Nadarmo si nevážíme stromů. Vděčíme jim za udržování vodního režimu, úbytek lesů je nejspíš jednou z příčin katastrofálních povodní, přispívají k obnově dýchatelné atmosféry, jsou místem pro život nespočetného množství živočichů, takže není divu že javorový list v případě Kanady nebo libanonský cedr se dostaly do státního znaku. Němci uznávají dub a my lípu za strom národní.

Jako jednotlivci však ke stromům často projevujeme úctu mnohem menší nebo žádnou. Jsme schopni vzrostlý strom odstranit jen proto, abychom měli lepší výhled na náves nebo abychom se mohli slunit na zahrádce. Naštěstí to neplatí o všech a desítky firem i jednotlivců nabízejí odbornou péči o stromy, takže v posledních desetiletích vzniklo speciální povolání zabývající se výsadbou nových stromů a péčí o stromy vzrostlé - arboretisté.

Stromy se nejen dožívají několikanásobně delšího věku nežli lidé, ale narůstají také do mnohonásobné výšky. Proto se lidé, kteří se o stromy starají, neobejdou jednak bez důkladných znalostí, čímž jsou na roveń zahradníků, ale také bez dovedností jimiž se vyrovnají horolezcům. Osvojit si musí také zacházení s mnohdy složitými nástroji a pomůckami - vzniklo tak prakticky nové povolání - stromolezci.

Mluvil jsem s jedním z nejzkušenějších stromolezců, panem Alešem Frelem: I když i v péči o les se vyskytuje lezení na stromy, např. při sběru semen, zásadní rozdíl mezi lesákem a stromolezcem je v tom, že lesáci posuzují vidí strom jako zdroj dřevní suroviny a záleží jim na tom, kolik dřeva naroste, kdežto arboretisté vidí strom jako hodnotu, kterou je třeba zachovat. Z dřívějších kdy péči o vzrostlé stromy prováděly podniky sadů, lesů, zahradnictví, správy hřbitovů, státní dráhy či podniky povodí řek, které to pochopitelně měly jako vedlejší činnost bez potřebného vybavení odbornými pracovníky i vybavení jsme zdědili velké množství stromů u nichž péče spočívala v odřezávání větví ohrožujících pádem nebo omezujících dopravní provoz, tu a tam mají do kmenů zarostlé obruče a dutiny prostě zalité betonem.
Kdysi jsem byl vášnivým horolezcem, ty zkušenosti se mi teď hodí. Původně jsem letecký konstruktér, ale dodělal jsem si i zahradnickou školu a stromy teď miluju víc než hory, protože strom je živý organismus a také se podle toho k němu musí přistupovat. velká voda nám přidělala hodně práce. Některé stromy přišly o valnou část kořenů a tak se nedají zachránit. řešili jsme např. problém vzrostlého topolu, který voda posunula o několik metrů a přesto zůstal stát. Takový strom v zástavbě se musí s rozmyslem kácet shora, aby se neporušila jeho rovnováha a nespadl i se stromolezcem v nevhodnou dobu a na nevhodné místo. I zdravé stromy ovšem vyžadují občas zásah arboretisty. Vždyť osídlená místa i aleje u silnic nejsou jejich přirozeným prostředím, nemohou často dost hluboko zakořenit nebo v nevhodné půdě ani potřebné kořeny nenarostou. Padající větve zase mohou ohrozit lidi nebo poškodit majetek a tak je třeba pečovat o korunu.

