Nejen pivo dělá hezká těla

Nejen pivo dělá hezká těla
Rudolf Baudis	Ročník 34 - číslo 41

Pokud si myslíte, že akvabely provozující synchronizované plavání, což je jeden z pěti oficiálně uznávaných plaveckých sportů, jsou příkladem moderního a výhradně ženského sportu, ve vědomostní soutěži byste s takovou odpovědí neuspěli. Se synchronizovaným plaváním začali totiž už v polovině 19. století na kanadských jezerech muži.

Dnešní populární pánský První Český klub krasoplavců z Prahy je tedy vlastně jen návratem k počátkům tohoto sportu. Ženy se synchronizovanému plavání začaly věnovat takřka sto let po mužích, když ho mezi světovými válkami propagovala Američanka Gay Curtisová, jejíž skupina studentek tento sport přivezla i do Evropy. Svou ukázkovou olympijskou premiéru měly akvabely v roce 1956 v australském Melbourne, od roku 1980 se soutěží i o olympijské medaile.

Zatímco s vodními pannami se podle svého líčení setkal už Kolumbus při březích Ameriky, ve skutečnosti to byly asi nevábné ochechule příbuzné slonům nebo jiní mořští savci, pohled na urostlé vodní muže, předvádějící pod vodou i nad hladinou své reje, se dá přirovnat k dovádění lachtanů. Už třetím rokem patří k největším atrakcím plaveckých soutěží, podobně jako lachtani upoutávají pozornost návštěvníků každé Zoo.

Martin Kopecký, kapitán krasoplavců, vznik tohoto originálního spolku vysvětluje: "Jednoho dne jsem při vaření oběda sledoval zároveň jedním okem televizi. Dávali tam přenos z Evropského poháru v synchronizovaném plavání. Výkony krásných dívek mi vnukly myšlenku, že když mohou ženy hrát fotbal a hokej, házet kladivem či vzpírat činku, proč by muži nemohli provozovat také nějaký sport dosud nespravedlivě vyhrazený jen ženám, třeba krasoplavání. Začal jsem obcházet hospody a obvolávat kamarády. Jedni se báli, další se styděli, jiní zbaběle tvrdili, že nemají čas. Úspěchem bylo už to, že jsme se na prvním tréninku neutopili, pak se nám ve vodě začaly dařit jednotlivé kousky, posléze je dát dohromady do jakési sestavy. Nemůžeme sice dívkám konkurovat v ladnosti pohybů, zato jsme do bazénu přinesli trochu sebeironie a legrace."

Může za to Vančura
Pokud snažení krasoplavců někomu připomíná mistra Důru z Vančurova Rozmarného léta, je to nejspíš díky pruhovaným koupacím oděvům s ramínky a nohavicemi, buřinkám a doutníkům, obě posledně jmenované typické součásti krasoplaveckého šatu ovšem během vystoupení zůstávají na břehu. Krasoplavci se ani nepokoušejí vančurovskou inspiraci zapírat: "V bazénu, pravda, na to není čas, ale po náročném tréninku můžeme filozofovat u chlazeného moku v naší základně ve vinárně U Věstonického Venouše."

S pomocí Sekce synchronizovaného plavání Českého svazu plaveckých sportů získali krasoplavci tréninkové možnosti v hloubětínském bazénu a také trenérku. Zkušenou, půvabnou a přísnou akvabelu Kateřinu Holovskou. "O tom, že založení pánského krasoplaveckého spolku nebyl tak úplně nesmyslný nápad, svědčí i to, že naše příznivkyně záhy založily fanklub krasoplavců, což nás zavazuje neustále se zdokonalovat. Po více než dvouletém úsilí se nám podařilo loni dokrasoplavat na brněnské mistrovství republiky v synchronizovaném plavání. Zatím jen exhibičně, protože muži jsou v tomto sportu stále diskriminováni a nemají své soutěže. A to přesto, že jsme se už dokázali vnutit i na OH 2000 v australském Sydney, byť mimo oficiální program."

Rozhovor s krásnou slečnou Kateřinou (jedna z posledních příležitostí ji takto oslovovat, protože se za týden vdává) byl z novinářského i mužského hlediska nadmíru příjemnou záležitostí:

Co děláte?
"Pracuji u hasičů, odpoledne jako trenérka akvabel a v neděli také jako trenérka krasoplavců. Mužští akvabelové existují zatím jako občanské sdružení, v plaveckém svazu se pro ně nějak nedaří najít patřičnou kolonku. Pravidla mezinárodního plaveckého svazu sice synchronizované plavání považují za ženskou disciplinu, ale výslovně start mužů v tomto odvětví nezakazují (v paragrafu o rychlostním plavání se naopak říká, že kvůli využití volných drah mohou spolu startovat muži i ženy v jednom závodě), takže se už v družstvech žen vyskytli i hostující muži. Já se zatím do bazénu společně s krasoplavci ponořit nehodlám. Ale když už jim dělám trenérku a choreografku, třeba i na to dojde."

Přestože se krasoplavci považují za amatéry, neobejdou se bez podpory sponzorů.
"Jen dresy nás stojí pár tisíc, nemluvě o pronájmu bazénu a cestovném. I když nám sem tam někdo přispěje, pořád jsme chudý sport. Jsme vlastně už uzavřený spolek, kdyby měl někdo chuť nás následovat, raději ať si založí vlastní klub. Jeden takový už založili pánové v Olomouci, ale v poslední době o sobě nějak nedávají vědět. Škoda, rádi bychom se s někým poměřili.

Vybavením se mužští akvabelové neliší od svých ženských protějšků. Stejně jako dívky používají i krasoplavci skřipec na nos a plavky, které podle regulí musí být neprůhledné. Vzhledem ke své tělesné vyspělosti si je musí nechat šít na míru. Dokonce jsme už vyzkoušeli i společné vystoupení s dívčími akvabelami. Synchronizované plavání proto už vlastně nelze nazývat výlučně ženským sportem."

Pokud byste chtěli hledat nějaké srovnání, mně dívky v bazénu připadají jako štíhlé plachetnice a muži vypadají jako důstojné a majestátní parníky, při výkonu totiž také přiměřeně odfukují. Pak by se ovšem pro mužské synchronizované plavání hodilo spíš pojmenování krasoplavba. Ale přišli jsme se něco dozvědět o krasoplavcích, takže poslední otázky pro Kateřinu: Nemusejí se krasoplavci, vzhledem ke svému zažitému životnímu stylu, obávat dopingové kontroly?

"Zatím používám jen dechovou zkoušku. Na trénink, natož na soutěž by neměl nikdo přijít v povznesené náladě. Mám sice záchranářský kurz, ale vzhledem ke svému váhovému handicapu bych podroušeného tonoucího krasoplavce z vody těžko lovila."

Jsou-li krasoplavci zatím jediní, jsou tedy i nejlepší. Stačí hodina společné přípravy týdně na provozování vrcholového sportu? "Mládenci mají i domácí úkoly, takže trénink je jen jakousi secvičnou. Improvizace nemá při vystoupení uplatnění a každá chybička je vidět. Diváci jsou většinou odborníci, ale zatím jsme sklízeli jen potlesk, ještě nás nikdy nevypískali. Při vymýšlení sestavy pro kluky se musím držet reálných mužských možností, přece jen jsou limitováni svou tělesnou konstrukcí. Nemají např. takový rozsah pohybů jako ženy, rychleji klesají ke dnu. Skutečným porovnáním úrovně naší skupiny krasoplavců bude, až si hoši budou moci změřit síly navzájem. Zatím ve světě podobná skupina neexistuje."