Pieta v loďce

Pieta v loďce
Mária Uhrinová	Ročník 34 - číslo 40

Mnoho lidí dnes hledá ztišení. Někteří je hledají ve víře, druzí v přírodě, další v knihách. Básník, překladatel, grafik a hluboce věřící člověk Bohuslav Reynek žil ve zcela jiné době, která ale také nebyla prosta chaosu a utrpení.

Na počátku svého dlouhého života (1892 -1971) prožil Reynek okouzlení poezií a uměním, které jej přivedlo ke studiu francouzských moderních básníků. Rozhodující pro jeho život se stalo setkání s Josefem Florianem, který ve Staré říši na Moravě vydával ty nejlepší knihy. Reynek pro jeho edici Dobré dílo přeložil francouzské autory - Milosze, Claudela, Péguyho, Corbiéra a dalších. Objevil pro české čtenáře - a pro svůj následující život - francouzskou básnířku Suzanne Renaud. V roce 1926 se s ní oženil. Manželé žili střídavě na Moravě a ve francouzském Grenoblu a psali básně, Reynek též překládal a ilustroval jednotlivá vydání.

Na rastr:
Básník a výtvarník, který se nikde neškolil, měl ve Francii úspěch - v letech 1927-29 vystavoval svoje kresby, pastely i lepty na několika výstavách. Druhá světová válka ukončila svobodné a umělecky a lidsky nejšťastnější období Reynkova života. Po smrti otce převzal rodinný statek a čelil aroganci německých okupantů s mystickým klidem a hlubokou vírou v Boha. Co v něm nezlomila válečná léta, to se povedlo novým vládcům po roce 1948. Básník s rodinou žije v polorozpadlém rodinném statku, stává se z něj pastýř, jehož siluetu je možné vidět na strništích v podzimních mlhách. Vstává ve tři hodiny ráno a dokud se neuvaří brambory pro prasata, která na statku v Petrkově chová pro zemědělské družstvo, ryje suché jehly do plechu.

V posledních dvaceti letech života věnuje této střídmé technice veškerý svůj čas a síly. Je to on, "jenž stírá otisky noci". Výjevy z Bible umístěné do krajiny kolem, mytické postavy v reálných životních dekoracích básníkových - Ruth a Booz, Kristus s rákosem, Pieta za zahradou, Pieta s rybami nebo taky Pieta v loďce, obraz, podle něhož je nazvána celá výstava. Zlá padesátá léta se stále se stupňujícím komunistickým terorem jsou časem Joba. Biblická postava zatížená mnoha ranami osudu má autobiografický rozměr. Básník Reynek se svojí ženou žijí v strašlivých životních podmínkách, o hladu v domě, kde vládne ledový chlad. Lidské, grafické a básnické dílo je tak prorostlé navzájem jako u málokterého umělce.

V šedesátých letech se stěžejní postavou jeho grafik stává Don Quijote, jenž je také podobenstvím života básníka a jeho ženy. Suzanne Renaud témeř po třiceti letech, co mohla naposledy vidět rodnou Francii, umírá v roce 1964 v studeném údolí stínů na Vysočině. V tajíci době šedesátých let se objevují první zmínky o básníkovi Reynkovi, o mytické postavě žijící mimo svět, která se stává magnetem pro mladou generaci umělců. Přijíždějí básník Ivan Diviš, malíř Jaroslav Šerých, fotografka Dagmar Hochová, kunsthistorici Martin a Věra Jirousovi a mnoho jiných. V této době se dostává básníkovu a grafikovu dílu znova pozornosti. Bohuslav Reynek umírá 28. září 1971.

Pod názvem Pieta v loďce má česká veřejnost po mnoha letech možnost vidět soubor 150 grafických listů, kreseb a linorytů. Výstava pražského Památníku písemnictví, věnovaná B. Reynkovi, této výrazné osobnosti meziválečného umění, jenž svým dílem patří i francouzské kultuře, je součástí projektu Česká sezona v Paříži 2002. Instalace v renesančním letohrádku Hvězda (kurátorky Věra Jirousová a Annick Auzimour) trvá do 6. října 2002. Pak se bude stěhovat do Francie, kde bude po celý listopad k vidění v prostorách Galerie Jules Salles v Nimes.