| Rozvedení manželé v katolické církvi |
|
|
Mgr. Jan Gerndt |
Ročník 34 - číslo 40 |
Rozvod je vždycky bolestivá věc - dvojnásob bolestivá pro toho, kdo zná Kristovo "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj". Ale když už k něčemu takovému došlo a nebylo možné tomu zabránit, ptá se rozvedený křesťan-katolík, jaké má nyní možnosti podílet se na svátostném životě, eventuálně jak dosáhnout toho, aby jeho již fakticky nefungující manželství bylo prohlášeno za neplatné i před Církví.
Trochu jinak je na tom katolík, který zůstal po rozvodu sám, trochu jinak ten, kdo by chtěl uzavřít nebo legalizovat nový svazek.
V prvém případě je možno normálně přijímat svátosti - výjimkou by mohl být případ, kdy dotyčný sám hrubým způsobem zavinil rozpad svého manželství a veřejné přijímání svátostí by mohlo vést k pohoršení ostatních věřících. V druhém případě: pokud se jedná o manželství nesvátostné ( to znamená, že jeden z manželů byl nepokřtěný, i když svatba byla uzavřena církevně), může papež na základě privilegia petrina takový svazek zrušit a uvolnit tak obě strany k manželství novému. Děje se tak ve prospěch víry jednoho nebo druhého budoucího kontrahenta (smluvní strany) - tj. aby mohl lépe žít svůj život z víry. Žádost o toto privilegium podává papeži diecézní biskup: potřebnou agendou bývá pověřen některý z pracovníků církevního soudu. Kontakty zprostředkuje duchovní správce farnosti.
Pokud ovšem bylo manželství uzavřeno jako svátostné, tj. obě strany byly pokřtěny a sňatek byl platný - nemá žádná duchovní moc - tedy ani sám papež - právo takové manželství zrušit. Tam zůstává pouze možnost cestou církevního soudu přezkoumat, zda bylo uzavřeno neplatně. Pokud se prokáže, že od samého počátku mělo závažnou "chybu" - např., že některý z manželů si vyhradil právo na občasnou nevěru nebo že cíleně omezoval počet dětí - jsou pak obě strany uvolněny k uzavření nových manželství.
V praxi se často církevní soud zabývá přezkoumáním platností manželství nesvátostných - někdy je cesta soudního procesu jednodušší, než cesta výše uvedeného privilegia víry. Je ovšem důležité vědět, že církevní soud se může přezkoumáním platnosti manželství zabývat teprve tehdy, když bylo civilně rozvedeno. Manželství se těší přízni práva - dokud nebylo bezpečně prokázáno, že je neplatné, považuje se za platné.
Snad to někomu připadá příliš složité a náročné. Ale ono jde o to, že manželství patří do tzv. plánu Božího - tj. záměru, do něhož by bylo hodně opovážlivé zasahovat. Spojení muže a ženy, pokud nastalo řádnou manželskou smlouvou, je nedotknutelné a vnitřně trvá, i když fakticky došlo k odloučení. Nový svazek by pak nebyl ničím jiným, nežli permanentním hříchem proti 9. přikázání Božímu, jak o tom mluvil Pán Ježíš v Mt 5,32.
Následky rozvodu bývají těžkým kříže, zvláště pro tu stranu, která jej nezavinila. Je to zvláštní druh následování Krista. Člověk může bezprostředněji pocítit, že pomoc přichází shora.
Snahou Církve i církevních soudců je lidem pomoci. Čas, který je k tomu potřebný (běžný manželský proces trvá cca 1 rok plus nějaký ten měsíc k potvrzení soudem druhé instance - k mravní jistotě o neplatnosti manželství je třeba dvou shodných rozsudků) nejednou pomůže ke zklidnění a hlubšímu ujasnění toho, jak posvátnou věcí manželství je.
Mgr. Jan Gerndt pracuje v Interdiecézním církevním soudu v Praze od roku 1986, má funkci obhájce manželského svazku. Je farářem v Praze - Modřanech.