Eva Hudečková

Eva Hudečková: Duše ví víc, než rozum
Venda Šebrlová	Ročník 34 - číslo 40

Byla herečkou, které se chtěly podobat tisíce dívek. Zajímavě šikmé oči, výrazná ústa a bohaté tmavé vlasy. Jistě si žádná z nich nedovedla představit, že tak známá žena se vzdá filmové a televizní slávy. Po takřka dvaceti letech před kamerou se z Evy Trejtnarové stala Eva Hudečková, povoláním (ne zaměstnáním!) spisovatelka a posláním (z lásky) manželka houskového virtuosa Václava Hudečka. Jako všechno v této době, i náš rozhovor se točil především kolem povodní.

X Věříte na spravedlnost? Jaká je, když je na světě tolik neštěstí?
Spravedlnost je vrtkavá a často na sebe nechá dlouho čekat. Každého z nás, bez výjimky, potká něco zlého. Když čtete o osudech lidí, kteří splnili své poslání a dosáhli vysněného cíle zjistíte, kráčeli krkolomnou cestou, plnou nástrah, propadů a zklamání. Jejich úspěch nespočíval jen ve štěstí, které na ně nakonec po právu usedlo, ale v tom, že se nikdy nevzdali. Kde je víra, tam je i naděje, a když se člověk nezalekne nezdaru a nezatrpkne, zpravidla se kolo osudu zatočí tím správným směrem. Pokud se to nepodaří, pak je na místě se ptát, zda jsme si danou nepřízeň nevykoledovali svými nepoctivými záměry či skutky. Není nad čisté svědomí

X Jak jste prožila povodňové dny?
Byla jsem v Luhačovicích, kde právě probíhaly každoroční manželovy houslové kurzy. Do nádherné atmosféry, plné přátelství a hudby, vpadla zpráva o povodních doslova jako velká voda. Ale ani v nejhorších představách mě nenapadl rozsah zkázy, která postihla tolik lidí a poznamenala jejich životy. Na druhé straně však musím říct, že jsem byla naplněná obdivem a uznáním k rozhodnému postoji naší vlády a ke způsobu, jakým řešila tuto situaci. Fascinovala mě odvaha a obětavost policistů a hasičů; skvělou práci odevzdalo zpravodajství České televize. Musím se přiznat, že mě překvapila ukázněnost a morální síla většina občanů naší země - a hřály mě to u srdce.

X Zaujal vás nějaký příběh z povodňových dnů?
Jen o odvaze záchranářů by se dala napsat celá knížka… Také o mladých lidech, kteří stavěli hráze a bránili Prahu tak srdnatě, že by snad odrazili i potopu světa… Nebo o zoologovi, který prosil lidi, aby zachránili zvířatům jejich lidský život.

X Vy jste prožila i povodně v roce 1997…
Tehdy se v Kroměříži konal první ročník manželových houslových kurzů a město se vzpamatovávalo ze záplav - stejně jako řada dalších moravských měst a obcí, kde voda zanechala spoušť. Pracovala jsem v hotelu na scénáři k seriálu "O ztracené lásce", shodou okolností právě na obrazech, pojednávajících o povodni. Honza zachraňuje Pavoučnici Sklepnici a pavoučátka ze zaplaveného lomu, pak je nastěhuje do mechového doupěte a oni si uvědomí, že jim zlý osud ve svém důsledku pomohl k novému pěknému domovu.
Když na mě padla únava a mozek vypovídal službu, chodila jsem naproti přes náměstí do muzea, dívat se na obrazy Maxe Švabinského. Zpravidla jsem tam byla sama, ale jednoho dne přišli dva zubožení lidé, pán a paní. Okouzleně se rozhlíželi a přistupovali k plátnům, jako by spatřili zázrak. "Jsme z Troubek… je tam tolik neštěstí, tolik hnusu, že potřebujeme vidět něco krásného", řekli mi. Často na ně vzpomínám a věřím, že i jejich zničený domov se změnil k nepoznání a jsou v něm šťastní.

X Jak trávíte dnešní dny?
V přípravách na dobročinný koncert, který můj manžel uskuteční 10. září v Českých Budějovicích s absolventy svých kurzů, na podporu zničených jihočeských obcí. Je to náš kraj: manžel prožil dětství v Blatné, ve Strakonicích chodil do hudební školy, v Písku působil otec všech houslistů Otakar Ševčík. Já mám své kořeny u Svidníku. Pevně doufáme, že se koncert splní svůj účel a mnoha potřebným lidem se dostane finanční pomoci.