Závody stromolezců
Podobně jako si ověřují kvalitu své přípravy a navzájem měří síly třeba hasiči nebo policisté, soutěží mezi sebou na národních i mezinárodní úrovni i arboretisté. Stromolezecké závody se poprvé uskutečnily v roce 1976 ve městě St. Louis v americkém státě Missouri. soutěžilo se tehdy v jediné disciplině - záchraně zraněného z koruny stromu. V praxi může taková situace nastat, vždyť se pracuje ve výškách s ostrými nástroji, na vině může být i náhlý poryv větru nebo špatný odhad únosnosti větve na níž je upevněno lano. soutěže se od té doby konají každým rokem a letos již potřetí i u nás.
Ti nejlepší stromolezci z celého světa se střetávají na Mezinárodním stromolezeckém mistrovství. Postupem času přibyla další čtyři základní discipliny: práce v koruně stromu, instalace lana do koruny stromu, jištěný rychlostní výstup na laně a jištěný šplh po větvích. Pět lezců s nejlepším celkovým výsledkem postupuje do finále, kde v rámci určeného časového limitu musí lezec splnit celý komplex úkolů. Nejprve musí ze země nainstalovat lano do vhodného místa, vystoupit do koruny a postupně na třech stanovištích provést určité práce. Nadarmo se této finálové disciplině neříká Výzva mistrům. Smyslem těchto mistrovství je prezentace této specializované činnosti, vzájemná výměna zkušeností a v neposlední řadě i seznámení se s vývojem stromolezeckého vybavení.
V mnohém se podobá výstroji horolezců, ale většina pomůcek už byla vyvinuta s ohledem na speciální potřeby tohoto povolání. Jsou to např. odlehčené motorové pily, pilky na dlouhé násadě (pinohy), vrhací sáčky a praky umožňující instalaci lana do výšky 25 m, komunikační technika, ale třeba i nákladné elektronické přístroje na zjišťování hnilob, dutin a trhlin uvnitř kmenů pomocí ultrazvuku.
Lano se při stromolezení nepoužívá jen jako bezpečnostní prvek, ale slouží i při práci. Umožňuje rychlý výstup a sestup a je důležitou pomůckou když se lezec přemisťuje z větve na větev (tzv. pendl) nebo potřebuje dosáhnout okraje koruny. Hlavní váha těla spočívá stále na laně, takže lezec může "stát" i na tenkých větvích, které by ho jinak neunesly. Nejdůležitější arboristickou prací ve městech je samozřejmě výsadba nových stromů, ale tou péče o stromy vlastně jen začíná. Zatímco na nových výsadbách a mladých stromech se provádějí řezy výchovné a tvarovací, na vzrostlých stromech to jsou ponejvíce řezy bezpečnostní a zdravotní. Ovšemže se ve městě dá použít jeřáb, vysokozdvižná plošina nebo dokonce vrtulník, ale právě tady se s výhodou používají stromolezecké techniky. Ty výhody jsou v tom, že lezec minimálně poškodí strom a jeho okolí, strom je pro něho dosažitelný, na rozdíl od kolové techniky, v každém terénu, dostane se ke všem místům koruny, nezabírá žádnou manipulační plochu, provoz člověka je ekologický. Podle anglické literatury začíná historie stromolezectví sice už v polovině 18. století, což je vzhledem k parkovým tradicím Angličanů pochopitelné, ale jeho skutečný rozvoj na profesionální úrovni nastal teprve v posledních dvou desetiletích. Dnešní mezinárodní organizace arboretistů (ISA) sdružuje už 37 zemí včetně České republiky.
Evropské země prosazovaly především techniky převzaté z horolozectví, Američané zase dávali přednost minimálnímu technickému vybvení s důrazem práce na stromech. Oba tyto přístupy se dnes prolínají ve stromolezení se stále se zdokonalující technikou, bezpečností, komfortním vybavením a vysokou produktivitou práce lezců. Protože si Evropa stále zachovává určitá specifika, utvořily evropské země Evropský arboristický koncil (EAC), jehož cílem je vytvořit jednotná pravidla pro bezpečné stromolezení, školení lezců a kvalifikaci profesionálů. U nás stromolezce srdužuje občanské sdružení Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu v Sekci péče o dřeviny. Ta je od roku 1998 členem ISA. Školení profesionálních stromolezců u nás už třetím rokem provádí společnost Schola arboricultura, kde je možno získat i mezinárodní atest.

Firem specializovaných na stromolezeckou práci jsou dnes u nás už desítky, jako vedlejší činnost ji nabízejí i zahradnicví. Když potřebujete ošetřit vzrostlý strom, je proto nutné zvážit, komu ten úkol svěříte. V případě nekvalifikovaného zásahu hrozí vážné poškození mnohdy velmi cenných stromů vyvíjejících se desítky a stovky let. Než stromy ošetřit špatně, je lepší neošetřit je vůbec.

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410