Bára Štěpánová

Bára Štěpánová: Nejsem ani Barunka, ani Divá Bára
Venda Šebrlová	Ročník 34 - číslo 42

Dělat rozhovor s tak známou osobností je o strach. Co zjistíte ve slovníku Kdo je kdo? Nic. Pátráte po známých a informace jsou kusé a protikladné: někdo mi záviděl (jé, taková bezvadná ženská!) a jiný litoval (ta stará puberťačka!). Ona sama lidem říká, aby ji brali s nadsázkou. Odpovídá stručně, protože už všechny možné otázky za ta léta dostala a ví, co říci. Jedině mi neřekla, kolik jí je let.

X Jaká vlastně jste?
To se musíte zeptat druhých, já se nijak nezkoumám ani se sebou nezabývám. Proč bych se taky měla hodnotit?

X Jak moc jste se odrodila? Matka učitelka, otec literární vědec a vy duše bloudící uměním: muzikantka, herečka a moderátorka…
To až tak není: táta miloval muziku a psal i hudební kritiky, takže jsem se zase až tak moc neodrodila. To, co dělám, je vlastně zásluha mého tatínka. Například jsem od čtyř let hrála na klavír, ale neměla jsem (jak se říká hezky česky) "sicflajš". Neměla jsem dost pevnou vůli cvičit - ale tu vlastně nemám dodneška na nic.

X Co by vám tenkrát bylo milejší?
Myslím, že jsem po ničem netoužila. Ani jsem nikdy ničím nechtěla být - nebo si to už nepamatuju?!

X Na klavír jste zanevřela?
To ne, protože jsem na něj hrála ještě na konzervatoři (a protože tam byli lidi, kteří na klavír nikdy nehráli, tak jsem mezi nimi byla velice dobrá klavíristka!). A byla jsem i dobrý muzikant (profesoři o mně říkali, že mám velký talent). To je pravda, protože mám hudební cítění, slyším dobře, ale chybí mi technika.

X Jak se vám líbilo zpívání v Kühnově dětském sboru?
Všechna ta muzika spolu souvisela a navíc: zpívala jsem v operách a jezdila po světě v době, kdy to nebylo běžné. V Národním divadle to bylo moc krásné a dojmy z vystupování mám strašně silné.

X Kolik vám bylo let, když jste tam byla poprvé?
Osm. Zpívala jsem v Lišce Bystroušce, Jakobínovi, ve Stavovském divadle v Bohémě, v Řeckých pašijích…

X Jak se dítěti zpívá Bohuslav Martinů??
My jsme tam zpívaly jen Kyrie Eleison, to byla to docela těžká muzika, ale já jsem spíš měla problémy s Janáčkem.

X Proč?
Ta jeho muzika není moje krevní skupina. Přitom ale mám ráda moravské lidové písničky…

X Jaká se vám tehdy líbila muzika?
V jedné rovině ta, kterou jsem s tátou poslouchala na koncertech - a v druhé rovině písničky Voskovce, Wericha a Ježka a pak Suchého a Šlitra.

X Copak vy si pamatujete začátky Semaforu??
Chmm, tak stará zase nejsem, ale znala jsem je z desek. A víte, že do doby, než jsem v Semaforu začala hrát, jsem nikdy v tomhle divadle nebyla!?

X Vy chodíte do divadla víc jako herečka než divačka, že?
Když jsem studovala, tak jsem do divadel samozřejmě chodila - a teď skoro vůbec ne.

X Ale kdybyste měla čas, do jakého divadla byste šla?
Do žádného! Už jsem si všeho kulturního vyžití tak užila, že jsem nejraději doma. A jako herečka? Pokud by bylo nějaké zajímavé angažmá, tak snad ano.

X A co děláte kromě vychovávání dcery Dominiky?
Ta už se stará sama o sebe, vždyť je jí dvanáct let! Když mám čas, tak nedělám nic: sedím, odpočívám, koukám do krbu a nemám pocit, že musím něco dělat.

X Jak zvládáte výchovu dítěte a domácnost?
Až přestavíme dům, tak počítám s tím, že budeme mít hospodyni. Rozhodně se nevyžívám ve vedení domácnosti a vyvařování.

X Kdybych k vám přišla na oběd, co bych dostala?
Nic, šly bychom do restaurace.

X Dokáže vás vůbec něco přivést do rozpaků? Působíte velmi suverénně.
Protože si poměrně dost věřím.

X Je to vaší pohotovostí nebo drzostí?
To asi každý člověk vnímá jinak: někdo si třeba myslí, že můj způsob komunikace s lidmi je tak zvaně přes čáru a že bych se například k lidem postiženým měla chovat jako k postiženým. Jenže to já zásadně nedělám! Některé lidi to dráždí, někteří to berou - ale mně záleží na těch, se kterými ve studiu mluvím a navíc předem sonduji, co si k nim můžu dovolit.

