Teď to přijde! Papír rozložíme a vidíme nejen otisk nitě, ale i stopu pohybu, který se vytvořil při vytahování.
Výsledek nejde příliš naplánovat, ale většinou potěší. Vznikla sukně pro secesní dámu, mořská rostlinka nebo fantastické bytosti v družném rozhovoru?