| Chlouba jménem Český granát |
|
|
Alena Hůlová |
Ročník 34 - číslo 40 |
Vedle známé a ceněné mineralogické sbírky se Národní muzeum v Praze pyšní i dalším světovým unikátem. Je jím soubor více než 800 památek z českého granátu i jiných granátů (almandinu, pyralmandinu, hesonitu) a jejich skelných imitací od 13.-14. století do šedesátých let 20. století. Tato uměleckohistorická sbírka vznikla před 180 lety a dodnes se doplňuje.
Historii pyropu - českého granátu a jeho umělecko-řemeslného ztvárnění zachycuje výstava Carbunculus, granatus, zrnakoč - sedmnáct století českého granátu, která probíhá v Lobkovickém paláci na Pražském hradě do 24. listopadu. Autorce Dana Stehlíková na ní představuje 480 granátových exponátů.
Nejpočetnější kolekci představuje šperk 19. století (například oslňující souprava šperků z pozůstalosti baronky Ulriky von Levetzow) a památky období secese, kdy vznikaly šperky, jejichž vzory ovlivňují i současnou šperkařskou tvorbu. Mezi unikáty bezpochyby patří i granátový prsten arciopata Anastáze Opaska - jediný předmět, který nebyl Břevnovskému klášteru zabaven. Arciopat ho před odchodem do exilu uložil u svých známých, kteří mu ho po návratu vrátili.
Pyrop na našem území nahodile sbírali již Keltové, obchodovat a klenotnicky zpracovávat jej však začaly až barbarské kmeny Germánů v 2. polovině 5. století. České zlatnické dílny začaly český granát využívat až během 13.-14. století. Z té doby také pochází české označení zrnakoč pro latinský termín carbunculus. Vymyslel jej autor latinsko-českého slovníku Klaret, který se pravděpodobně nechal inspirovat broušením kamene "po zrnu". Již v gotice se objevuje dokonalý brus kamene ve tvaru jehlanu a routy, který je pak zdokonalován v baroku, pro něž je typický routový výbrus granátů. Drahokamy se objevují na církevním liturgickém nádobí, dominují stříbrnému filigránu a kombinují se se sklem i jinými materiály.
Tak překrásné ukázky šperkařské práce, nápaditost uměleckých návrhů i dokonalost řemeslného zpracování již dnes málokde uvidíme. Ovšem nejen proto stojí výstava za vidění. Národní muzeum se - jako další kulturní instituce - musí vypořádat s mnohamilionovými škodami, které způsobila velká voda. Navštěvujme výstavy, nezapomínejme, že i hlavní budova Národního muzea skýtá ve stálých sbírkách bohaté zážitky, které jsme si už dlouho neosvěžili. I návštěva kulturní instituce se totiž dnes stává projevem solidarity a pomoci.