X Stalo se vám jako televizní moderátorce, že jste nevěděla, co říct?
To bylo v jednom dílu pořadu Trní, kde jsem měla jako hosty lidi duševně nemocné. Když je někdo postižený tělesně, tak víte co je a žádné problémy nenastanou. Ale lidská duše je nepostižitelná a duševní chorobu na člověku nevidíte. Nechtěla jsem se jich nijak dotknout a tak jsem velice pečlivě volila slova a hned v úvodu jsem divákům připomenula, že oni neradi přijímají označení "blázen", ale jsou "uživatelé psychiatrické péče".

X Zatímco já i vy o sobě můžeme stokrát denně říct "to jsem ale blázen"…
Tak mi to bylo řečeno. A moji hosté na to byli opravdu velice citliví.

X Vy nemáte možnost ovlivnit, s kým budete natáčet?
V televizi Prima máme dobrou partu, které stoprocentně věřím. Štáb mi nepřipravuje scénář, ale příběhy lidí, se kterými budu mluvit. Takže je v zájmu všech, aby byli ve studiu lidi, se kterými se dá povídat. Tohle bylo téma "Žiju s bláznem" a bylo velmi zajímavé. Ukázalo se, že tito lidé mají svůj zajímavý svět, který nás může obohatit.

X Stejně jako lidé mentálně postižení…
To je pravda. A víte, že mentálně postižení mají smysl pro humor? To jsem objevila nedávno. Jezdím jednou za půl roku do Františkových lázní za dospělými mentálně postiženými lidmi: oni si připraví představení a já jim je moderuju. Například si vymysleli módní přehlídku - a to vám byla taková sranda! Oni si dělali legraci sami ze sebe!

X Jste zřejmě dost pracovně vytížená…
No… Na jaře jsem točila takovou malou roli ve filmu, pak bych se měla objevit v jednom díle Černých baronů režiséra Herze… V televizi dělám Cestománii a jednou za týden Trní, takže je toho dost. A hodně věcí dělám pro golf.

X Je pravda, že jste tomuto sportu zcela propadla? Jak dlouho už golf hrajete?
Čtyři roky. Umím toho tolik, abych mohla na hřiště. Uhraju osmnáct jamek tak, že mám zelenou kartu - "řidičák na golfové hřiště", takže tam smím.

X Prý jste taky vášnivý karbaník - mariášník?
To je omyl, který se už dlouho traduje! Mariáš hrál můj tatínek a já jsem se ho naopak nikdy nenaučila. Myslím si, že jen výjimečně se ho ženská může naučit dobře.

X Co je vaším koníčkem?
Ráda pracuju a po práci ráda odpočívám. A v poslední době jsem se zamilovala do kytek - takže jsem naučila svého přítele (a budoucího muže), že mi jednou za týden nosí růžičky a já si je doma aranžuju. Ale nic nepěstuju, protože to mi moc nejde. Dřív jsem každou zvadlou kytku obrečela, ale teď říkám: Když mě nechceš, tak běž!

X Baví vás nakupovat oblečení? Módní hlídky ve společenských časopisech o vás píší často a s despektem…
No, myslím si, že se oblékání přisuzuje zbytečně velká důležitost. Oblékám se tak, abych se cítila dobře a jestli se to někomu líbí nebo nelíbí, jestli jsem "in" nebo "out", mě nebaví řešit. Utrácím dost peněz za oblečení, ale jen proto, že mě to baví.

X Dokážete oblečení vyhodit?
Já je spíš rozdávám. Když už není kam dát.

X Záleží vám na tom, co si o vás lidi myslí?
Záleží mi na tom, aby si o mně to dobré mysleli ti, na kterých mi záleží. A co si o mně myslí "národ"? Kdybych se chtěla zavděčit všem, byla bych povrchní. Chci být osobností, kterou nemusí všichni milovat. Když jsem začala točit Trní po Petru Vackovi (hodném a jemném moderátorovi), tak jsem dostávala hlavně od ženských rozezlené dopisy - ale teď už dostávám dopisy hezké, od těch, kteří si mě vybrali.

X Venku je hnusně a vy svítíte dobrou náladou. Jak to vydržíte bez sluníčka?
To se moc pletete! Já jsem naopak strašně závislá na ročním období: když začne padat listí, tak je to pro mě šílená doba! Teď mému kamarádovi Jirkovi Melíškovi zemřela žena Olinka, se kterou žil dlouhá léta, a já jsem si uvědomila, že stačí jen trošku, aby se lidské štěstí zhroutilo. Z toho mám strach: ze smrti, nemoci, bolesti… Nedovedu si představit nic horšího, než když je člověk nemocný a už mu nestačí aspirin.

X Pojďme mluvit o věcech radostnějších: jak byste prožila ideální volný den?
Dlouho bych spala. Pak bych udělala důkladnou anglickou snídani s džusem, toasty a šunčičkou - snídaně (na rozdíl od ostatního jídla) vařím moc ráda. Byl by to můj košilkový den (kdy nevylezu z noční košile). Ale kdybych nebyla moc utahaná, tak bych jela hrát golf.

X Dáváte ráda rozhovory?
Jen když si s někým povídám a není to jen kladení otázek. To z toho já nic nemám. Teď jsem fajn…