| Jak zvířata předpovídají počasí |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 40 |
Tím,
že se teple oblékáme a žijeme v přístřeších chránících nás před
nepohodou, jsme ztratili mnoho ze schopností, které umožnily našim předkům
adaptovat se na životní prostředí a jeho změny mnohdy i vycítit. Při předpovědích
počasí se proto musíme spoléhat na meteorology čerpající z údajů
meteorologických přístrojů a družic. Jak dokazují přírodní katastrofy v
podobě záplav, ale i zemětřesení nebo vichřic, ne vždy se na předpovědi
meteorologů můžeme nebo chceme spolehnout.
Naši předkové neměli televizní zprávy a přece mnohdy se stejnou i větší pravděpodobností věděli, co jim povětrnost v nejbližší době přinese. Nespoléhali se ovšem na vlastní smysly, byli dobrými pozorovateli. Pro většinu zvířat je životní nutností včas vyklidit ohroženou oblast a najít si bezpečné útočiště. Nevíme sice, jak jejich vnitřní barometr funguje, ale lidé žijící v jejich blízkosti obvykle věří, že se na něj můžou spolehnout.
Jak z jejich chování můžeme usoudit na blížící se déšť? Signalizují ho třeba nízko létající vlaštovky. Ty asi o změně počasí nevědí, zato ji cítí hmyz, který je vlaštovčí potravou. Snáší se k zemi, aby nalezl úkryt před deštěm ve skulinách a na spodních stranách listů a vlaštovky ho následují do menších výšek. Zcela opačně se chovají rorýsi, které si s vlaštovkami často pleteme. Ti nedovedou manévrovat při zemi a tak před deštěm zintenzivňují lov ve větších výškách, aby se stačili nakrmit, než jim potrava zmizí.
Za neklamnou předzvěst deště považovali sedláci i vrány létající v krákorajícím hejnu. To je ovšem jejich obvyklé chování s přicházejícím podzimem, který, jak známo, bývá deštivý. To, že před deštěm zalézají žížaly, je jistě proto, že nechtějí být spláchnuty vodou, ale ta často zaplaví jejich chodbičky, takže se pro ně úkryt promění ve smrtelnou past. Pokud s přicházejícím deštěm vylézají žáby a raci, mají dobrý důvod v očekávání bohatě prostřeného stolu, který jim voda nabídne v podobě utonulého hmyzu. Chovají se tak ve svém přirozeném vodním prostředí, sotva bychom si mohli založit meteorologickou kancelář, jakou měl pan Tau díky rosničce zběhlé v zeměpisu a lezoucí v lahvi od okurek po žebříčku nahoru a dolů.
Nevíme jak, ale funguje to
Poměrně spolehlivou předpověď mají díky svému koníčku k dispozici
chovatelé motýlů. Pro ně je životně důležité, aby se jejich potomci
vyrojili z kukel za příznivého počasí, a oni to tak také dělají. Snad se
řídí tlakem vzduchu.
Sedláci mají dost spolehlivého meteorologa v chlévech. Na pokles tlaku signalizující brzký déšť reagují krávy sníženou produkcí mléka. Když kráva při pravidelném dojení dala o litr mléka méně, sedlák obvykle prohlásil: Dneska bude pršet.
Na změny
počasí jsou ale citlivá i mnohá zvířata, do kterých byste to neřekli.
Jedním z nejlepších proroků povětrnosti ze zvířecí říše je pavouk. Už
roku 1477 napsal přírodovědec Konrád Megenberg : Natahují-li pavouci své sítě
výše, bude pršet. A staří hospodáři soudí, že když pavouk pracuje pilně
na své síti přes noc, bude následující den hezky a slunečno. Ruší-li
naopak část svého díla tím, že ho požírá, (tvorba vlákna není
neomezená a pavouk s ním musí šetřit), nastane brzy deštivé a větrné počasí.
Pan Vladimír Melzer se dělí o docela jinou, jistě zajímavou zkušenost: "Když jsem před lety slyšel od své staré tety výrok: Bude pršet, kočka leží na hlavě; o jehož pravdivosti byla nezvratně přesvědčena, neubránil jsem se shovívavému úsměvu. Dnes se už nesměji. Tři roky jsem sledoval naši šedou angoru a ukázalo se, že je takřka neomylným prorokem. Lehne-li na hlavu, dostaví se nejpozději druhého dne déšť, i když všechny předpovědi tvrdí opak. A ještě jednu zajímavost jsem pozoroval: "Lehne-li na hlavu", tedy tak, že spodek hlavy a jedno ucho směřuje vzhůru, stočí se vždy na levý bok, ležet na opačné straně jsem ji nikdy neviděl."
