Důležité maličkosti

Důležité maličkosti
PhDr. Jana Skarlantová	Ročník 34 - číslo 42

Až doposud byly středem našeho zájmu oděvy našich prababiček a pradědečků určené pro různé příležitosti společenského života: na korzo, do tanečních síní, na kluziště i do lázní... A bylo nač se dívat! Všechny ty složité a reprezentační toalety by však byly značně neúplné bez doplňků. Vždyť doplňky dotvářejí styl oděvu - to známe všichni ze současné módy. V přísné oděvní etiketě konce 19. a začátku 20. století však znamenaly doplňky mnohem více nežli jen doplnění oděvu.

Často se stávaly přímo "stavovským odznakem" určité společenské skupiny, viditelným symbolem společenského postavení. Právě podle určitých doplňků bylo možné poznat na první pohled nejen to, jak kdo drží krok s panující módou, ale přímo k jaké společenské vrstvě náleží.

Takovou "vizitkou" společenského postavení byl například klobouk. Vyděloval městskou dámu od prosté městské ženy, která měla hlavu zabalenou do šálu nebo jako venkovanka nosila šátek. Bylo totiž nemyslitelné, aby se žena objevila na veřejnosti prostovlasá. Proto se pokrývce hlavy věnovala taková pozornost. Románová postava Kráčmerky Popelky Biliánové názorně dokumentuje, jakou proměnu z chudé ženy v "milostpaní" symbolizuje právě klobouk:

"Švadlena vybalila klobouk z novin - milostpaní seděla jako před korunovací - a už se klobouk vznášel nad její hlavou a zpolehounka dosedl. Ach, to je blahost! Na temeni sítí panskou výsost klobouku - a matka Kráčmerka sedí ztuha jako věž pod makovicí, v panské bázni, aby jí klobouk nespadl. Švadlena zepředu znalecky studuje usazení klobouku a každou chvíli ho pošupuje buď dopředu, nebo dozadu...

Švadlena usoudila, že se milostpaní musí pod klobouk jinak česat, kdepak, takový uzlínek z vlasů jako brambora nemůže pod kloboukem být. Hned tedy milostpaní rozpletly vlasy, Barča držela jehlice, Anna hřála želízko a švadlena milostpaní česala. Napálila jí trochu vlasy, načechrala je, zavázala tkanicí, sepnula jehlicemi a ve chvilince měla milostpaní "jinou hlavu". A teď klobouk seděl na hlavě jako čepička na žaludu, jako rostlý.

Všechny milostivou chválily, jak krásně jí to sluší, a švadlena se teď dodatečně rozhněvala na šálu: ani vidět ji nemůže. Atˇ se ušijí šaty co možná nejnóbleji, šála hned sníží jejich vzhled. Kdežto klobouk, kdyby byl za dva šestáky, už jim dodá panského významu. Paní Kráčmerka byla teď už dočista paní v klobouku Dívala se samolibě do zrcadla, ale měla strach, jak bude s kloboukem, až vyjde ven. Na vrchu hlavy sice cítila něco jako věž nebo košík, ale krk měla holý, tak jí pořád připadalo, že jí od uší pod bradu fouká vítr."
( Popelka Biliánová - Do panského stavu)

Klobouky se staly vděčným objektem stále se proměňující módy a neméně vděčným tématem kritiků i humoristů. Zvláště v době, kdy se secesní rozměrné klobouky proměnily ve "výstavu" vycpaného ptactva, vzácného peří a kožešin - často i s vycpanými částmi "zvířátek".

S hadem na krku

Ještě jeden doplněk stojí za naši pozornost: boa. Tento dlouhý, úzký šál, který se vinul kolem dámy a obtáčel jí šíji jako had, dostal své jméno opravdu podle hada. Dokonce toho největšího a nejnebezpečnějšího: hroznýše královského ( latinsky "boa constrictor "). Ovšem tento "had" z kožešiny, případně ze pštrosích per, nebyl na rozdíl od svého živého vzoru nebezpečný. Naopak. Prokazoval svým nositelkám cenné služby: chránil secesní dámy před zimním chladem.

Podobnou praktickou službu vykonával i další módní doplněk - rukávník. I když se každou sezónu trochu měnil jeho materiál, barevnost i velikost (od rozměrných tvarů až po miniaturní), byl takový "štucel" praktickým doplňkem toalety v chladných dnech. I tato "maličkost" ( často velmi nákladná) zařazovala nositelku do určité společenské skupiny. Dáma, která si hřála ruce v rukávníku, nenosila nákup! Ten za ní v košíku musela nést služka.

Květy v zimě

I když si secesní móda libovala v záplavě květin na jarních a letních kloboucích i toaletách, v podzimním a zimním období bychom květiny jako módní doplněk patrně nečekali. Některé kombinace jsou pro nás překvapením. Například živé květy na rukávníku! "Rukávník z šedého sametu, na straně koketně zdobený kytičkou fialek, darovanou rukou milovanou - může být něco hezčího?" - táží se Nové Pařížské módy v lednu 1895. Živé květy uprostřed zimy byly ovšem luxusní ozdobou. Dovážely se do velkých měst z francouzské riviéry. Méně majetné ženy musely vzít zavděk kytičkou umělou. Ta zato vydržela kvést celou módní sezónu.