Zjevení v Garabandalu

Zjevení v Garabandalu
Ludmila Kotrmanová	Ročník 34 - číslo 39

18. 6. 1961, krátce po zvláštním zahřmění, spatřily dívenky postavu anděla jakoby utkaného ze světla: "Zjevila se nám neobyčejně krásná bytost zahalená do oslnivé záře, která neoslepovala" napsala později Conchita Gonzáles. Během následujících dní se jim archanděl zjevil osmkrát. 1. července 1961 dětem oznámil, že se jim příštího dne zjeví sama svatá Panna v podobě Matky Boží Karmelské. Dívky byly nadšené, když uviděly krásnou mladou Paní v bílých šatech s modrým pláštěm a hnědým škapulířem na pravé ruce a s korunou 12ti hvězd kolem hlavy. Zjevení Panny Marie se opakovala a děti se během nich dostávaly do extází, které občas trvaly i několik hodin. Před každým zjevením pociťovaly dívky trojí vnitřní volání. Při třetím se rozeběhly a z různých míst ve vesničce současně doběhly na označené místo. Nejčastěji se Panna Maria zjevovala na vysokém hřebenu hory, kde se tyčí devět borovic. Matka Boží se po celou dobu chovala k dětem velice přátelsky a mateřsky a svěřila jim dvě významná poselství pro lidstvo.

Přes odmítavé stanovisko církevních autorit garabandalský příběh pokračoval. Extáze a vidění dětí se staly něčím zcela běžným, každodenním, byly součástí života v Garabandalu., plného návštěvníků, turistů a reportérů… Děti bylo možné zastihnout ve vytržení kdekoliv - doma, v uličkách vesnice, na hřbitově, při zpěvu či modlitbě růžence. Při zjeveních se porušovaly přírodní zákony - dívky se vznášely, necítily bolest, velice rychle běhaly vpřed i vzad z kopce a do kopce. Všechny tyto zvláštní jevy jsou zachyceny i na fotografiích z té doby. Vznikla bohatá dokumentace.

V garabandalských poselstvích Matka Boží povzbuzuje všechny k modlitbě, pokání, k obětem za hříšníky, k rozšiřování euchristických adorací. Z prorockých vizí a sdělení měly největší důležitost tři budoucí události: výstraha, zázrak a trest. Výstraha - tehdy uvidíme na nebi úkaz podobný dvěma srazivším se hvězdám (tak to popisuje Conchita) a uvnitř v srdci budeme každý stát před Bohem se svým svědomím a uvidíme zlo, kterého jsme se dopustili a dobro, které jsme mohli vykonat a nevykonali. K zázraku dojde v Garabandalu uprostřed borovic na místě zjevení a případný trest je podmíněný stavem světa.

Nejdéle měla zjevení Conchita, až do roku 1965. Panna Maria jí prý řekla na rozloučenou: "Vidíš mě zde naposledy, ale budu vždy s tebou a se všemi svými dětmi." Přesto nastalo, po období nadšení a radosti, období pochyb a odpadu. Samotná děvčátka byla vyšetřující komisí zmanipulována, aby podepsala odvolání. Vizionářky, dnes už dávno provdané ženy a matky, se po čase pochybností vrátily opět k víře v pravdivost svých vidění. Jsou dnes pevně přesvědčeny, že se všechno uskutečnilo a správnost tohoto tvrzení dosvědčil i nedávno svatořečený padre Pio z Pietrelciny, který se osobně poznal s Conchitou Goinzáles a s její matkou a požehnal jim. Také tehdejší papež Pavel VI. se ve Vatikánu sešel s Conchitou a řekl, že Garabandalské události jsou nejkrásnějším příběhem lidstva od narození Ježíše Krista.
Conchita Gonzales, která žije v New Yorku v USA, nyní s ostatními vizionářkami doporučuje toto: "Vše co denně přichází, všechny těžkosti, které máme, odevzdávejme našemu Pánu s velkou láskou a radostí…Snášejme vše za naše blízké a naše rodiny… Proste také za nás. Jsme jen nástroje…"

Vesnička San Sebastian vyhlíží stále starobyle a klidně i dnes. Španělské děti okukují přijíždějící autobusy poutníků, kterých nebývá mnoho. V malém, pěkném kostelíku se modlí společně růženec jak turisté, tak domorodci každý den. Jediný hotel, který je k dispozici, vlastní Američanka a pokud jeho kapacita náhodou nestačí, ochotně nabízejí nocleh v obytných domech. Jakoby se tady zastavil čas.

Malé hloučky lidí s průvodci směřují po kamenité cestě vzhůru ke skupince borovic a modlí se u jednotlivých obrazů Křížové cesty. Mezi třetím a čtvrtým zastavením je postavena moderní kaple archanděla Michaela. Před ní stojí socha Panny Marie a také zde leží kámen, na kterém seděl anděl, když se zjevil dětem. Cesta nahoru je strmá, ale kopec není tak vysoký. Nahoře na mýtince jsou poslední zastavení křížové cesty a rozléhá se do široka zpěv poutníků. Je zde překrásný rozhled na okolní hory a místo připomíná obrovský přírodní amfiteátr. Borovice, u kterých se zjevovala Panna Maria, jsou ověnčeny a vyzdobeny obrázky, růženci křížky a fotografiemi. Hoří tu také bezpočet svíček a občas to vypadá jakoby některá borovice od nich i hořela. Všechno je tady v kraji přítomností Matky Boží požehnané - kopce, údolí, lesy, příbytky… Lidmi promodlená místa nabízejí úžasné ztišení, ať už poutníci procházejí vesničkou nebo jdou na hřbitov nebo procházkou do okolních vrchů. Všechno je prosté, jednoduché a vroucí. V osm hodin večer se z úhledného kostelíka den co den ozývá španělský růženec s temperamentem a energií Španělům vlastní přímo kulometnou rychlostí - zkrátka správná střelná modlitba.