Čína v pohybu

Čína v pohybu
Inka Ciprová	Ročník 34 - číslo 40

I tak můžeme vnímat současnou Čínu - jako věčné hemžení. Na území po Rusku a Kanadě třetím největším na světě žije přibližně jedna miliarda dvě stě milionů lidí. Číňané objevují kouzlo turistiky a domácí cestovní ruch vzkvétá. Navštívit na dva tři týdny tak lidnatou zemi přináší pocity velmi pozoruhodné, protichůdné a ojedinělé. Ponechám průvodcům - tištěným nebo doprovázejícím zájezdy - výklady o historii, starobylé kultuře, staletých či tisíciletých památkách, náboženské a filozofické tradici... Nabízím vám pohled na obyčejný život a upozorňuji na věci, které opravdu stojí za povšimnutí.

Přepych 1+0
Pojem skromnost Středoevropan chápe velmi odlišně od skromnosti asijské. Za příklad poslouží městské aglomerace, zvané chutungy. Umíte si představit, že vcelku spokojeně žijí na osmi metrech čtverečních manželé s děckem, někdy i s tchánem či tchyní? Městská rodina může mít údajně jen jedno dítě - pokud má byt a práci. Poruší-li tato ustanovení, hrozí rodičům sankce, například ztráta zaměstnání. Na venkově se už tak přísné zákazy nedodržují. Kočárky tu nepotkáte, snad že zabírají mnoho místa. Maminky nosí svoje batolátka buď na rukou nebo ve speciálních popruzích na hrudi. Robátkům oblékají dupačky, které mají široký rozparek mezi nožičkami. Tedy žádné plenky…

Hliněný domov
Nízké hliněné domky s jednou místností, namačkané jeden vedle druhého v úzkých uličkách, se společnou kuchyní, WC a sprchou, znamenají pro desetitisíce, možná statisíce Číňanů domov. Po ránu odtud vycházejí do práce čistě oblečené mladé ženy. Ty starší a staré pak navečer vynesou stoličky na ulici do teplé noci, pokuřují a klábosí… Mužští, pokud nesledují televizi, často hrají karty. A samozřejmě taky kouří. Například v Pekingu však chutungy rychle mizí. Nové, pohodlnější bydlení poskytují rovněž rychle budovaná sídliště. Když buldozery strhnou vyklizené příbytky, hned po rozednění přijíždějí ženy i muži s rikšami a odvážejí všechno, co se dá ještě použít.

Televize nadevše
Na venkově obytná i hospodářská stavení tvoří čtverec. Uprostřed dvora často trůní obrovský talíř satelitní antény a okolo něj se popelí drůbež. Donedávna si mnozí Číňané zasklívali okna zeleně. Teď přichází do módy modrá skla. Měli jsme možnost v několika vesnicích si legálně prohlédnout jejich domácnosti. Nábytku poskrovnu, jen ten nejnutnější, ale většinou nechybí televize. Kuchyně, jejichž vybavení je víc než skromné, tonou v šeru, stejně jako ostatní místnosti. Okénka nezakrývají záclony, ale přesto zvenčí nepoznáte, co je uvnitř.

Jíst se dá všechno
Když se dva tři týdny stravujete v místních jídelnách, pochopíte, že uživit tolik lidí znamená být vynalézavý. Umět připravit speciality, nad kterými se někdo ušklíbne: vařené drůbeží pařátky, vodní šneky, hady i hádky, zámotky bource morušového... Místo soli se používá wej-su, s kořením nakládají kuchaři rafinovaně, maso připravují rozsekané na proužky, žádné porce přes celý talíř. Taky - jak by se takový řízek jedl tyčinkami?
To, že se hůlkami nekrmil už někdo před vámi zaručuje v lepších restauracích zatavený obal; jinde dřívka ještě spojená u širšího konce si musíte sami odtrhnout. Zpravidla jsou dva typy restaurací: v těch dražších mají stoly otáčivý střed, kam se servírují pokrmy ve větších nádobách. Na vaší obratnosti záleží, jak šikovně hůlkami naberete, neutrousíte a přenesete do vlastní misky vybraný pokrm.

Pouliční speciality
Druhý typ bychom mohli nazvat: vyber-sleduj-sněz. Na ulicích si vyberete surovinu, navlečenou na bambusové špejli. Od kousků kuřat, vepřového a hovězího masa až třeba po sloupnuté a vykuchané žabky. Pak už zvědavě sledujete jak obratně si kuchař počíná při vaření. Výměnou za pár juanů vám podá hotové okořeněné jídlo, které se dá jíst za chůze nebo vestoje. Mnozí z nás často pátrali po napařovacích kulatých nádobách, kde se ohřívají vynikající plněné knedlíky zvané momo.
Pak jsou další občerstvovny v prostorách, které jsem si sama pro sebe nazvala "fenomén garáž". Jednotné rozměry, vepředu vlnitá roleta. Když se vysune, objeví se za ní například jídelna, obchod se vším možným, sklad, možná i zaparkovaný náklaďák... Narazíte na ně ve velkých i malých městech, podél silnic, na vesnici. Jídlo tu připravují opět před vašima očima, hbitě, chutně a levně. A navíc můžete posedět ještě u sklenky zeleného čaje.

Už nejen čaj
Čaj samozřejmě k Číně patří: vyslovuje se "čchá" a pije se pořád. V některých restauracích ho podávají k jídlu naprosto automaticky. Horkou vodu ve vysokých termoskách objevíte nejen v jídelnách, ale například i ve vlacích a pochopitelně v hotelových pokojích. Tam na vás čekají ještě prázdné šálky s víčkem a sáčkové čaje. Příjemná pozornost, na kterou si rychle zvyknete.
Ovšem všude dostanete i pivo. A Číňané je vaří skvěle. Aby ne, když je to naši sládci tak dobře naučil! Plní se však do větších lahví, o obsahu kolem třičtvrtě litru. Lisují i víno z vlastních vinic, ale to je nepoměrně dražší a vzácnější.