X Co je lepší - přijmout svět v jeho plné krutosti nebo(možná naivně) hledat únik či naději ve světě pohádek s dobrým koncem?
Každý si může vybrat. Podle mne je svět pohádek stejně krutý jako život sám, ale důsledně v něm funguje spravedlivý řád, ve kterém bez práce nejsou koláče, s poctivostí se dojde nejdál a každé zlo je nakonec potrestáno, ať je na vině pán nebo kmán.
Je-li ten, kdo věří v dobro, pokládán za naivu, pak byl měl být pokládán za zlovolníka ten, kdo uznává moc zla a otrocky mu slouží. V dobré myšlence se skrývá pozitivní energie a šíří se z ní jas. Zlovolníci jsou jako nádoba plná jedu: co slovo, to otrávená kapka, která kam padne, tam tráva neroste.

X Proč jste se vzdala kariéry herečky - můžete jako spisovatelka nabídnout lidem víc?
Herecká tvorba zdaleka nezáleží jen na schopnostech herce. Jde o to, komu se zlíbí či znelíbí, je závislý na výběru a talentu režiséra, producentů, na typu rolí do kterých je obsazován… na spoustě dalších okolností, které mohou mít blahý či neblahý vliv na jeho uměleckou kariéru. Jako spisovatelka jsem svým pánem a tento druh nezávislosti byl i hlavním důvodem, proč jsem herectví opustila.
Co mohu nabídnout lidem víc? Svobodnou zprávu o světě, vnímaném mýma očima, mou duší a mým srdcem. Moc mě také potěšila a dojala nádherná reakce televizních diváků na zfilmovanou podobu mé "Ztracené lásky".
V současné době samozřejmě žiju povodněmi a pomáhám svému muži v dobročinných akcích, protože to pokládám za nejdůležitější.

X Teď mohou hodně pomoci svým vlivem umělci, novináři - a co "obyčejní" lidé?
Denně slyším důkazy o tom, jak "obyčejní lidé" nabízejí ubytování, peníze, nábytek, ošacení, pomocné práce, jsou prostě úžasní.
Moje poslední knížka, Sedmihlásek, kterou jsem napsala svému muži, popisuje některé osudové okamžiky z jeho života. Příběh je obrazem zkázy bezduchého, nenávistného a hamižného světa, který jako by sklízel krutou žeň za všechny hříchy. Dobří lidé obětavě a nezištně zachraňují co se dá, jejich láska k životu, k dobru a kráse se stává nadějí a spásou ekonomicky i kulturně ohrožené planety. Na vlastní oči jsem se během povodní přesvědčila, že dobří lidé jsou také spásou naší země a to je, při vší té hrůze, nádherný a povznášející pocit.

X Jste už od narození usměvavé "dítě Slunce"?
Nevím, těžko říct. V každém případě se taková snažím být, i když mi to někdy dá strašnou práci. Je vyčerpávající zápolit s bezohledností a bezprávím. Ale nelituji toho, protože všechno, co v životě za něco stojí, získáváme za odměnu. Nezasloužené zisky nemají žádnou cenu.

X Jak moc jste po tolika letech manželství zamilovaná? Sedmihlásek je dar k manželovým padesátinám…
Zamilovanost je blouznění a zamilovaní lidé většinou nevědí, co činí. Láska je dar poznání, že milujeme vzácnou a jedinečnou lidskou bytost. To je to, co cítím ke svému muži. Bůh ho požehnal mnoha dobrými vlastnostmi a mimořádným talentem, ale vybral si za to všechno vysokou daň. Například v podobě závistníků, kteří způsobili nejen v jeho životě mnoho zlého. I o těch je Sedmihlásek. Ale lidská hodnota roste překonáváním protivenství, na ušlechtilé touze zvelebit sebe i své okolí, protože za co bychom stáli, kdybychom tak nečinili? Kam by dospěl zlenivělý, ničemný a bezduchý svět?

X Co byste s nadcházejícím podzimem přála nám všem, nejen vašim milovaným? Slunce a kytek bude pomálu…
I tak to může být krásný čas. Když příroda usne, za okny padá listí a kolem vás se rozhostí hluboké ticho, poslouchejte svou duši. Určitě vám něco dobrého napoví, protože duše ví tolik, že rozum je na ni krátký. Přeji vám mnoho míru a radosti.