| Pošťáci v sedle |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 40 |
Před více než sto čtyřiceti lety se jistým podnikatelům zdálo dostavníkové spojení mezi oběma břehy Ameriky pomalé, a tak založili Pony Expres. Mladíci na koních dokázali zkrátit dobu doručení pošty napříč kontinentu na polovinu.
Společnost Pony Expressu, založená pány Majorem, Russelem a Waddelem, zřídila na 3000 km dlouhé trase od řeky Mississipi do Sacramenta 190 stanic vybavených celkem asi 500 koňmi na střídání. Každý jezdec znal dokonale svůj úsek, aby ho mohl projet i v noci, ujel vzdálenost kolem 100-150 mil rychlostí až 20 mil za hodinu a vystřídal asi deset koní, než byl sám vystřídán. Výměna koní trvala obvykle jednu minutu. Pro rovinaté úseky byli vybíráni muži z nížin, muži z hor pro přejezd Skalistých hor. 3. dubna 1860 vyjel ze St. Joseph na Missouri první jezdec Ponny Expresu William Richardson. Bylo to jako velký štafetový závod.trvající nepřetržitě celý týden i déle.
Předem bylo jasné, že podnik bude ztrátový, poštovné nikdy nemohlo uhradit náklady, ale zakladatelé doufali ve státní podporu, což se nikdy nestalo, takže se dařilo jakž takž ho provozovat, dokud byly noviny vycházející na obou koncích na Pony Expressu závislé na dodávání zpráv. Jeho konec nezpůsobila ani válka Severu proti Jihu, ani indiánské války, ale dokončení transkontinentálního telegrafu. Pony Express ukončil svou činnost 20. října 1861, kdy doručil poslední z 34 753 zásilek, ale přes krátkou dobu své existence si získal nesmrtelnou slávu, na níž se později přiživovali i slavní pistolníci, ačkoli nikdy žádnou poštu nevezli.
Nezletilí hrdinové
Najato bylo osmdesát dobrodružství chtivých jezdců (na zbohatnutí při této
práci nebyla naděje), jejichž průměrný věk byl 18 let. Mnozí z nich se přihlásili
na proslulý inzerát: Nabízíme zaměstnání - mladým, hubeným, šlachovitým
mužům do osmnácti let. Musí být zdatní jezdci, odhodlaní denně
podstupovat riziko smrti. Sirotci mají přednost. Mzda 25 dolarů týdně.
Za tuto mzdu, která byla dvakrát vyšší, než výdělek dělníka v továrně,
se vždycky našlo dost mladých dobrodruhů, kteří byli ochotni vzdát se
pohodlí a podstoupit riziko.
Pony Express podruhé
Není divu, že Američané jsou na tradice Ponny Expressu hrdí a obnovují je.
A není divu, že je obnovují i vyznavači a obdivovatelé tradic osidlování
amerického vnitrozemí u nás. Sdružují se v občanském sdružení
Westerners International CZ, patřící do světové organizace WI, která má
ve znaku býčí lebku, tzv. Old Joe.
WI CZ má deset zájmových skupin, tzv. corralů, tou nejstarší je právě Československý Pony Express. Jeho první jízda se uskutečnila v září 1985 a vedla ze Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy do moravského Suchdola nad Odrou a od té doby se vždy v srpnu koná každoročně. Toto pravidelné pořádání jízdy Československého Pony Expressu (zkratka ČsXP) oceňováno i v kolébce hnutí westerners. Poté, co jeho jezdci předvedli své umění v USA, je 2. červen dnem Československého Pony Expressu a guvernér jej vyhlásil za významný den státu Nevada.
Naše evropské prvenství
Mezitím to ovšem už dávno přestal být jen "náš malý český"
Pony Express. Od roku 1989, kdy se připojila německá větev, se jezdí
Evropský PE, v roce 1998 se přidali rakouští jezdci a o rok později i
Slovensko, čímž se naplnil původní záměr zakladatelů vyjádřený v názvu
slovem Československý. Letošní, již 18. ročník tak měřil skoro 2400
kilometrů a o úseky se podělilo přes sto padesát jezdců. Jak jsem vyzvěděl
od šerifa corralu Luďka Buriana, při organizaci ČsXP se všichni členové
corralu, jichž je kolem dvou stovek, od šerifa, přes předáky větví, poštmistry
až po jezdce a jejich pomocníky, snaží co nejvíc přiblížit podobě původního
amerického Ponny Expresu.
Jezdci přepravují zásilky od předávky k předávce na jednotlivých úsecích větve, za jejichž obsazení odpovídají předáci větví. I Slováci převzali naše označení a používají slovo vetva. Na území našeho státu je to 50 úseků s celkovou délkou 980 km. Kdo se chce zúčastnit, musí si pořídit uniformu poštovního jezdce. Tou je westernový oděv s červenou košilí a žlutým šátkem.
Svého času to v USA bylo životní nutností. Nenávist indiánů byla namířena proti vojákům a osadníkům, kdežto červené poštovní jezdce nechávali na pokoji. Ti se spíš museli obávat bílých lupičů a i když měli osobní zbraň, spoléhali především na rychlost svých koníků. Jejich hlavním a jediným úkolem bylo doručit poštu za každou cenu. Každý člen ČsXP musí dodržovat Desatero jezdce a slova historické přísahy z roku 1860, která zní: Nebudu klít, nebudu požívat opojné nápoje, nebudu vyhledávat hádky a spory, budu jednat čestně a svěřený úsek zdolám i za cenu života ve stanoveném čase. K tomu mi dopomáhej Bůh.
Spolu s mochillou, což je kožený přehoz přes sedlo se čtyřmi poštovními brašnami k nimž mají klíče jen šerif, poštmistři a předáci větví, předává jezdec svému následovníkovi na dalším úseku i trubku, jejímž zvukem ohlašuje svůj příjezd.
Využijte služeb Pony Expressu
Na určených místech zřizují poštmistři (postmaster) poštovní úřady
(Post Office XP). Má-li zásilka dojít státní poštou, musí být ofrankována,
adresát si ji ale může osobně vyzvednout v místě určení jen s razítkem
XP. Na každém POXP je seznam stanic, do kterých lze zásilku poslat. Zvlášť
důležitým ustanovením jezdeckého Desatera je bod 6 - Jezdec obsadí s koněm
úsek včas.
"Včas" ve slovníku jezdců XP neznamená přesnou hodinu. I když si s výpočtem časů dáváme hodně velkou práci, nikdy se to nedá spočítat s přesností ani na hodinu," vysvětlil mi šerif Luděk Cowpack Burian. "Svou roli hraje připravenost jezdů i koní, terén i počasí. Jezdec na předávacím místě musí čekat o několik hodin dřív, než je teoretický výpočet. Naopak ve 13. ročníku dosáhla časová ztráta šesti hodin. Jezdci úmyslně nepoužívají mobilní telefony, které by jim věci hodně usnadnily, protože ani ti před sto čtyřiceti lety je neměli. I v tom čekání na okamžik, kdy se v dáli objeví červená tečka na koni a zazní zvuk trubky, je nezaměnitelné kouzlo, pro které to všechno podnikáme."
Starodávným heslem jezdců amerického Pony Expressu bylo: Každý jezdec musí být v sedle doma, s koněm dojet i když hoří Arizona. Přejme těm americkým i těm evropským a zejména těm českým jezdcům Pony Expressu, aby ta jejich "Arizona" nikdy nehořela.