Cestování vleže
Když Číňan potřebuje zdolat stovky kilometrů, pak obvykle zvolí lehátkový vlak nebo lůžkový autobus. V dálkových autobusech jsou zabudované palandy po obou stranách oken a uprostřed. Na uličky zbývá jen málo prostoru. V těch dražších máte nárok na polštář a prostěradlo, okolo boků si připnete pás, aby vás prudší zatáčka nesmetla na zem. V levnější a drncavější kategorii se nasoukáte do vlastního spacáku a občas gestikulací, doprovázenou voláním "no smoking!" přesvědčujete vedle sebe či nad sebou ležícího Číňana, že by neměl v autobuse kouřit. Většinou si z vašich protestů či proseb moc nedělají a popel i oharky odhazují kamkoli.
Když jedete dražším lehátkovým vlakem žasnete, jak často uniformovaná uklízečka s bílými rukavicemi vytírá podlahy a otírá stolky či sedátka v uličkách. Povlečení je skutečně bílé, v umývárnách teče vlažná voda a kouření se netoleruje. Oddělená kupé v lehátkových vlacích neexistují. Celý vagón je propojen uličkou a trojité úzké palandy snadno zraku dostupné. Pokud se přepravujete levnější třídou, pak sdílíte atmosféru zhoustlou kouřem, neustálým štěbetáním, všude se hromadí odpadky a na velmi nevábná WC se odhodláváte zajít, jen když už opravdu není zbytí.

Odpadky patří na zem
Tak, jak jsme dennodenně chodili po ulicích od jedné pamětihodnosti ke druhé, jsme potkávali muže i ženy vyzbrojené rýžovými košťaty, lopatami, vozíčky s objemným košem a zpravidla i rukavicemi a rouškami přes nos. Zametali každý odhozený papír, vajgl, ohryzek... Přitom odpadkových košů bývá přiměřeně a nejsou bez nápadu. Někde vypadají jako vydlabané kmeny - například při výstupu na horu Emeišan. V parcích na sebe berou podobu třeba žáby s otevřenou pusou, jinde zase domečku. Ale také jsme viděli v jednom meziměstském autobuse, jak si mladá Číňanka loupala jablka a vykrájených jádřinců měla kolem sebe i v uličce jako nastláno. Nikdo z místních se nad tím nepozastavoval, natož aby se pohoršoval!

Hygiena po čínsku
Když už jsme zabrousili na čistotu a hygienu, připravte se na asijský typ veřejných záchodů: půlmetrový žlábek s kulatým otvorem a splachováním. Postupně si zvykáte, že někde jsou dveře od země až do výše člověka a dají se zevnitř zavřít. Jinde jsou kóje od sebe oddělené nízkou zídkou a tak příchozí okamžitě vidí, kde volno. Čím déle jste však na cestě, tím více se vytrácejí stud a rozpaky - jiná země, jiný mrav. Když už prozrazuji zážitky z hygienických zařízení, "jiným mravům" odpovídá i používání kapesníků. Zprvu vytřeštěně sledujete, jak se v Číně na ulicích smrká. Naše kapesníky jsou pro ně neúnosné, protože si bacily nosíme po kapsách či kabelkách. Daleko rychlejší a v duchu tradice, je ulehčit plnému nosu hlučných vdechnutím a následně ústy. Důležité je, abyste se

nepřipletli do cesty letícímu plivanci. Než se bude v Číně konat olympiáda, prý se mají obyvatelé hostitelského města tomuto zvyku odnaučit.

Práce nebo zábava?
Číňané jsou rozenými obchodníky. Koneckonců to už známe i od nás. Když jsme museli na hodinu vystoupit z lodi, plující po řece Li v krajině homolovitých kopců, byl břeh opuštěný. Během deseti minut nám však už děti i starší lidé nabízeli ke koupi oříšky a ovoce. K nakupování patří smlouvání - zábava, sport či tradice, je jedno, jak to nazvete. Nejčastěji vám cenu ukáží na kalkulačce a buďte si jisti, že je přemrštěná, někdy dvoj- až trojnásobná, než na kolik původní částku srazíte. Ale i když sami sobě gratulujete, jak výhodně jste nakoupili, vězte, že obchodník na vás vždycky vydělá. Číslice se ukazují také na prstech, ale od pětky naprosto odlišně a pro nás zmatečně.

Tento svět je jiný
Pokud projíždíte kolem terasovitých rýžových polí, obdivujete jak pečlivě jsou udržovaná. Spíš bychom je nazvali záhony než políčky, protože kopírující nerovný terén a jsou na úbočích ohraničené kamennými tarasy. V rovině mají samozřejmě pravidelný čtvercový či obdélníkový tvar a meze zpevněné drny. Chodit po nich vyžaduje jistou obratnost. Po ránu spatříte, jak rolník hlubokou lopatou, opřenou o vysokou dřevěnou trojnožku na břehu potoka, přehazuje vodu na rýžová pole. Sklízí se dvakrát do roka, kdežto sója, podzemnice nebo sladké brambory uzrávají jen jednou ročně.
Čína je zemí tak specifickou, ať už se to týká přírodních krás, způsobu života, jídelníčku, medicíny, kaligrafie, skromnosti..., že představy, se kterými se člověk do této vzdálené země chystá, vždycky budou odlišné od skutečnosti.